Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně

O osudech této knihovny mnoho napovídají její názvy, které se v průběhu času hoj­ně měnily. Začalo to knihovnou Čtenářského spolku, která fungovala až do roku 1921, kdy se stala Městskou knihovnou a byla jí až do roku 1953. Posléze Krajská lidová knihovna v Gottwaldově do roku 1960, dále Okresní knihovna v Gottwaldově do roku 1989. Poté následovala Okresní knihovna ve Zlíně, a to do roku 1996. Následně Knihovna F. Bartoše do konce roku 2001 a Krajská knihov­na Františka Bartoše od roku 2002.

Knihovna musela reagovat na změny v politické situaci a obhájit postavení, které jí přísluší. Nebyly to jenom změny v roce 1989, ale mnohem dříve. Začalo to již rokem 1914, potom 1919, následovala druhá světová válka aj. Knihovna musela překonat změny společenské, politické, ale také ekonomické.

Tato instituce obstála a „ustála“ všechny peripetie svého osudu. Od začátku existence bojuje s nedostatkem prostoru, tento problém bohužel přetrval až do dnešních dnů. Poté to byl ideologický tlak v době okupace i komunismu. V posledních letech to byly ekonomické problémy.

Nejstarší zmínky o knihovně Čtenářského spolku jsou v díle Karla Stloukala, ve kterém popisuje založení knihovny. Čtenářský spolek měl velký podíl na zvýšení kulturní úrovně obyvatel města Zlína. Navíc svoji knihovnu převedl pod tíhou okolností na město Zlín, a tak vznikla městská knihovna, která pokračovala v tradici kulturní instituce.

Poté, co se město Zlín stalo okresním městem, se i knihovna stala okresní, následně na krátké období i krajskou lidovou knihovnou. Přes prostorové nedostatky se snažila plnit potřeby svých uživatelů. Posléze, co se Gottwaldov opět stal okresním městem, byla Okresní knihovna v Gottwaldově jedním z nejdůležitějších kulturních a vzdělávacích zařízení v okrese. Po roce 1989, a velkých spo­lečenských změnách, se knihovna snažila najít si své místo v kulturním dění Zlína. Výsledkem toho je přerod v Krajskou knihovnu Františka Bartoše ve Zlíně.

V současné době je krajská knihovna institucí, která na svých bedrech nese starost o všechny okresní knihovny ve Zlínském kraji. Prostřednictvím pověřených knihoven se stará o obecní, střediskové a městské knihovny. Váže ji také odpovědnost za vzdělávání knihovníků Zlínského kraje. Jak profesionálních, tak neprofesionálních. Zaměstnanci krajské knihovny se náležitě starají o rozvoj informační gramotnosti obyvatelstva tohoto regionu. Začínají výchovou již od nejmenších dětských čtenářů. Věnují se také seniorům a handicapovaným občanům.

Krajská knihovna Františka Bartoše (KKFB) vznikla k 1. lednu 2002 na základě rozhodnutí Zastupitelstva Zlínského kraje ze dne 28. 11. 2001. Vznik nové instituce a účinnost zákona č. 257/ 2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb si vyžádaly celou řadu nezbytných činností.

KKFB je příspěvková organizace, která plní funkci krajské knihovny podle knihovního zákona a zřizovací listiny a v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Je knihovnickým, informačním, bibliografickým, metodickým a koordinačním centrem veřejně přístupných knihoven Zlínského kraje. Na základě smlouvy se Statutárním městem Zlín zajišťuje funkce městské knihovny, na jejichž financování se město podílí.

Jak je již výše zmiňováno, od 1. 1. 1996 nese knihovna ve svém názvu jméno Františka Bartoše. Od tohoto data se nazývala Knihovna Františka Bartoše ve Zlíně.

František Bartoš se narodil 16. 3. 1837 v Mladcové u Zlína. Je jednou z nejvýznamnějších osobností zlínského kulturního života druhé poloviny 19. století. V této době ovlivnil svým všestranným dílem rozvoj celého národního života na Moravě. Byl bytostně spjat s ideami národního obrození a jejich realizaci věnoval všechny své síly. Byl to vynikající pedagog, etnograf, folklorista i dialektolog. Jeho hlavní myšlenkou bylo všestranně upevňovat a rozvíjet národní uvědomění, kulturu a vzdě­lání ¹.

Základního vzdělání se mu dostalo v obci Mladcová u Zlína. Posléze šel na gymnázium do Olomouce a na univerzitu do Vídně, kde vystudoval klasickou filologii a češtinu. Stal se členem slovanského spolku Morava. Po studiích ve Vídni vyučo-val na gymnáziích ve Strážnici, Olomouci a Těšíně. Z Těšína odešel do Brna, kde působil téměř třicet let opět na gymnáziích.

Po příchodu do Brna, vedle svých pedagogických povinností, se aktivně účastnil kulturního i společenského života. Byl zakládajícím členem Ústřední Matice školské, ale také několik let redigoval Časopis Matice Moravské².

Dále se stal ředitelem a protektorem ústavů Vesny, v devadesátých letech působil jako člen zemské školní rady. Byl členem Matice moravské, Filharmonické besedy, musejního spolku aj. Byl ta­ké jmenován členem Královské české společnosti nauk (1884) a členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (1890). Za jeho práci se mu dostalo pocty i v za­hra­­ničí - věhlas ve slovanském vědeckém světě získal díky dílu Dialektologie moravská. Tomuto dílu byla v roce 1890 udělena Kotljarevského cena Akademie nauk v Petrohradě.

Později sám vychoval řadu vynikajících osobností (např. Jana Herbena, Františka Bílého, S. Čecha aj.). Mladcová a rodný kraj mu byly vždycky blízké. Písně Z Mladcové otvírají jeho první sbírku moravských lidových písní. První jeho národopisná monografie je věnována Zlínsku. Domů se vracel každý rok. Po odchodu do penze v roce 1898 se zde usadil natrvalo. Umírá 11. 6. 1906 a je pochován na mladcovském hřbitově.

Vydal více než desítku učebnic a příruček, které výrazně pozvedly úroveň výuky českého jazyka a literatury na středních školách (např. Malá slovesnost, Rukověť správné češtiny) v Brně.

Dnes je široké veřejnosti znám hlavně jako etnograf, dialektolog a folklorista. V poslední a největší ze tří jeho sbírek lidových moravských písní je jich zachyceno více než dva tisíce. Tuto sbírku vydal ve spolupráci s Leošem Janáčkem a za přispění mnoha sběratelů z řad venkovské inteligence, zejména učitelů a kněží. Dodnes jedinečným dílem je jeho výborná sbírka dětského folkloru Naše děti. Dětem věnoval i svoji poslední sbírku, jejíhož vydání se již nedožil - Kytice z lidového básnictva.

Dále také publikoval díla v oblasti národopisné. Ve svých národopisných monografiích popisuje způsob života a kulturu venkovského lidu na Zlínsku, Valašsku, Moravských Kopanicích a Podluží. Mnoho děl, které František Bartoš vydal, jsou dnes již pouze dobovými dokumenty. Ale přesto část jeho díla patří k živému národnímu dědictví.

Knihovna ve Zlíně nese ve svém názvu jeho jmé­no od 1. ledna 1996. K tomuto datu byl změněn její název z Okresní knihovny ve Zlíně na Knihov­nu Františka Bartoše. Volba této osobnosti byla logic­ká, neboť byl prvním čestným členem čtenářského spolku ve Zlíně. Knihovna, jejíž snahou bylo navázat na bohaté tradice práce s literaturou v regionu, chtěla vše ještě zdůraznit výběrem osobnosti do svého názvu.

Byla to zásluha tehdejší ředitelky knihovny Stanislavy Čechové. Prosazení této myšlenky nebylo jednoduché. Ovšem Krajská knihovna, která vznikla ve Zlíně v roce 2002, jméno Františka Bartoše bez váhání převzala.

V roce 2006 si připomněli obyvatelé Zlína 100 let od jeho úmrtí. Krajská knihovna ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně, konkrétně jeho Studijně-dokumentačním střediskem Františka Bartoše, se spojily především ve vydávání jeho díla v Edici Zlínský kraj. Postupně byly vydány reprinty těchto prací: Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými (2003), Lid a národ (2003), Naše děti (2005), Moravský lid (2006), Kytice: z lidového básnictva našim dětem uvil František Bartoš (2006), Moravská svatba; Líšeň; Deset rozprav lidopisných(2007). Část jeho děl je digitalizována a naleznete je na www.dlib.kfbz.cz.

Vyvrcholením spolupráce obou institucí se stal v roce 2006 projekt Rok Františka Bartoše ve Zlíně. Nad projektem převzali záštitu předchozí hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš a tehdejší primátor města Zlína Tomáš Úlehla³. Při tvorbě a publikování elektronické verze dokumentace projektu vznikla myšlenka vytvořit web věnovaný životu a dílu Františka Bartoše http://www.frantisekbartos.cz/. Zmíněná dokumentace představuje obsahově uzavřený celek, kdežto tyto stránky jsou jak ohledně struktury, tak obsahu do budoucna otevřené pro vývoj a doplňování.

ODKAZY:

1 PAVLIŠTÍK, Karel. Živý odkaz Františka Bartoše. Zvuk Zlínského kraje: časopis pro kulturu a společenské dění ve Zlínském kraji, jaro 1997, č. 1, s. 2-5. ISSN 1214-0139.

2 František Bartoš se proslavil jako filolog a národopisec. Právo, roč. 10, č. 177 (20000801), s. 10. ISSN 1211-2119.

3 FRIEDLOVÁ, Zdeňka. Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně. Duha: informace o knihách a knihovnách z Moravy, 2006, roč. 20, č. 3, s. 30-31.

Foto archiv knihovny