DAGMAR BAHNEROVÁ > bahnerova@mkl.cz  

Louny - pěší zóna, Pražská ulice, zhruba poledne - kluci asi desetiletí, rozepnuté bundy i školní brašny, běží ze školy, běží přímo do knihovny… Jako skoro každý den, do svého oddělení, kde mohou být jen tak… Možná si nepůjčí knihu, možná si ji nepůjčí téměř nikdy. Možná vnímají knihovnu jinak než jejich babičky a učitelé. To nevadí, i kdyby to bylo „ jen“ bezpečné místo pro jejich odpolední život, je to pro knihovnu výhra.

Pěší zóna v Lounech je místem, kudy jen tak knihovnice neprojde, aniž by nemusela odpovědět na nekonečné množství otázek: kdy bude přednáška, co nového ve Třetím věku, kam se jde na výlet, co se chystá a kdy se zase uvidíme? Děti knihovnic, zvláště ty v pubertě, se stydí za své matky, které prostě každý zná a každý se s nimi zastaví. Knihovnice v Lounech totiž není jen tak nějaká paní, je to ta důležitá paní z jejich knihov­ny! Je krásné chodit do práce, kam se člověk těší a která je pro něho důležitá.

Jaký význam má vlastně slovo knihovna? Jak moc se liší heslo ve slovníku např. na počátku 20. století od toho, co by mělo zahrnovat dnes? Každé město má asi svoji definici, každá skupina lidí má jiné potřeby. V Lounech by vypadalo asi takhle: Krásný a přívětivý dům se spoustou zákoutí, kde může být člověk sám i mezi lidmi, kde může potkat spoustu známých, může si půjčit z velmi slušného fondu knížku i cédéčko, může se něco naučit. Je to místo, kde plyne čas najednou úplně jinak.

To, že knihovna není a v moderním světě nemůže být jen tak nějakou půjčovnou knih, je asi všem jasné. Ale jak to udělat, aby každý den chtěly přijít stovky lidí? Jak to udělat, aby chtěly tomu prazvláštnímu veřejnému domu pomáhat, aby ho považovaly za něco, co neodmyslitelně patří k jejich životu? Určitě neexistuje jednotný recept. V Lounech se to daří, protože knihovna nabízí i mnoho dalších aktivit a nebojí se rozšiřovat pole své působnosti do různých oblastí. K příjemné návštěvě knihovny patří jednoznačně kavárna a letní čítárna. Mimo toho, že je to skutečně podmínkou komfortního pobytu v knihovně, je to také důležitá vedlejší hospodářská činnost, kterou si může knihovna vylepšit rozpočet. Má-li knihovna takový prostor, nabízí se rozšíření běžných služeb a poskytování např. sociální a pracovní terapie pro mentálně postižené a duševně nemocné. Není to snadné, knihovna musí získat registraci poskytovatele sociálních služeb, musí soutěžit ve veřejných zakázkách, uspět v nich, sestavit tým terapeutek.

A „nabalují“ se další aktivity, otevírají nové prostory a možnosti, které přinášejí do knihovny peníze a přivádějí nové lidi. Pokud se podaří vytvořit tým, který bere svoji práci jako výzvu, motivovat ho (a nejsou to jen peníze), sledovat okolní prostředí a reagovat na požadavky doby, je vyhráno. Nelze se bránit skutečnosti, že i knihovna je v podstatě normální firma, která sice poskytuje zvláštní druh služby, ale jinak funguje úplně stejně jako továrna na výrobu čehokoli. Směrem ven je zapotřebí sledovat trh, dělat dobré public relation, reagovat na konkurenci (což je každý, kdo chce nabídnout nějakou aktivitu ve volném čase lidí, bez ohledu na peníze), nabízet stále něco nového, stabilně se zabývat kvalitou. Uvnitř mít kvalifikovaný pružný tým a sebevědomí (přesvědčení), že to, co děláme, je dobré, a zaslouží si proto své místo na slunci.

Pokud pracovníci knihovny vystupují sebevědomě, má knihovna své mecenáše, příznivce, do­brovolníky, kteří chtějí patřit do prostředí, kde se něco důležitého děje. Chtějí být při tom. Nelitují času, který dají své instituci. Výhodou malých měst je skutečnost, že knihovny mohou v sobě zahrnovat spoustu jiných institucí: mohou být kulturním centrem, nést prvky domu dětí, „lidušky“ či univerzity pro dospělé. To všechno směřuje k multifunkčnosti, k přirozené komunitní knihovně. Pochopitelně jsou zapotřebí ochranná křídla zřizovatele. Ten musí mít ovšem důvod do své knihovny investovat.

Závěrem několik konkrétních doporučení:

• umožněte lidem, aby k vám mohli přijít ve svém volném čase - v sobotu a v neděli,

• ukažte jim, že se umíte chovat profesionálně a rozumíte svému oboru,

• usmívejte se,

• spolupracujte s ostatními ve městě, vytvořte si dobrý vztah ke svému zřizovateli,

• budujte tým a dbejte na dobrou pověst.

A pak bude i vaše veřejná knihovna královnou mezi veřejnými domy!

Foto archiv knihovny