MAGDA ŠRAJBOVÁ > srajbova@svkpl.cz  

V loňském roce oslavila Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje (dále SVK) šedesáté výročí svého vzniku. Knihovna byla založena usnesením vlády ze dne 28. února 1950 zpětně ke dni 1. ledna 1950 jako Státní studijní knihovna. Impulsem k vzniku univerzální vědecké knihovny se po válce stalo založení plzeňských vysokých škol, a to Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Vysoké školy strojní a elektrotechnické a Pedagogické fakulty.

Budova knihovny se znakem města Plzně nad hlavním vchodem nese na svém štítu od roku 1805 nápis Philosophiae et humanitatis studio nec non posteritati suae erexit senatus populusque Pilsnensis (Pro filozofická a humanitní studia nejen svých potomků postavili senát a občané Plzně). To je poselství, které chce SVK nadále naplňovat pro studia nejen filozofická a humanitní.

Z historie budovy

SVK sídlí v historicky významné a dominantní budově města Plzně ve Smetanových sadech blízko středu města, v místě, v němž po staletí dýchá genius loci, a na jedné ze dvou jejích věží odměřují po léta čas věžní hodiny.

Historie budovy spadá až do roku 1714, kdy na základech středověké původní branky byl dostaven areál ženského dominikánského klá­š­tera barokním stavitelem Jakubem Augustonem ml. Rozhodnutím císaře Josefa II. byl řád dominikánek zrušen a klášterní budovu koupilo v roce 1783 město Plzeň a rozhodlo bu­-do­vu využít pro vzdělávací účely. Nastěhovalo do ní hlavní školu a gymnázium. V roce 1804 byl v budově založen filozofický ústav. V té do­bě byl plzeňský stavitel Šimon Michael Schell pověřen dostavbou areálu tak, aby vyhovoval rozvoji ústavu. Vznikla nádherná stavba s klenbovými chodbami, připomínající pražské Kle­mentinum. V době největšího rozkvětu zde působila řada vynikajících pedagogů a národních buditelů. Mimo jiné profesor Josef František Smetana, který na popud rodičů vzal do Plzně svého bratránka, tehdy šestnáctiletého Bedřicha Smetanu, aby zde dokončil svá středoškolská studia. Po smrti J. F. Smetany roku 1861 sláva ústavu začíná upadat. Další roky budova sloužila částečně potřebám muzea, v době prv­ní světové války se stala vojenským lazaretem. Objekt kláštera pustl a město budovu postupně využívalo k nejrůznějším účelům. Po roce 1919 zde byly zřízeny sociální byty, v roce 1931 tu působila v několika místnostech městská knihovna a čítárna, v dalších částech sídlily různé firmy a prodejny. V roce 1936 došlo k vybourání části přízemních oken a umístění vel­kých výloh, což na dlouhá léta poškodilo architektonicky vzhled přední části budovy. Po 2. svě­tové válce se budova nalézala v dezolátním stavu.

Naděje, že zchátralá budova znovu ožije, přišla v roce 1949, kdy ředitel Městského historického muzea v Plzni a představitelé města žáda­jí Ministerstvo školství, věd a umění o zří­zení vědecké knihovny, která by mohla zajistit dostatek studijního materiálu pro právě zřízené vysoké školy v Plzni. Bylo rozhodnuto věnovat nové knihovně celý areál bývalého kláštera.

Z historie knihovny

Léta 1950-1960

Státní studijní knihovna v Plzni zahájila svoji činnost v roce 1950 s devíti zaměstnanci pod vedením ředitele Jaroslava Kuby. V prvních třech letech knihovna působila v Knihovně měst­ské­ho historického muzea, od kterého pře­brala knihovní fond cca 130 000 knihovních jednotek. Město Plzeň sice zajistilo pro knihovnu areál budov kláštera, ten ale musel projít rozsáhlou rekonstrukcí, která byla zahájena v roce 1953 a trvala celých šest let. Půjčovna, čítárna, studovna i pracovna a sklad byly provizor-ně umístěny v jediné místnosti v budově muzea. Vstup čtenářů byl na občanský průkaz. Na knihovnu přešlo z Knihovny městského muzea právo tzv. povinného výtisku na vyžádání, tj. měla právo na dodávání literatury podle svého výběru. Již v roce 1951 byl zalo-žen fond gramofonových desek, zavedena cir­kulační služ­ba, zřízeno fotografické oddělení. Do knihov­ny byly převzaty fondy z klášterních knihoven plzeňského a karlovarského kraje.

Jako první byla v budově kláštera v roce 1953 otevřena čítárna, v dalším roce půjčovna. Zhruba 100 000 svazků muselo být zatím uloženo ve Staré synagoze bez možnosti půjčovat. Od roku 1954 knihovna nesla název Státní vědecká knihovna v Plzni, knihovní fond obsahoval cca 205 000 knihovních jednotek. Vznik­lo bibliograficko-informační oddělení. Knihov­na začala vytvářet svůj fond patentových spisů, jehož základem byl mnohatisícový dar z Vyso­ké školy strojní a elektrotechnické. Do prostor klášterního dvora byla vestavěna velká ha­la, kde vznikla všeobecná studovna. Celý zrekonstruovaný areál knihovny byl veřejnosti otevřen 27. února 1959. Knihovna byla v provozu 44 hodin týdně, návštěvníci byli evidováni prostřednictvím návštěvních lístků. Knihovna měla v té době dobré technické zázemí - listovní výtah, potrubní poštu, automatickou telefonní ústřednu, fotolaboratoř, požární zabezpečovací systém, poplachovou signalizaci i míst­ní rozhlas. Technické zázemí, promyšlená a de­tailně propracovaná organizace knihovnických činností a odborně fundovaný kolektiv spolupracovníků, to vše přispělo k velmi dobrému postavení plzeňské vědecké knihovny v celo­státním měřítku.

Léta 1961-1969

Dne 1. ledna 1961 byla knihovna delimitována pod nově vzniklý Krajský národní výbor v Plzni se 47 přepočtenými pracovníky a s fondem cca 350 000 knihovních jednotek. Při desátém výročí knihovny byly rozšířeny prezenční služby z dosavadních 44 hodin na 66 hodin týdně. Studovna a čítárna měla otevřeno denně včet­ně sobot od 9 do 20 hodin a od října následu­jícího roku až do 22 hodin od 7 hodin ráno. Do provozu byla v roce 1960 uvedena vlastní knihařská dílna, knihovna byla připojena na dálnopisnou síť a v roce 1967 vzniklo pracoviš­tě pro xeroreprodukci. Již v roce 1961 knihov­na provozovala svůj první automobil Aero Minor II. Od roku 1963 knihovna získala právo na úplný povinný výtisk domácí produkce. Významná byla vzdělávací a školicí činnost knihovny. V letech 1964-1997 pracovalo při knihovně konzultační středisko Střední knihov­nické školy v Praze, které připravilo na knihovnické povolání 263 absolventů.

Na základě dohody s Úřadem pro vynálezy a objevy v Praze knihovna ustavila oblastní patentové středisko. V bibliograficko-informačním oddělení bylo koncem šedesátých let zřízeno kromě pracoviště společenských, přírodních a užitých věd pracoviště technické literatury. Byly pořádány četné výstavy a akce, pro které knihovna využívala kromě historického stylového interiéru výstavní síně též interiér Smetanovy síně, která byla od roku 1965 pronajímána Parku kultury a oddechu. Probíhaly zde komorní cykly kulturních a přednáškových akcí pro veřejnost. Knihovna se ani v těchto letech nevyhnula stavebním zásahům. Byly provedeny nejnutnější opravy střechy a fasád budovy.

Léta 1970-1980

Sedmdesátá léta byla v knihovně poznamenána normalizací. Z funkce ředitele byl odvolán v roce 1970 Jaroslav Kuba, dočasně byla pověřena řízením hlavní knihovnice PhDr. Milada Suchá. V roce 1972 byla jmenována ředitelkou Alena Poslední. V knihovně probíhaly práce na vyčlenění indexovaných autorů z výpůjčního procesu, šlo o díla cca 370 autorů. Do uzavřeného skladu bylo přemístěno 2622 svazků.

V knihovně bylo založeno několik brigád socialistické práce. V roce 1977 se stala knihovna krajským metodickým centrem a od samého začátku věnovala pozornost budování střediskových knihoven. SVK se stala vydavatelem Zpravodaje západočeských knihovníků, navázala tak na tradici - od roku 1961 byl vydáván Knihovnou města Plzně. Zpravodaj vycházel až do roku 1991, pak bylo jeho vydávání pro nedostatek finančních prostředků zastaveno. Knihovna byla v roce 1978 hlavní organizátorkou slavnosti vyhodnocení 28. ročníku soutěže Budujeme vzornou lidovou knihovnu. Již počátkem 70. let byl zaplněn sklad v hlavní budově SVK. Knihovna sice získala skladovací prostory, ale ne v příliš vhodných podmínkách kláštera v Chotěšově a zámku v Křimicích. Kon­cem sedmdesátých let byl založen hudební kabinet, knihovna pro nevidomé.

Léta 1981-1989

V roce 1981 bylo rozhodnuto o zrušení všeobecné studovny a do těchto prostor byl umístěn volný výběr s 30 000 svazky. Byla zavedena tzv. linka zpracování získaného fondu. Šlo o sou­bory po 100 dokumentech, které se pře­dá­­valy mezi jednotlivými zpracovatelskými úse­ky. Z důvodu nedostatku finančních pro­-s­třed­ků došlo v té době k prudkému po­klesu odběru (o 52 %) zahraničních odborných a vědeckých časopisů až na 77 odebíraných titulů. Jako náhradu knihovna začala odebírat kopie časopisů na mikrofiších.

Knihovna se prezentací starých a vzácných tisků ze svých fondů zúčastňovala výstavy Květnová knižní Plzeň od roku 1981 po celých deset ročníků jejího trvaní. O rok dříve se připojila pořádáním tematických výstav do programu dnes již tradičního hudebního a kulturního festivalu Smetanovské dny.

SVK se stala s tehdejší Státní knihovnou ČSR a Státní vědeckou knihovnou v Ostravě spoluřešitelkou dílčí etapy z celostátního výzkumného úkolu, který se zabýval automa­tizací statistických a odborných činností. Pro řešení úkolu Vývoj požadavků na knihovnicko-bibliografické a informační služby knihoven Západočeského kraje bylo v roce 1985 vytvořeno oddělení automatizace a vědeckého rozvoje. Objed­nán byl první počítač typu SMEP 52/11 M. V lednu 1989 byl v knihovně instalován historicky první počítač typu PP 06. V roce 1986 začala pracovat tzv. krajská katalogizace, která zásadním způsobem sjednotila zpracování dokumentů. Rozesílání katalogizačních lístků do knihoven dosáhlo až 700 000 ročně.

V druhé polovině 80. let začaly stavební práce na rekonstrukci střechy a fasád budovy, byla vystavěna nová kotelna, byly zazděny výlohy v přízemí a budova byla uvedena do původního stavu. Složitá byla situace s uložením rozsáhlého knihovního fondu. Byl zřízen sklad v Chotíkově na faře, v tzv. ovčárně v Křimicích a především se knihovně podařilo získat do správy zámeček v nedalekých Bušovicích, kam byl uložen nejstarší fond knihovny.

Léta 1990-2000

V roce 1990 byla odvolána ředitelka Alena Poslední a do funkce ředitele byl jmenován PhDr. Jaroslav Vyčichlo. V roce 1991 byla SVK převedena na příspěvkovou organizaci a delimitována do působnosti Ministerstva kultury ČR. Z knihovního fondu, který v té době čítal cca 2 170 000 knihovních jednotek, bylo v roce 1994 odepsáno 676 000 patentů států bývalého socialistického bloku. V roce 1992 se do původních prostor vrátila všeobecná studovna s 64 studijními místy. Zcela nově bylo vybaveno reprografické pracoviště v rámci celonárodního projektu Kramerius. Do provozu byly uvedeny první kopírovací přístroje pro veřejnost. Zákon č. 37/1995 Sb., zrušil právo úplné­ho povinného výtisku neperiodických publikací a knihovně zůstal zachován pouze nárok na regionální povinný výtisk a povinný výtisk periodik. V roce 1995 byla otevřena pod SVK Rakouská knihovna, v roce 1998 Německá knihovna Goethe institutu. Obě sídlí ve Scriboniovském domě na náměstí Republiky. Koncem devadesátých let byla zřízena internetová studovna.

Od počátku 90. let docházelo v SVK k po­stupné automatizaci knihovnických procesů vlastním systémem KIMS. Jako první byla spuštěna evidence čtenářů, dále akviziční, katalogizační a výpůj­č­ní modul. V roce 1996 byla knihovna připojena na internet a zpřístupnila své www stránky. Následující rok byl lokální elektronický katalog zpřístupněn čtenářům na 17 stanicích a po­čátkem roku 1999 byl katalog vystaven na domácích stránkách knihovny. Knihovna spo­lu­­pracovala s Národní knihovnou ČR na re­-tro­konverzi národní registrující bibliografie 20. století a byla zahájena spolupráce se Souborným katalogem ČR - CASLIN. Katalogizace přešla na zpracování podle Anglo--­amerických katalogizačních pravidel AACR2R.

Se začínajícími restitucemi knihovna přišla o některé sklady v okolí Plzně. Před knihovnou stál nemalý úkol pořídit si vyhovující skladovací prostory. Fondy byly dočasně přestěhovány do suterénu evangelického kostela v Plzni a do prostor krytů CO. V části půdy v hlavní budově byla provedena vestavba pro účely skla­du. V prosinci 1991 vypukl při rekonstrukčních pracích požár, který zničil část krovu. Knihovně se podařilo získat v druhé polovině devadesátých let pro depozitáře dva objekty po zrušených kasárnách na Borech, v roce 2004 třetí objekt. Adaptací těchto objektů od poloviny devadesátých let získala depozitní prostory pro cca 1 000 000 svazků knih. Do nich nastěhovala veškerý do té doby rozptýlený knihovní fond.

Léta 2001-2010

Se vznikem nových krajů v roce 2001 byla knihovna delimitována zpět pod Plzeňský kraj a název byl změněn na Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje. V roce 2002 bylo rozhodnuto o změně automatizovaného knihov­ního systému. Byl zakoupen systém Aleph500 a postupně v něm začaly pracovat moduly akvizice, katalogizace, modul cirkulace výpůjček a modul MVS. Služby a činnosti v knihovně byly plně automatizovány. Vznikl nový způsob komunikace se čtenářem - komunikace vir­tu­ál­ní přes www stránky a on-line katalog knihov­ny. Tímto způsobem v roce 2009 navštívilo SVK cca 583 000 návštěvníků, fyzická návštěvnost v knihovně činila „jen“ cca 175 000 osob. Knihovna nabídla kromě elektronického katalogu naskenované katalogy, které obsahují záznamy celého fondu knihovny. Ve své vnitřní síti zpřístupnila v rámci konzorcií významné světové databáze EBSCOhost, Journal Citation Reports, Knovel K-ESSENTIALS, OCLC Firstsearch, ProQuest Central, ScienceDirect, Scopus, SpringerLINK, Web of Science. Jsou dostupná v digitální formě periodika Český deník, Plzeňské listy a Pravda. Na podporu vzdělávání knihovníků v používání nových informačních a komunikačních technologií bylo v roce 2001 v knihovně otevřeno regionální výukové centrum z grantu Ministerstva kultury ČR. Počátkem roku 2002 přešla do správy SVK Anglická knihovna podporovaná Britskou radou a stala se součástí oddělení zahraničních knihoven.

V celém desetiletí pokračovaly rekonstrukce. V hlavní budově knihovny byl zprovozněn klimatizovaný depozitář pro staré a vzácné tisky. Byla zrekonstruovaná čítárna a její sklad, vstup­ní hala, výpůjční protokol a zpřístupněny ambitové chodby pro zónu volného studia, instalován kamerový systém a Wi-Fi síť. Na podzim v roce 2008 byla dokončena rekonstrukce třetího depozitáře na Borech. V budově jsou též prostory pro oddělení doplňování a zpra­cování fondů, pro konzervátorské pracoviště s vymrazovací komorou a pro údržbářskou dílnu. Do depozitáře na Borech byl přestěhován ze skladu hlavní budovy celý fond, zhruba 125 000 svazků, aby byl uvolněn prostor pro připravovaný volný výběr. Stavební část volného výběru byla zahájena začátkem roku 2010 a nyní vrcholí práce na interiéru, aby po nastěhování stotisícového fondu knih vydaného v posledních deseti letech byl v únoru 2011 slavnostně otevřen pro veřejnost.

Bohužel otevření nového depozitáře ani volného výběru se nedožil dlouholetý ředitel knihovny PhDr. Jaroslav Vyčichlo, který zemřel začátkem roku 2008 ve svých 60 letech. Štafetu po něm převzala jeho náměstkyně, dnešní ředitelka PhDr. Ivanka Horáková.

Foto Václav Podestát

POUŽITÁ LITERATURA:

• Kronika 60 let Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje. Text Ivanka Horáková; fotografie Václav Podestát. Plzeň: Studijní a vědecká knihovna PK, 2009. 113 s.: il. (převážně barev.), faksim. ISBN 978-80-86944-32-6.