Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana v Praze

DAGMAR TURKOVÁ > turkova@ktn.cz

Ráda bych vám představila ojedinělé zařízení v Čes­ké republice, které, jak název napovídá, slouží těžce zrakově postiženým nejen u nás, ale i v zahraničí.

Počátky zřizování knihoven a tiskáren pro nevido­mé jsou úzce spjaty s existencí slepeckých ústavů. Koncem 70. let 19. století se do českých zemí dostává přes německou jazykovou oblast i Braillovo slepecké písmo. Do té doby byla u nás při výuce nevidomých používána výlučně reliéfní tiskací latinka. Jedním z přímých důsledků oficiálního přijetí Braillova písma slepeckými ústavy v zemích Koruny čes­ké bylo zřizování ústavních knihoven a tiskáren. Fondy těchto (čtyř) knihoven sloužily výhradně potřebám ústavů. Později přece jen přesáhly zdi svých institucí. Určitá část jejich fondů se totiž stala vítanou součástí fondu knihovny spolku Český slepecký tisk, který vznikl v červnu roku 1918 a lze jej cha­rakterizovat jako přímého předchůdce dnešní Kni­hov­­ny a tiskárny pro nevidomé. U zrodu spolku stál nevidomý hudební skladatel, pedagog a osvětový pra­covník Karel Emanuel Macan.

Karel Emanuel Macan se narodil roku 1858 v Pardubicích v rodině železničního stavitele. Během studií na pražské technice postupně oslepl. K znovunalezení vnitřní rovnováhy mu pomohla hudba, která byla jeho velkou zálibou již od dětských let. Začal studovat na jedné soukromé varhanické škole, později pak vstoupil na pražskou konzervatoř. Postupně se zajímal také o otázky související s postavením nevidomých v tehdejší společnosti. „Svět slepých“ mu byl až dosud zcela neznámý, čím hlouběji však do něj pronikal a více poznával nerovné společenské postavení nevidomých na konci 19. století, tím pevněji v něm zrál úmysl věnovat veškerou svoji energii a své schopnosti zápasu o novou kvalitu života českých nevidomých. Počátkem 90. let 19. století se Ma­can stává učitelem v Klárově ústavu slepců v Praze. Jeho působení mezi nevidomými však daleko přesáhlo rovinu pedagogickou. Macanovy aktivity byly zaměřeny především na oblast kultury a vzdělání, na žurnalistiku a budování mezinárodních kontaktů. Projevil se také jako dílčí reformátor Braillova znakového systému, a to především pokud jde o hudební notaci. Knihovnu ústavu, v němž působil, rozšířil žánrově i tematicky do té míry, že se její fond mohl stát jádrem pozdější veřejné knihovny pro nevidomé, kterou zřídil v rámci již zmíněného spolku Český slepecký tisk. V roce 1917 začal vydávat časopis Zora, který vychází dodnes. Byl také propagátorem esperanta mezi nevidomými. Jeho zá­sluhou se počátkem 20. let 20. století uskutečnil v Praze vůbec první mezinárodní sjezd nevidomých esperantistů. Často stál osamocen proti bariéře společenských předsudků a nepochopení, a to jak ze strany určité části nevidomých, tak zdravé veřejnosti. Svými moderními názory na postavení nevidomých ve společnosti, zdůrazňujícími individuální odpovědnost a aktivní přístup k životu, daleko přerostl prostředí i dobu, v níž žil. Zemřel v Praze roku 1925.

Hlavním posláním spolku Český slepecký tisk bylo šíření kultury a osvěty mezi nevidomými na celém tehdejším území Československa včetně Podkarpatské Rusi. Spolek nedostával od státu žádné finanční dotace, neměl vlastní budovu ani placené zaměstnance. Veškeré finanční prostředky na vydávání periodik, knižních publikací a hudebnin, jakož i na provoz knihovny, získával pořádáním různých společenských a dobročinných akcí.

Samostatná činnost spolku skončila v roce 1948, kdy všechny spolky sdružující zdravotně postižené byly převedeny do jednotné organizace - Svaz československých invalidů. Od roku 1951 se zařízení nazývalo Slepecká tiskárna a knihovna a pokračovalo v činnosti vytýčené svým zakladatelem - přepisem a tiskem časopisů a knih v Braillově písmu.

V šedesátých letech minulého století se doslova na koleně začala „rodit“ zvuková kniha. Bez předchozích zkušeností se tehdejším pracovníkům podařilo takřka nemožné a ke čtenářům se dostaly první načtené knihy na magnetofonových cívkách. S příchodem kazetových magnetofonů pak i na kazetách. V té době měla knihovna již i stálý okruh načitatelů těchto knih.

Po roce 1989 se podstatně a v každém ohledu změnilo i postavení Knihovny a tiskárny pro nevidomé Karla Emanuela Macana. Svaz invalidů se rozpadl a organizaci převzalo Ministerstvo kultury ČR jako národní kulturně-osvětovou instituci pro nevidomé.

Vzhledem k tomu, že počet našich uživatelů z roku na rok roste, nároky na služby knihovny se zvyšují. Řešením problematiky bylo zavedení počítačové sítě, automatizace knihovnických prací a při­pojení pracoviště k internetu. S rychlým rozvojem techniky se musela vyrovnat i naše organizace. Tituly jsou nově na CD ve formátu mp3 a postupně je do tohoto formátu převáděn celý stávající fond zvukových knih. V lednu 2009 byla pro uživatele služeb KTN zprovozněna nová služba - Digitální knihovna Wiking Biblio, která kromě nového katalogu a objednávkového systému nabízí stahování mp3 souborů, přímý poslech mp3 titulů s možností záložkování a stahování digitalizovaných textových souborů knih.

Protože jsme organizace se specifickým zaměřením, charakter práce a služby čtenářům jsou v porovnání s veřejnými knihovnami odlišné. Braillovým písmem se tisknou publikace z oblasti krásné i odborné literatury, periodika, hudebniny, letáky, kalendáře, učebnice pro základní školy, ale také jazykové učebnice apod. Ve formě zvukových nahrávek se zde realizují knižní tituly z běžné nakladatelské produk­ce, zvukové časopisy a odborná literatura sloužící zrakově postiženým žákům základních škol, studentům středních a vysokých škol, jakož i jednotlivým profesním skupinám nevidomých a slabozrakých.

Služby v KTN jsou poskytovány formou zásilkové služby, osobních výpůjček, rozvážkové služby a Digitální knihovny. Evidujeme přes 5000 čtenářů, kteří mají k dispozici přes 4400 zvukových knih, na které je samozřejmě soustředěn největší zájem, více než 2300 titulů tištěných Braillovým písmem, přes 2000 audio CD a pro zrakově postižené hudebníky v Braillově slepeckém notopisu na 3400 hudebnin. Největší zájem je však již po léta soustředěn na zvukové knihy.

Půjčování všech materiálů jakoukoli formou je zcela bezplatné. Na základě smlouvy spolupracujeme s knihovnami v celé České republice, ale i na Slovensku, které mají zřízena speciální zvuková oddělení pro zrakově postižené.

Foto archiv knihovny