BLANKA BASTLOVÁ > b.bastlova@knihovna-pardubice.cz  

Pardubický kraj se nachází převážně na východě Čech, ale zasahuje i na historické území Moravy. Na východě sousedí s Olomouckým krajem, na jihovýchodě s Jihomoravským, na jihozápadě s krajem Vysočina, na západě se Středočeským, na severozápadě s Královéhradeckým krajem a na se-veru s polským Dolnoslezským vojvodstvím. Kraj se rozkládá na ploše 4519 km2, žije v něm přes půl milionu obyvatel a průměrná hustota osídlení je 112 obyvatel na 1 km2. V kraji je 451 obcí, z toho 15 obcí s rozšířenou působností a 26 obcí s pověřeným obecním úřadem. Z celkového počtu obcí je 34 měst. Sídelním městem kraje je statutární město Pardubice, v němž žije přes 90 000 obyvatel. V Pardubickém kraji je množství přírodních zajímavostí, památek a pamětihodností. Mezi ně patří Chráněná krajinná oblast Železné hory, Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy, Chráněná krajinná oblast Orlické hory, oblast Polabí či masiv Králického Sněžníku - třetího nejvyššího pohoří České republiky (1423 m n. m.).

Krajská knihovna v Pardubicích, příspěvková organizace Pardubického kraje, poskytuje své služby uživatelům v řadě oddělení a studoven v bloku tří starobylých domů na Pernštýnském náměstí. Ty jsou díky dvěma nedávným rekonstrukcím a vnitřní přístavbě konečně po letech stísněného provozu a nedostatku skladových prostor důstojným a odpovídajícím centrem veřejných knihovnických služeb Pardubického kraje. Příští rok knihovna oslaví nejen 10. výročí svého vzniku jako centrální knihovny kraje, ale také 115. výročí vzniku veřejné knihovny v Pardubicích. V prostorách, které jsou přístupné čtenářům, poskytuje řadu moderních služeb a díky zprovoznění nového knihovního programu ALEPH neustále rozšiřuje uživatelský komfort i elektronickou cestou.

Ale ne o všech odděleních krajské knihovny má běžná veřejnost povědomí. Kromě obvyklého zázemí, které musí mít každá knihovna, jako jsou oddělení nákupu a zpracování fondu a ekonomicko-provozní, se skrývá v posledním patře nejnověji rekonstruovaného objektu domu U Zlatého beránka oddělení regionálních a kulturních služeb. Za tímto dlouhým názvem se skrývá poradenské a konzultační centrum pro veřejné knihovny Pardubického kraje. Mimo tyto služby však také koordinuje některé programy pro veřejnost a zájmové aktivity dětí, mládeže i dospělých, které krajská knihovna organizuje již od počátku 90. let minulého století, kdy do své organizační struktury zahrnula kdysi samostatné kulturní středisko. Dnes se však budeme věnovat pouze jedné z činností tohoto útvaru - výkonu regionálních funkcí (RF) v našem kraji.

Otevřeno všem knihovníkům

Přestože do výše zmíněného posledního patra již veřejnost nemá přístup, mají zde naopak otevřené dveře všichni knihovníci z knihoven městských a obecních, školních, muzejních a z knihoven dalších specializovaných institucí. Nejen regionu, ale celého kraje. Pracovnice oddělení pomáhají řešit problémy odborné, provozní, právní, administrativ­ní a poskytují své služby také v oblasti celoživotního vzdělávání knihovníků.

Že knihovny nemohou fungovat izolovaně, ale musí se stát vzájemně provázaným systémem, na to přišli knihovníci brzy a začali podnikat konkrétní kroky již v minulém století. Tak vznikl systém poradenské a metodické pomoci, který usnadňoval knihovnám v menších městech a obcích práci a řešil provozní i odborné problémy.

Po roce 1989 se tento systém v řadě regionů republiky rozpadl a na čas nastalo vakuum, na které doplatily některé obce i rušením knihoven. Ne tak na Pardubicku, Ústeckoorlicku nebo Svitavsku. Ovšem nedostatek prostředků na nákup knih do knihoven, které teď měly v celém rozsahu financovat malé obce, zapříčinil i odliv čtenářů a zastarávání fondů. Kdo by si půjčoval donekonečna stále stejné knihy, navíc takové, které byly nakoupeny v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy až na výjimky nebyla knižní produkce zvlášť při­taž­livá? A tak knihovníci přivítali s porozuměním nový program na podporu zachování knihovnických a informačních služeb menších knihoven na venkově a v malých městech. Po přijetí nového knihovního zákona v roce 2001 měl tento program za úkol podpořit finančně, organizačně a odborně fungování veřejných knihoven na venkově právě prostřednictvím velkých, v té době většinou okresních a krajských knihoven. Prostředky, které stát na tuto pomoc vyčlenil, nebyly malé, a tak se mohl v krátké době utvořit systém krajských a pověřených knihoven. V Pardubickém kraji se konstituoval na úrovni bývalých okresních knihoven v Pardubicích, Chrudimi, Ústí nad Orlicí a Svitavách.

V Pardubicích vznikla krajská knihovna, která smluvně pověřila další tři okresní, nyní již městské knihovny výkonem regionálních funkcí. Kromě chru­dimského regionu, kde se bývalý střediskový systém metodické péče v 90. letech opravdu zcela rozpadl, v ostatních pověřených knihovnách i v knihov­ně krajské se metodici rozhodli využít zbytků střediskových systémů a na základě každoročních objednávek zasílaných jejich provozovatelům koordinovat a řídit poskytování metodických a konzultačních služeb malým knihovnám. V chrudimském regionu v 90. letech zanikla dobrá polovina nejmenších knihoven, ale na obnovu střediskového systému se již v roce 2002 necítila žádná z městských nebo větších obecních knihoven. Proto výkon RF zůstal na pověřené knihovně v Chrudimi.

Od počátku výkonu RF se počet obsluhovaných knihoven v Pardubickém kraji pohybuje mezi 415 až 423 knihovnami. Největší úkol, který bylo třeba na počátku zvládnout, byla evidence všech knihoven, které v kraji v té době pracovaly. Ne všem zřizovatelům bylo po chuti splnit tuto povinnost, ale nakonec se podařilo zaevidovat téměř všechny, snad až na pár takových, které jsou již 20 až 25 let mimo provoz a rozhodně se v dohledné době nechystají otevřít. Díky vysokým finančním částkám, které náš kraj od prvních let směroval do nákupu výměnných fondů, a také častým rozvozům se podařilo oživit provoz skomírajících malých knihoven a dokonce stimulovat některé další zřizovatele, aby své třeba již dlouho uzavřené knihovny obnovili.

Dalším velkým úkolem byla internetizace. Ani tady se některé obce nedaly hned přesvědčit a k prosazení tohoto úkolu musel dokonce kraj zřídit po tři roky fungující grantový program, v němž knihovny mohly získat až 25 000 Kč na počítačovou techniku. Kraj tak pro tyto účely mezi lety 2005-2007 uvolnil více než tři miliony Kč. S pomocí těchto dotací a celostátního Projektu internetizace knihoven (PIK) se nakonec podařilo do většiny knihoven zavést internet. Těch několik, které uvedených možností nevyužilo z různých důvodů, nakonec zřídilo tzv. detašovaná pracoviště internetu. Prostřednictvím komunikačních technologií se tedy knihovny v regionech stá-vají součástí knihovnického systému, a díky tomu má uživatel možnost získat informace z různých oborů i veřejného života v místě svého bydliště.

K dalším povinnostem pověřených i obsluhujících knihoven patří také dohled nad správným fungováním knihoven po stránce právní a organizační, na hospodaření s vlastním fondem, který je sice majetkem obce, ale ne vždy má obec čas a možnost neustále sledovat měnící se legislativní předpisy a vyhlášky. Revize v prvních letech fungování systému čistily fondy těchto knihoven a dávaly do pořádku všechno, co dlouhá léta bylo bez dozoru. Mnohde se fondy třeba díky bednám darů rozšiřovaly bez řádného zapsání do přírůstkových sezna­mů, někde došlo za léta nefungování k naprostému znehodnocení knihovních dokumentů a co se týče obsahu, tak o tom si jistě všichni čtenáři tohoto příspěvku udělají obrázek sami…

Metodik nebo knihovník obsluhující knihovny je tedy malým knihovnám či jejich zřizovatelům pomocníkem, který nejen včas připomene, co udělat zrovna tehdy, kdy dochází pětiletá lhůta k revizi, ale také poradí, nabídne a pomůže všechny další nové přicházející podněty a možnosti využít. Pomůže se zpracováním projektu do grantového řízení, poradí s výběrem automatizovaného knihovního programu, předá pozvánky na vzdělávací semináře a porady, zaškolí v používání nových programů a technik.

Financování regionálních funkcí

V roce 2005 přešlo financování tohoto programu zákonem č. 1/2005 Sb., pod kraje. Náš Pardubický kraj si v roce 2007 stanovil vlastní Pravidla zajištění regionálních funkcí. Standardy obsažené v celostátním Metodickém pokynu utřídil do sazeb, kterými je hodnocena práce obsluhujících i pověřených knihoven a ve vyúčtování dvakrát ročně sledováno čerpání krajské dotace.

Kromě mzdových prostředků v regionech (na 80 knihoven regionu je počítán jeden úvazek metodika a 0,2 úvazku ekonoma) tvoří další mzdové prostředky v pověřených knihovnách (a prostředky na služby v obsluhujících profesionálních knihovnách) právě sazby za nákup a zpracování knih do výměnných fondů, distribuci výměnných souborů, revize, statistiku a metodické návštěvy. Knihovníci si mohou účtovat pouze přesně splněný objem práce a nadlimitní výkony si vyúčtují pouze za předpokladu, že jinde ušetří (např. na režijních nákladech) a povolí to pověřená knihovna. Ovšem obecně stále platí, že všechny ušetřené prostřed­ky by měly být vkládány do nákupu výměnného fondu.

Na výkon RF bylo v roce 2007 přiděleno všem regionům dohromady 7,2 mil. Kč (ty jsou sledovány v účetnictví s účelovým znakem) a krajská knihovna přímo do kmenového rozpočtu dostala 1 mil. Kč na výkon RF v krajském měřítku. Rozdělení financí na nákup fondu probíhá podle celo­státní metodiky (tj. 45 % na knihovnu a 55 % na obyvatele). Pardubický kraj stanovil na nákup 50 % z krajské dotace. Zbylých 50 % bylo určeno na nákup knihovních služeb - materiál, mzdy, cestovné, servis výpočetní techniky atd. V dalších letech bylo procento nákupu sníženo o dva procentní body vzhledem k nízkým úhradám za služ­by. Od roku 2010 však muselo být procento nákupu znovu sníženo a tentokrát na 41 %. V polovině roku 2009 totiž kraj celému knihovnímu sy­sté­mu avizoval velké snížení částky na rok 2010, a tak v průběhu léta byly zpracovávány různé varianty rozpočtu. Skutečná částka na RF v roce 2010 pak byla ještě nižší, než hovořily prognózy. Od tohoto roku dostává systém výkonu regionálních funkcí 5,85 mil. Kč s tím, že krajská knihovna má v rozpočtu stále 1 mil. Kč na krajskou funkci. Jak již bylo řečeno, snížení částky se promítlo do nákupu výměnného fondu, ale také do snížení prostředků na režijní náklady knihoven, které byly zpočátku 1000 Kč na obsluhovanou knihovnu, po snížení 800 Kč na knihovnu.

Dovolím si zastavit se ještě u důležité oblasti, kterou je poradenství a konzultační činnost. Knihovníci i metodici se totiž moc rádi zúčastňují konzultací, ve kterých jde o zařizování rekonstruo­vaných knihoven. Je to jedna z nejradostnějších prací. Na novou knihovnu se všichni těšíme a oceňujeme snahu každého takového zřizovatele, který chce něco zlepšit. V posledních letech se podařilo zlepšit interiér např. v knihovnách Jaroměřice, Lu­že, Heřmanův Městec, Opatovice nad Labem, Byst­ré, Dříteč, Žamberk, Vysoké Mýto, Choceň. Vždyť to, jak knihovna vypadá, první dojem, který si uživatel vytváří po vstupu, cítí-li se v ní příjemně a pohodl­ně, je jistě stejně důležité jako vstřícný a usmě­vavý knihovník u výpůjčního pultu.

Co musí knihovník znát?

O skutečné práci knihovníka v dnešní knihovně však nevypovídá jen půjčování knih a péče o fond, ale také „to ostatní“. V oblasti rozvoje lidských zdrojů je vzdělávání jedinou možnou cestou k udržení standardu služeb už vzhledem k neustále rostoucímu tlaku na užití moderních technologií i rozvíjející se oblast samotného knihovnictví jako vědního oboru. Naivní představa běžného občana (a někdy bohužel i zastupitelů nebo úředníků obcí), že knihovník přece nic vědět nepotřebuje, stačí, když seřadí knihy na regále, podá je čtenáři a v zaměstnání si přece může pořád číst, je hodně vzdálená skutečnosti. Knihovník totiž musí být schopen zodpovědět čtenáři (a teď trochu rýmu) s trochou nadsázky skoro všechny otázky. Když sám neví, musí vědět, kde informaci najde a zda prameny, z nichž čerpá, jsou důvěryhodné. Ostatně podle posledních výzkumů vnímají naši uživatelé knihovny jako jedny z nejdůvěryhodnějších institucí a zdrojů poznání. Proto byl tak důležitý proces internetizace knihoven, který umožnil vznik propojeného systému, využití elektronických databází a přístupu k dalším elektronickým zdrojům. Je toho hodně, co musí knihovník znát. Nejen dostupné prameny, databáze a encyklopedie, ale i regionální historii, přírodní bohatství regionu, zajímavá či památná místa a významné regionální osobnosti. Mimoto musí ještě zvládat spoustu dalších aktuálních oborů a technik, bez kterých se moderní instituce v oblasti kultury a vzdělávání neobejde (např. fundraising, marketing, tvorbu www stránek atd.). Měl by být alespoň minimálně jazykově vybaven. Zkrátka jsou na něj dnes kladeny vysoké nároky, takže představa poklidného „zahnívání“ na teplém knihovnickém místečku dostává ve světle těchto požadavků řádně na frak.

V posledních deseti letech využívala krajská knihovna svou počítačovou učebnu pro vzdělávací akce financované z grantového programu VISK 2 a jejími kurzy základní počítačové gramotnosti, ale i kurzy nadstavbovými, prošla značná část knihovnické veřejnosti kraje. K tomu se připojily i pověřené knihovny, které ve svých regionech pomáhaly a stále pomáhají školit dobrovolné knihovníky, kteří nově nastupují a neprošli odbornou přípravou ve školách. Stále se ještě takoví najdou, ale vzhledem ke generační obměně v malých knihovnách to již není tak masová záležitost jako těsně po roce 2002. Ovšem o nadstavbové kurzy je zejména v profesionálních knihovnách stále ještě zájem. Alespoň to potvrzují prováděné průzkumy vzdělanostních preferencí. Kromě toho všeho je ale knihovníkova práce korunována tím nejlepším, co tvoří renomé knihovny, a to jsou kulturní a vzdělávací akce pro čtenáře nebo také nejširší uživatelskou veřejnost. Tam je totiž schovaný klíč k opravdovému zájmu občanů o knihovnu a její další služby. Ta knihovna, která si vybuduje dobrou pověst organizováním zajímavých a přitažlivých akcí, má vyhráno. O její existenci se dozvědí i lidé, kteří by jinak nikdy nic v knihovně nehledali, protože mají doma internet a číst si v knížkách považují za ztrátu času. Některé malé knihovny mnohde fungují jako skutečné paměťové instituce a podílejí se významně na kulturním životě svých městeček a obcí. V našem kraji třeba knihovny v Býšti, Horních Ředicích, Cholticích, Horním Jelení, Třemošnici nebo Jevíčku. Pro inspiraci je možno využívat některé vzdělávací akce krajské i pověřených knihoven, vzájemné návštěvy knihovníků v regionech a worshopy s tématem lidových tradic, práce s dětmi, přednášky o současné literatuře pro děti či dospělé, trénování paměti a další.

Automatizace malých knihoven

Nové úkoly v oblasti péče o malé knihovny v regio­nech přinesla snaha krajské knihovny pomoci zcela prakticky automatizaci neprofesionálních knihoven. Některé menší knihovny sice v minulých letech využily dotačních programů VISK 3 k nákupu počítačové techniky a automatizovaného knihovního programu, ale nebylo jich mnoho. Zaostá-vání v této oblasti nás velmi trápilo, a tak se jedinou schůdnou cestou ukázal projekt tvorby regio­nálních souborných katalogů a automatizace malých knihoven pomocí systému Clavius REKS, na jehož pořízení krajská knihovna čerpala v minulých dvou letech prostředky ze státního rozpočtu ve výši více než 1 mil. Kč. Mimo to se k této snaze připojily i pověřené knihovny v Ústí nad Orlicí a Svitavách a také MěK v České Třebové, a díky tomuto dotačnímu titulu začaly pracovat na automatizaci svých obsluhovaných obvodů. Bereme tento úkol jako další zhodnocení prostředků vložených do internetizace knihoven v uplynulých letech nejen státem, ale také Pardubickým krajem. Pardubický region do tohoto systému připojil nejen neprofesionální, ale také profesionální obsluhující knihovny, které díky tomuto systému provádějí distribuci výměnných souborů automatizovaně, některé malé knihovny již využívají výpůjční modul a začíná se tvořit Souborný regionální katalog. Vkládání záznamů v našem kraji provádějí pouze metodici a knihovníci profesionálních knihoven, aby se tak předešlo „zaplevelení“ katalogu nekvalitními záznamy. I tak je to práce velmi náročná, protože už jen „přesypáním“ záznamů již automatizovaných knihoven se ukazují některé chybné nebo špatně opravované záznamy, které je třeba opravit, vyčistit, popř. spojit. Ale to jistě zná každá knihovna, která se takříkajíc „dala na vojnu“. Chápeme tu práci jako mnohaletou a vlastně nekončící, ale těší nás, když např. v některých fondech narazíme na pozoruhodné regionální výtisky či uni­ká­ty, které třeba nemáme ani v krajské knihovně nebo dalších velkých knihovnách. Díky tomuto soubornému katalogu jsou takové dokumenty vidět a regionální badatelé se o nich mohou dozvědět. Firma LANius, jejíž program využíváme, musela díky našemu dvoustupňovému způsobu obslu­hy obvodů systém přizpůsobit a přidat některé další funkce, aby i profesionální obsluhující knihovny v něm mohly pracovat.

Systém výkonu regionálních funkcí v jednotlivých regionech kraje

Podívejme se teď na regionální funkce v našem kraji poněkud konkrétněji a řečí čísel. Jak bylo uvedeno, kraj si rozdělily čtyři velké knihovny a re­giony obsluhují také pomocí sítě profesionálních knihoven.

• Krajská knihovna v Pardubicích obsluhuje ve svém regionu 11 profesionálních knihoven, z nichž ještě 7 obsluhuje vlastní obvody. Krajská knihovna sama je pak centrem pro 38 neprofesionálních knihoven svého regionu, kde vykonává základní funkce a služby, jako jsou nákup výměnného fondu, metodické návštěvy, revize, distribuce, konzultace apod. V obsluze dalších knihoven jí pomáhají knihovny v Býšti, Holicích, Hor­ním Jelení, Dašicích, Cholticích, Lázních Bohdaneč a Přelouči. Celý region má 97 knihoven obsluhovaných z výkonu RF a další tři velké profesionální knihovny na území města Pardubice, které vznikly z bývalých poboček Okresní knihov­ny v roce 2002 a přešly rozhodnutím kraje pod město. Ty sice podle zákona nespadají pod RF, ale krajská knihovna s nimi pochopitelně komunikuje mimo tento systém.

• Městská knihovna v Chrudimi sama obsluhuje celkem 11 profesionálních, 68 neprofesionálních knihovena své 4pobočky v okrajových částech města a připojených obcích.

• Městská knihovna Svitavy obsluhuje 8 velkých profesionálních knihoven s 8 pobočkami a 97 neprofesionálních. Regionální funkce však nevykonávají všechny profesionální knihovny, ale pouze Litomyšl, Moravská Třebová, Bystré, Polička, Jevíčko, Dolní Újezd.

• V regionu Ústí nad Orlicí je pověřenou knihovnou samozřejmě MěK Ústí nad Orlicí a v práci jí pomáhají všechny velké profesionální knihovny regionu. Je jich 9 se 4 pobočkami a dělí si mezi sebe dalších 105 neprofesionálních knihoven. Na objednávku pověřené knihovny tedy pracují v systému městské knihovny v Brandýse nad Orlicí, Lanškrouně, Letohradu, Chocni, Jablonném nad Orlicí, České Třebové, Králíkách, Vysokém Mýtě a Žamberku.

Několik údajů ze statistiky regionálních funkcí

Pokud jde o pracovní úvazky metodiků, je náš kraj jedním z nejméně obsazených. V pověřených knihovnách a krajské knihovně je celkem 5,9 úvazku regionálního metodikaa 1 úvazek pro metodika krajského. V celostátních srovnáních tak připadá v našem kraji na tyto pracovní úvazky nejvíce obsluhovaných knihoven. Nízký počet pracovních úvazků je vyvážen nákupem knihovních služeb v obsluhujících knihovnách.

Za rok 2009 bylo nakoupeno do výměnných fondů kraje 23 607 svazků, provedeno 65 revizí a zrevidování 182 007svazků. V distribuci bylo vyexpedováno 1090 souborů o 76 809 svazcích. Vykonáno bylo 438 metodických návštěv a po­skytnuto více než 1900 konzultací.

Rok 2010 přinesl díky menším částkám na nákup výměnného fondu jen 17 560 zakoupených svazků, 1072 souborů o 72 926 svazcích v rozvozech, ale naopak 69 revizí a 197 860 zrevidovaných svazků, 471 metodických návštěv a 2169 konzultací.

Zkrátka knihovníci i přes menší objem prostředků pracovali stejně intenzivně jako v předchozích letech. K základním standardům je třeba přičíst také ostatní metodickou práci, která (jak bylo uvedeno výše) nyní směřuje k tvorbě souborných regionálních katalogů a zviditelňování malých knihoven na webu.

Je třeba také zmínit spolupráci některých obcí ústeckoorlického regionu na financování nákupu do výměnného fondu. V tomto regionu se v uplynulých letech stále udržela iniciativa několika málo profesionálních knihoven, které díky dobré spolupráci s okolními zřizovateli malých knihoven dokázaly celá léta sdružovat prostředky do společného fondu. Z toho pak nakupovaly výměnný fond v dobách, kdy opravdu chyběly finance na činnost knihoven a nákup knih do výměnných souborů se stal jen okrajovou záležitostí. Přestože po vzniku Programu podpory zajištění regionálních funkcí v roce 2001 se nákup výměnného fondu zvedl na nebývalou úroveň, tyto obce dál pokračují ve sdružování prostředků. Nákup na Ústeckoorlicku je tak vždy vyšší než v dalších regionech.

Jaké jsou naše naděje a očekávání?

Neprofesionální knihovny si již zvykly na poskytovaný standard a nejvíce oceňují přísun nových knih do svých knihoven. Z tohoto hlediska se jeví požadavek vysokého nákupu v uplynulých letech, kdy prostředků na výkon RF byl ještě relativně dostatek, jako prozíravý. Vysoké zásoby literatury nakoupené v posledních letech hravě zvládnou pokrýt poptávku obsluhovaných knihoven. Krajská knihovna klade důraz na různorodost nabídky a požaduje po obsluhujících knihovnách zajištění takové skladby nakoupených knihovních dokumentů, které uspokojí zájmy a požadavky čtenářů v celé šíři. Nemůžeme očekávat, že do knihoven začnou více chodit i muži (jedna z nejméně frekventovaných skupin čtenářské veřejnosti), když jim budeme nabízet romány pro ženy. Nezačnou chodit ve větší míře děti, když v regálech najdou pár výtisků čtyřicet let starého vydání několika knih, dříve povinné školní četby. Kontrola skladby nakoupeného fondu je tak vždy předmětem věcných kontrol prováděných jak regionálními metodiky, tak krajskou knihovnou.

Poslední roky byla v našem kraji (jako možná i jinde) zaznamenána tendence některých zřizovatelů výrazně krátit příspěvky svým profesionálním knihovnám a bohužel se dostalo i na úplný převod knihovny profesionální mezi knihovny s dobrovolným knihovníkem. Porady pověřených knihoven tyto případy konzultovaly již před časem a na tyto tendence reagují snahou obsloužit v rámci RF i tyto malé ohrožené profesionální knihovny tak jako knihovny s dobrovolným knihovníkem, tedy výměnnými soubory. Nelehká jsou také jednání s takovými zřizovateli. Ale v našem kraji naštěstí existuje více těch ctižádostivých a odpovědných obcí, které naopak knihovny otevírají, obnovují a vstupují do spolupráce s obsluhujícími knihovnami.

Provádění revizí v našem kraji bylo v uplynulých letech náročnou a zdlouhavou prací. Metodici a ani obsluhující knihovny nechtěli tyto práce zcela svěřit dobrovolným knihovníkům a podíleli se na nich téměř vždy osobně, což je jistě běžné i v jiným krajích. Čas, který museli pracovníci obsluhujících knihoven trávit přímo v obcích, byl většinou velmi dlouhý a rovněž knihovny takto revidované musely být delší dobu mimo provoz. S postupující automatizací si však všichni slibují zkrácení revizní doby a úlevu nejen pro metodiky, ale také minimální zavírací dobu pro uživatele.

Dalším bonusem, který přináší zavádění automatizovaného regionálního systému do knihoven, je snadnější a rychlejší zpracování statistiky. Vždyť obsluhující knihovna může vše vytáhnout přímo ze systému. Odpadnou dohady a několikeré návštěvy knihovníků v pověřené nebo obsluhující knihovně, kde se většinou musely statistické výkazy dolaďovat.

Víme, že je to práce na dlouhá léta dopředu, ale jsme přesvědčeni, že má smysl a je skutečným a doslovným završením cílů regionálních funkcí - vyrovnávat rozdíly v poskytování knihovnických a informačních služeb ve městech a na venkově.