Text a foto Miroslav Bünter > bunter@svkul.cz 

Ústecký kraj je „vstupní branou České republiky do Evropské unie“, a to vzhledem ke svému sousedství se Spolkovou republikou Německo. Nejvýznamnějšími zahraničními partnery Ústeckého kraje jsou Svobodný stát Sasko (Spolková republika Německo), provincie Jižní Holandsko (Nizozemsko) a maďarská oblast Borsód - Abaúj - Zemplén.

Ústecký kraj je rozdělen do sedmi okresů (Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem), které se dále člení na 354 obcí nejrůznější velikosti, z toho je 46 obcí se statutem města. Dnem 1. ledna 2003 reforma veřejné správy stanovila správní obvody obcí s rozšířenou působností a obcí s pověřeným obecním úřadem, včetně jejich sídel. Od tohoto data vzniklo v Ústeckém kraji 16 správních obvodů obcí s rozšířenou působností: Bílina, Děčín, Chomutov, Kadaň, Litoměřice, Litvínov, Louny, Lovosice, Most, Podbořany, Roudnice nad Labem, Rumburk, Teplice, Ústí nad Labem, Varnsdorf a Žatec a 30 správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem. K 1. 7. 2009 měl Ústecký kraj 836 198 obyvatel, což jej řadí na páté místo v republice, bohužel s tendencí ke stárnutí (index stáří 65+ v roce 2009 byl 111,4). V kraji je hustota obyvatel 155,8 obyvatel/km2, což je vyšší, než vykazuje celostátní průměr (131,6 obyvatel/ km2), a kraj je tak - po hlavním městě Praze, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji - čtvrtou nejzalidněnější oblastí státu. Rozlohou 5335 km2 zaujímá 6,8 % území České republiky. Nejvyšším místem kraje je úpatí hory Klínovec, naopak nejnižší místo kraje - a zároveň i nejnižší místo v České republice - je výtok řeky Labe u Hřenska (115 m n. m.).

Pojďme se stručně podívat na to, jak se dařilo a daří plnit vzájemnou spolupráci mezi knihovnami v Ústeckém kraji, spolupráci, která se v posledních letech koncentrovala do oficiálního pojmu „plnění regionálních funkcí“, byť ani toto slovo nemůže postihnout všechny momenty práce knihovnic a knihovníků veřejných knihoven. Již jako klišé (ale je to pravda) zní to, že plnění regionálních funkcí mj. zajišťuje koordinaci odborných knihovnických činností a účelnou dělbu práce, že zachovává a roz­víjí vazby mezi knihovnami v jednotlivých okresech i v celém kraji a umožňuje vzájemné sdílení informačních zdrojů i služeb. Dále, že je zárukou udržení odborného standardu a dostupnosti poskytovaných služeb, zajišťuje aktualizaci knihovních fondů základních knihoven a zároveň velice efektivně využívá finančních prostředků vložených do tohoto systému a dbá o odborný růst pracovníků knihoven. Každopádně je praxí potvrzeno, že kvalitní plnění regionálních funkcí pověřenými knihovnami má mimořádný význam pro fungování neprofesionálních knihoven, zejména v malých obcích.

Garantem plnění výkonu regionálních funkcí pro Ústecký kraj je Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem, která sama a prostřednictvím sedmi pověřených knihoven v kraji, se kterými uzavřela Smlouvu o přenesení regionálních funkcí krajské knihovny na základní knihovnu, zajišťuje jejich plnění pro 298 veřejných knihoven v Ústeckém kraji. Ve všech okresech vznikly již od 60. let kooperační knihovnické systémy, které do zrušení okresních úřadů dobře fungovaly, a současný Program podpory zajištění regionálních funkcí knihoven (usnesení vlády ČR ze 16. ledna 2002 č. 68) na ně navázal s přesně stanovenými cíli a pravidly. V období let 1989-2005, což bylo období poměrně dlouhé, se pracovníci knihoven na všech úrovních v Ústeckém kraji museli ovšem vypořádat s různými potížemi, které přirozeně musely s celospolečenskými změnami dříve nebo později přijít (různé transformace, změny zřizovatelů či způsoby financování). Síť veřejných knihoven zůstala víceméně zachována, stejně jako i metodická činnost (byť byla někdy výrazně utlumena nebo se musela vypořádat s novými úkoly). Výsledkem byl poněkud nerovnoměrný vývoj sítě knihoven v jednotlivých regionech. Síť veřejných knihoven Ústec­kého kraje se tak postupně vykrystalizovala v současnou podobu Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem jako krajské knihovny a 298 veřejných knihoven. Z tohoto celkového počtu je osm pověřených knihoven (včetně SVK v Ústí nad Labem se sedmi pobočkami jako pověřené knihovny pro okres a město Ústí nad Labem), dále 35 profesionálních knihoven s 39 pobočkami a 255 neprofesionálních knihoven se čtyřmi pobočkami.

Pro představu uvádíme malou sondu do historie: Rok 2005 byl prvním rokem, kdy financování výkonu regionálních funkcí zajišťoval Ústecký kraj z finančních prostředků svého rozpočtu. Krajská knihovna zpracovala Projekt výkonu regionálních funkcí pro knihovny Ústeckého kraje v roce 2005 a předložila Krajskému úřadu žádost o přidělení finančních prostředků, aby posléze byla schválena dotace ve výši 10 166 000 Kč. Krajský úřad uzavřel se zřizovateli jednotlivých pověřených knihoven Smlouvu o poskytnutí účelové neinvestiční dotacek zajištění výkonu regionálních funkcí pověřenou knihovnou a převedl finanční prostředky na účet města. Součástí smlouvy byla i pravidla pro vyúčtování dotace. Odbor kultury a památkové péče krajského úřadu Ústeckého kraje ve spolupráci se Severočeskou vědeckou knihovnou v Ústí nad Labem zpracoval Zásady zajištění výkonu regionálních funkcí knihoven v Ústeckém kraji.

V březnu 2006 Ústecký kraj rozhodl o přidě-lení dotace na plnění regionálních funkcí ve výši 7 500 000 Kč, což bylo o 24 % méně než v roce 2005. (Bylo to tehdy nejméně finančních prostředků určených na regionální funkce v porovnání s ostatními kraji v republice.) Současná dotace na podporu výkonu regionálních funkcí nebyla oproti letům předchozím navýšena (v roce 2007: osm milionů korun, stejně jako v roce 2008, 2009 i 2010). Je to část­ka, která je tedy každoročně reálně nižší, hlavně díky vlivům inflace, což v životě knihoven (resp. jejich ředitelek a ředitelů) znamená, že na to musejí adekvátně reagovat. Bohužel se to pro­jevuje zcela flagrantně: především ve snížení pracovních úvaz­ků, objemu finančních prostředků určených na nákup knihovního fondu pro výměnné soubory a rozsahu služeb, které pověřené knihov­ny poskytují. (Má to ostatně i vliv na motivaci pracovníků a jejich pracovní výkon.)

Nicméně při pohledu na nedávnou minulost i současnost plnění regionálních funkcí je třeba - mož­ná i trochu neskromně - říci, že je čím se pochlubit. Navíc neexistuje zcela jednotná, unifi­ko­vaná cesta, jak dosvědčují zkušenosti pověřených knihoven. K tomu zavzpomínal Mgr. Ladislav Zoubek, ředitel Městské knihovny v Děčíně: „V děčínském okrese vznikl v 70. letech 20. století střediskový systém, který vytvořil základ nynějších knihovnických regionálních služeb. Pět střediskových knihoven bylo v průběhu let osmdesátých zredukováno na dvě centra, a to v Děčíně a ve Varnsdorfu, odkud byly poskytovány knihovnické služby. Tento stav trvá až do současné doby a transformace Okresní knihovny Děčín na městskou v roce 1996/7 na tom mnoho nezměnila. Výrazně se však změnila organizace knihovnického systému a jeho financování, které lze směle označit za originální. Jistou zvláštností je to, že Městská knihovna Děčín, p. o., má zřízeno detašované pracoviště ve Varnsdorfu, které sídlí přímo v budově varnsdorfského městského úřadu, přičemž samotná Městská knihovna Varnsdorf se na regio­nálních funkcích podílí jen operativními výpůjčka­mi knihovních fondů, případně spolupracuje s dě­čín­skou knihovnou při organizaci soutěží. Onen originální přístup souvisí s dotacemi na výkon regionálních funkcí: vzhledem k tomu, že v letech 1996 až 2000 získávala děčínská knihovna prostředky od okresního úřadu, v letech 2001-2004 z Ministerstva kultury ČR a od roku 2005 až do současnosti z dotace Ústeckého kraje, bylo rozhodnuto, že tyto finanční prostředky budou určeny především na mzdy a provozní náklady (autoprovoz, nájemné, energie aj.), zatímco nákup knižních fondů se bude provádět téměř výhradně za smluvní finanční prostředky, poskytnuté obcemi regionu. Děčínská knihovna tak v současné době poskytuje knihovnické služby pro 46 veřejných knihoven okresu, s jejichž zřizovateli (městskými a obecními úřady) má uzavřené smlouvy o spolupráci. Vyjma městských knihoven v Rumburku a ve Varnsdorfu nakupuje, zpracovává a distribuuje všem ostatním knihovnám regionu knižní fondy (ostatní knihovní fondy si knihovny nakupují samy) a organizuje výměnné soubory knih. Všechny tyto fondy se po zpracování stávají majetkem příslušných obcí, kte­ré na ně poskytly peníze. Na základě uvedených smluv tak knihovna v roce 2010 získala na nákupy 1 232 000 Kč. Se všemi obcemi je smluvně za­jištěno, že souhlasí s organizací a zapůjčením výměnných souborů i pro jiné knihovny regionu. Tím je zaručeno, že provoz celého systému je možné vcelku bezproblémově realizovat. Veřejným knihov­nám poskytují pracovníci děčínské knihovny vedle těchto základních činností a velké četnosti osobních metodických návštěv ještě celou řadu dal-ších poradenských služeb, např. organizují porady knihovníků venkovských knihoven, které tradičně nazývají knihovnickými aktivy, poskytují pora­denství v oblasti výpočetní techniky a nákupu knihovního nábytku a pomůcek, organizují revize knihovního fondu aj. Velmi důležitý a pozitivní je fakt, že o spolupráci s knihovnou mají města a obce zájem a považují její služby za potřebné.“ 

Městská knihovna Louny, která je jednou ze dvou pověřených knihoven v lounském okrese (dru­hou je Městská knihovna Žatec), zase přistoupila po svém k zajištění rozvozu knih - výměnných souborů pro jednotlivé knihovny. Auto s přívěsem na rozvoz poskytuje Městský úřad, knihovníci si sami vybírají z přivezených knih a na místě se vytvoří jejich seznam z programu Clavius. K tomuto účelu byl pořízen i software a notebook. Spolu s metodičkami jezdí i vybrané knihovnice z nejaktivnějších neprofesionálních knihoven (kolegium knihovnic) a ty předávají ostatním kolegyním své zkušenosti a rady přímo z „praxe“. Výsledek? Pozitivní - zvýšil se počet souborů i počet knih v nich.

V Regionální knihovně v Teplicích je způsob výběru literatury do výměnných souborů opět odlišný - pracovníci knihoven mají zcela volnou možnost osobního výběru přímo ve skladu literatury nakupované pro výměnný fond pro knihovny regionu, využívá se i možnost on-line rezervací, příp. spolupráce při zajištění objednávek a nákupu konkrétních titulů literatury jak do výměnného fondu, tak pro vlastní fondy jednotlivých knihoven. Rozvoz souborů pak vesměs zajišťuje Regionální knihovna, i když není výjimkou, že obětavé knihovnice si „své“ knihy odvezou vlastním automobilem (někdy za volantem sedí neméně obětavý manžel).

Vcelku standardní vývoj mělo plnění regionálních funkcí v litoměřickém regionu, kde počátek spolupráce mezi Okresní knihovnou v Litoměřicích a místními veřejnými knihovnami regionu spadá do 60. let 20. století. V roce 1986 pak byl vytvořen Jednotný celookresní centralizovaný systém knihov­nických služeb, který tehdy 64 místním knihovnám garantoval nákup knih a periodik do vlastních fondů i tvorbu knihovního fondu pro výměnné soubory pro 45 výpůjčních míst. Nákup knih pro míst­ní knihovny byl ale po roce 1989 ukončen, omezen byl i nákup pro výměnné soubory. Metodické oddělení však svou činnost nikdy nezastavilo. V roce 2003 na základě Smlouvy o přenesení regionálních funkcí na základní knihovnu mezi Severočeskou vě­dec­kou knihovnou Ústí nad Labem a Knihovnou K. H. Máchy v Litoměřicích se KKHM stala knihovnou pověřenou výkonem regionálních funkcí pro veřejné knihovny litoměřického regionu. Dalšími smlouvami byly upra­veny vztahy mezi zřizovateli knihoven - městskými a obecními úřady a Knihovnou K. H. Máchy v Litoměřicích (cca 80 veřejných knihoven, čímž byl jasně definován rozsah poskytovaných knihovnických služeb).

V souvislosti s Projektem internetizace knihoven a postupným zaváděním automatizovaných knihovních systémů je třeba zmínit jednu raritu - Místní lidová knihovna v Kostomlatech pod Milešovkou ukázala v této oblasti záda i mnohem větším knihovnám, včetně těch „profi“. Již 28. 5. 1996 (!) zahájili manželé Hana a Miroslav Bláhovi, pozdější hrdí majitelé stužky Knihovna roku 2004, automatizovaný provoz své knihovny (Lanius). (O Kostomlatských ale bude psáno více v následují-cím článku). Postupné zavedení automatizovaných knihovních systémů (Lanius, později Clavius) v knihovnách Ústeckého kraje se stalo od rozhraní tisíciletí důležitou součástí pracovního vytížení jak metodiček (metodiků), tak jejich kolegyň. S automatizací začala nejprve ústecká knihovna, později se připojily knihovny s profesionálními knihovníky, ale automatizace pokračuje samozřejmě dál. Je přitom pěkné konstatovat, že chomutovský region byl prvním regionem v Ústeckém kraji, kde jsou všechny neprofesionální knihovny již automatizované a svůj fond mají přístupný na webu - nemám informaci o tom, zda tato situace nastala také někde jinde v republice, a zda to tedy není další rarita! I v dalších regionech však v posledních letech nastal významný posun v postupné automatizaci provozu obecních knihoven a jejich připojování do systému Clavius REKS - připomeňme např. velké úsilí pracovníků v teplické Regionální knihovně, kde se podařilo automatizovat již tři čtvrtiny neprofesionálních knihoven, podobnými výsledky se může pochlubit např. i litoměřický region.

Samozřejmě není efektivní - a zřejmě ani nutné - zavádět automatizaci ve všech místních knihovnách. Nicméně dobrá zkušenost: v knihovně K. H. Máchy v Litoměřicích již delší dobu budují elektronický katalog knih, který podává přehled o knižních fondech neautomatizovaných knihoven v regionu a který je vystaven na webových stránkách litoměřické knihovny. (Vyhledávání ve fondu automatizovaných místních knihoven je možné na stránkách KKHM a samozřejmě na webových stránkách automatizovaných knihoven.)

Pro dobrou propagaci knihoven a rozmanitou komunikaci se stalo téměř již standardem, že nejen větší, ale i malé knihovny přistoupily k tvorbě svých webových stránek. Někde - a to i v rámci regionálních funkcí - metodici využili nabídky pou­žít pro stránky knihoven šablony Studijní a vě­-dec­ké knihovny v Hradci Králové, v litoměřickém regionu zase téměř všechny webové stránky ne­profesionálních knihoven mají jednotnou úpravu, a to podle vzoru Regionální knihovny Karviná. Ne­stejná úroveň a kvalita obsahu webových stránek některých knihoven pak jen potvrzuje známou pravdu, že spolupracující zaměstnanci knihoven musí mít zájem o společnou (dobrou) věc a že přitom musí najít společnou „řeč“ (a nejde zdaleka pouze o webové stránky). Tam, kde toto nefunguje nebo ne úplně dobře, se to pozná docela rychle, třeba ve statistických číslech (nebo i podle webových stránek!). Ostatně dobrou tradicí při plnění regionálních funkcí je již zavedená praxe rozmanitých porad a setkání s metodiky, metodické návštěvy nebo krátkodobá školení či kurzy - a to jak na úrov­ni pověřených knihoven, tak na úrovni knihov­ny krajské.

O prospěšnosti programu na podporu regionálních funkcí není pochybností, a to i přesto, že ještě i po letech úspěšného zavádění počítačové techniky do knihoven a dobrých zkušeností z řady knihoven nemůžeme být úplně spokojeni (to ale stejně nebudeme asi nikdy…) jak se stavem a péčí o knihovní fondy, tak s vybavením knihoven nebo úrovní spolupráce knihovníků či zástupců obcí s metodickými pracovníky. Toto tvrzení se zřejmě nebude příliš lišit od zkušeností z jiných regionů, nicméně zřejmě dokládá nutnost změn při úvahách nad dalším fungováním knihoven (zejména těch menších) na další období. Určitě se mj. do značné míry již saturovala potřeba zavedení internetu a proběhla již větší část prací spojených s automatizací knihoven, proběhly mnohé doškolovací a podobné aktivity, zvýšila se počítačová gramotnost knihovníků atd. To vše - a mnohé jiné - by ale nemělo znamenat ustrnutí, nicméně při neustále zvyšujícím se tlaku na efektivitu vynakládaných finančních prostředků se určitě vyplatí rychle přemýšlet, například jak ještě lépe vzájemně spolupracovat a aplikovat dobré zkušenosti z jiných knihoven, jak udržet čtenáře a vylepšit naše služby, jak více využít možností získání finančních prostředků z grantových programů…