Monumentální dílo v oboru historické retrospektivní bibliografie

KUBÍČEK, Jaromír a kolektiv, Česká retrospektivní bibliografie (CERBI). Řada 1: Noviny. Díl 1: Noviny České republiky od počátku do roku 1918 (CERBI N1). Část 1: Bibliografie, Brno 2008, 415 s.; Část 2: Přehledy, rejstříky, Brno 2008, 249 s.; Díl 2. Noviny České republiky 1919-1945 (CERBI N2). Část 1: Bibliografie, Brno 2004, 446 s.; Část 2: Přehledy, rejstříky, Brno 2004, 276 s. - Řada 1: Časopisy. Díl 1: Časopisy České republiky od počátku do roku 1918 (CERBI C1). Část 1: Bibliografie, Svazek 1: A-N, Brno 2010, 422 s.; Svazek 2: O-Ž, Brno 2010, 397 s.; Část 2: Přehledy, rejstříky, Brno 2010, 466 s. - Řada 2: Časopisy. Díl 2: Časopisy České republiky 1919-1945 (CERBI C2). Část 1: Bibliografie. Svazek 1: A-K, Brno 2006, 525 s.; Svazek 2: L-S, Brno 2006, 544 s.; Svazek 3: Š-Ž, Brno 2006, 446 s.; Část 2: Přehledy, rejstříky, Brno 2007, 686 s.

JAROSLAV PÁNEK > panek@kav.cas.cz  

Péčí Sdružení knihoven České republiky a Moravské zemské knihovny v Brně bylo roku 2010 dokončeno vydávání jedenáctisvazkového díla, které předkládá soustavný bibliografický přehled, popis a rozbor novin a časopisů, vydávaných v českých zemích od roku 1658 do konce druhé světové války. Ve dvou řadách vyšly nejprve svazky věnované letům 1919 až 1945 (2004-2007) a poté předchozím staletím (2008-2010). Tento mohutný soubor vznikl za vedení předního knihovníka a bibliografa, bývalého ředitele Moravské zemské knihovny a předsedy Sdružení knihoven ČR Jaromíra Kubíčka v průběhu pouhých deseti let, což je v našich poměrech nezvykle krátká doba. Celkový rozsah díla je obrovský - soubor čítá téměř pět tisíc tiskových stran a zpracovává celkem 4276 novinových a 15 073 časopiseckých titulů.

Za tímto dílem stojí heuristický výkon několika generací českých knihovníků, archivářů a historiků, počínající u průkopnických děl Františka Roubíka a Miroslava Laiskeho pro Čechy a končící u obdobné bibliografie Jaromíra Kubíčka pro Moravu a české Slezsko. Zásadní je rovněž podíl vynikajícího znalce dějin staršího periodického tisku Zdeňka Šimečka, který už v minulých desetiletích prováděl soustavný archivní výzkum k dějinám žurnalistiky a který mj. vyexcerpoval periodika z fondů státních zastupitelství v Čechách pro léta 1890-1918 a doplnil tím i mezery v jejich zachování v knihovnách.

Soubor jedenácti svazků je rozčleněn do dvou řad, z nichž první zpracovává noviny (včetně týdeníků), druhá časopisy. Uvnitř každé řady je periodizačním mezníkem přelom let 1918/1919, což je hledisko vystihující spíše politické dějiny než vlastní proměny časopisectví. Ostatně totéž platí pro závěrečný mezník, rok 1945, který se (kromě zániku jazykově německé žurnalistiky v našich zemích) jeví v dějinách periodického tisku jako méně převratný než dvojí radikální zásah do možnosti vydávat více či méně nezávislé noviny a časopisy. Takový přelom nastal poprvé v době německé okupace (zvláště v roce 1942) a poté znovu, byť s jinou motivací, po únoru 1948, kdy se zásadně změnily jak struktura a zaměření, tak i kvantita českého periodického tisku.

Třetím dělítkem recenzovaného souboru knih je rozlišení sedmi svazků přinášejících bibliografický soupis, řazený abecedně podle názvů novin a časopisů, a čtyř svazků nazvaných přehledy, rejstříky. Tyto svazky, za nimiž je skryta náročná analytická a pořadatelská práce, přinášejí jednak rejstříky (místní rejstřík s přehledem vydavatelů, jmenný rejstřík, věcný a chronologický rejstřík), jednak stati o nejdůležitějších knihovnách periodického tisku v České republice, jejich obsahu a zpřístupnění, dále pak studie k dějinám novin a časopisů v českých zemích. Celková struktura jedenáctisvazkového souboru je dobře promyšlená, a až se vžijí nově zavedené zkratky této řady České retrospektivní bibliografie (CERBI) a jejích řad (C - Časopisy; N - Noviny), bude možné stručně a přehledně odkazovat na pořadová čísla, pod nimiž jsou evidována a popsána jednotlivá periodika.

Velkou předností bibliografie je skutečnost, že její autoři nepoložili důraz na formální stránku popisu, ale u každého podchyceného periodika se snažili vystihnout podstatné údaje se zřetelem k potřebám historického výzkumu. S ohledem na změny v čase proto evidovali název a podnázev periodika, jeho vydavatele (fyzickou osobu, organizaci nebo instituci), místo a období vydávání, pe­rio­dicitu, pravidelné přílohy, odkazy na předcházející a navazující tituly a závěrem zachytili též výskyt v knihovnách či archivech s příslušnými signaturami. Tyto údaje jsou zásadní jak pro širší srovnávací studium periodického tisku, tak i jako úvod do rozboru či konkrétního využití vybraného časopisu či novin jakožto historického pramene.

Odkazy na knihovny, v nichž jsou jednotlivá pe­riodika a jejich řady uloženy, jsou výběrové. Vedle základních (Národní knihovna ČR, Knihovna Národního muzea, Moravská zemská knihovna) jsou ve vztahu k regionálním novinám a časopisům uváděny krajské, okresní a městské knihovny (včetně knihoven muzejních a archivních). Tyto údaje, shromážděné péčí regionálních knihovníků, archivářů a muzejníků, jsou informačně zvlášť cenné, neboť hledání vzácně zachovaných regionálních a lokálních periodik bývá pro badatele dosti obtížné.

Nutno ocenit, že popis tisíců novinových a časopiseckých titulů je většinou přesný a výstižný. Stojí na úrovni, jíž bylo nesnadné dosáhnout při velké rozptýlenosti jednotlivých periodik do mnoha institucí a při rozrůzněnosti sekundárních informací, z nichž mohli zpracovatelé bibliografie čerpat. V některých případech, zejména u dlouhodobě vydávaných časopisů, by uživatel velice uvítal přiměřeně k významu periodika prohloubené údaje. Zejména by šlo o zachycení proměn v osobě (osobách) či instituci stojící za vydáváním sledovaného periodika, ale i o další doplňující údaje. Velmi výhodné by bylo vykročení za rok 1945, čímž by se ukázala životnost některých časopisů - přes všech­ny politické zvraty - od 19. až do 21. století. Tady se však již střetává zájem uživatele bibliografie se zvládnutelností úkolu. Je totiž zřejmé, že kdyby měli zpracovatelé uvedeným nárokům u všech evidovaných časopisů vyhovět, jejich práce by se výrazně zkomplikovala a rozsah beztak mohutného díla by se podstatně zvětšil.

Mezi průvodními texty zaujme na prvním místě nástin vývoje novin v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1658-1860, jehož autorem je Zdeněk Šimeček. Autor řady objevných studií o novinovém zpravodajství tu podal suverénní přehled, v němž osvědčil svůj rozhled po zahraničním bádání a zařadil české země do celoevropského zpravodajského systému. Základní předností Šimečkova výkladu je mnohostranný pohled na politické, administrativní a právní, společenské, kulturní a ovšem i ekonomické aspekty vydávání novin. Pokud to prameny dovolují, vystihuje Šimeček cenu, náklad i společenský dosah novin, stejně jako postavení novinářů a vydavatelů i sociální základnu čtenářů periodického tisku.

Jaromír Kubíček, který osvětlil vývoj tisku v ú­stav­ních poměrech po roce 1860, zvolil jiný přístup. Přiměřeně proměnám novin ve druhé polovině 19. a prv­ní polovině 20. století přijal za základní kritérium jejich interpretace příslušnost k politickým stranám jakožto vydavatelům a uplatnění novin ve stranických službách. Oprávněně velkou pozornost věnoval tisku regionálnímu, a to i středočeskému. Specifickou problematiku německého tisku v českých zemích od poloviny 19. století do konce druhé světové války zpracovala Barbara Köpplová, která jej zejména pro meziválečné období charakterizovala jako enklávu vymykající se obecným proudům koncentrace tiskového vlastnictví a zachovávající si velkou míru regionální a vlastnické, ale i kulturně politické rozmanitosti. Cenné podklady pro studium národnostních poměrů v první Československé republice přinášejí její faktografické tabulky, srov­návající postavení českého a německého, ale také slovenského, rusínského, polského a maďarského pe­rio­­dického tisku. Obojí přístup, komplexnější Šimečkův a Köpplové i selektivnější Kubíčkův, má své přednosti, v obou případech však platí, že pro badatele, který není specialistou v dějinách zpravodajství, ale chce využívat novin jako pramene, představují systematické komentující stati velmi dobré uvedení do této bezbřehé látky.

Uživateli bibliografie slouží i další části souhrnných a průvodních textů. Vedle obvyklých rejstříků je třeba vyzvednout dvě nadstandardní pomůcky. První představuje místní rejstřík, který neodkazuje pouze na lokality, ale také na vydavatele a ve vztahu k vydavatelům na jednotlivé tituly, jež v příslušné obci vycházely. U většiny měst, která nemají zpracovány samostatné dějiny místních novin a časopisů, se tak poprvé v úplnosti objeví přehled periodického tisku v návaznosti na jejich společenskou, kulturní a politickou skladbu. Jiný neobvyklý průhled do kulturních, politických a hospodářských dějin umožňují věcné a chronologické rejstříky k jednotlivým částem bibliografie, které podávají výčet a časové rozpětí časopisů z jednotlivých oblastí společenského života a tiskem šířeného poznání. Užitečnou pomůcku pro další studium a kritické hodnocení novin a časopisů představuje rovněž soubor stručných statí o současných sbírkových fondech novin a časopisů (vedle centrálních a regionálních institucí si zaslouží pozornost rovněž rozsáhlý soubor novin na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze) a výběrová bibliografie prací k dějinám periodik v českých zemích do roku 1945.

V celém díle je věnována náležitá pozornost středním Čechám, jejichž noviny a časopisy jsou tu zachyceny hrubým odhadem v několika stovkách položek. Jejich evidence mohla navázat na soustavnou bibliografickou práci ředitelky Středočeské vědecké knihovny v Kladně Jiřiny Kádnerové, ale také na početné příspěvky k regionální (krajské, okresní i místní) historické bibliografii z pera dalších středočeských knihovníků, archivářů a muzejníků. Ostatně význam sbírek periodik, uložených ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně a v okres­ních archivech a muzeích Středočeského kraje, zdůrazňuje shrnující stať Radka Lišky (CERBI C2/4, s. 28-30).

Čeští a moravští knihovníci za vedení Jaromíra Kubíčka názorně předvedli, jakým způsobem je možno vytvořit během pouhého desetiletí velké dílo v oboru retrospektivní bibliografie. Dokázali spojit síly a informační zdroje pracovníků v institucích centrálních, zemských, krajských, okresních a městských, v nezbytné míře i zahraničních, vedle knihoven využili v dostupné míře také archivů a muzeí. Vytvořili dílo skutečně monumentální, které je spolehlivým klíčem k využití nevyčerpatelného množství informací, zachycených v periodických tiskovinách z období raného novověku a z mo­derní doby. Odborné veřejnosti poskytli novou základní pomůcku pro regionální historické bádání, zejména v rozpětí od 17. do 20. století. Zároveň nabídli možnost tento obrovský soubor informací dále doplňovat a zpřesňovat, neboť ve fondech státních oblastních a okresních archivů leží prameny, které umožňují dějiny tisku, jeho využívání i potlačování, stejně jako jeho vliv na společenský a kulturní vývoj hlouběji poznat a osvětlit. Právě dílo tak mimořádného formátu nabízí příležitost k propojení znalostí knihovníků a archivářů při zpracování dějin regionálního tisku - pramene mnohdy záludného, ale vždy neobyčejně zajímavého.