Připravil ROMAN GIEBISCH

Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR

Telefonní budky v ulicích velkoměsta dostávají novou šanci. O programu Little Free Library, který zřizuje domečky knihoven v USA, jsme v našem časopise psali celkem nedávno, a už tu máme další, neméně zajímavý nápad. Shodou okolností je jeho rodištěm opět americký kontinent. S příchodem mobilních operátorů začaly být veřejné telefonní budky nepotřebné a pomalu upadaly do zapomenutí. Nebylo to jinak ani v New Yorku. Některé už správa města odstranila, jiné zničili vandalové, zbývající v ulicích statečně odolávaly zubu času, ale i tak chátraly. Americký architekt John Locke zjistil, že jen v New Yorku jich bylo téměř 13 700. Kolik se jich skutečně využívalo pro původní účel zůstává otázkou. Locke neztrácel čas a raději se snažil najít způsob, jak telefonní budky přetvořit na něco, co by bylo užitečné, mělo hodnotu a sloužilo veřejnosti. Rozhodl se, že je přemění na veřejné mini knihovny. Architekt navrhl a vytvořil police ve tvaru přesně zapadajícím do interiéru budky, tím vytvořil nejen možnost uložení knih, ale zároveň i jejich ochranu před nepřízní počasí. Police jsou schválně zabarvené křiklavou oranžovou barvou a knihy do těchto improvizovaných knihoven věnovali dobrovolníci z okol­ních čtvrtí. John Locke založil projekt na konceptu, který není ve světě žádnou novinkou – čtenáři si vyberou knihu a po přečtení ji vrátí. Pokud se vám některá zalíbí, můžete si ji nechat, ale nahradíte ji jinou knihou. Na každou poličku a na každou knihu umístil Locke viditelné logo svého projektu – Oddělení zdokonalování města, aby bylo všem jas­né, že nejde o odpad, ale o projekt na zlepšení estetické a kulturní stránky města. Pokud se projekt amerického architekta uchytí, New York se změní na město literatury, kde bude možné vypůjčit si knihu doslova na každém rohu.

(Bibliotheca Universitatis – 7. roč., č. 4, Jun/ 2011–2012, s. 19–20)

Milovníci psaného i mluveného slova mají na Slovensku aktivní spolek – Literární klub ŠáLKKA, který si letos založili při Knihovně Józsefa Szinnyeiho v Komárně. Během setkání členů klubu se vedou rozhovory o literatuře a čte se z vlastní tvorby. Klub klade důraz na výstavu svých literárních i výtvarných prací, na výstavy významných osobností slovenské literatury a vede vlastní kroniku akcí. Klub se rozhodl uspořádat i literární soutěž pro mla­dé tvůrce s názvem Hranice. Více na webu knihov­ny www.kjszkom.sk.

(Bulletin Slovenskej asociácie knižníc – roč. 20, č. 1, 2012, s. 52–53)

Velkou polemiku vyvolala v Německu letos kniha Kulturní politika, kulturní stát a kulturní dotace (Kulturpolitik, Kulturstaat, Kultursubvention; München, Knaus Verlag, 2012, 287 s.) kolektivu čtyř autorů. Výsledkem tohoto „polemického účetnictví“ je závěr, že Německo má příliš velký počet kulturních institucí a vynakládá na ně zbytečné finanční prostředky. Podle autorů knihy má Německo nejen mnoho muzeí a divadel, ale i polovina knihoven je prý zbytečná! Ušetřené peníze by se měly vynaložit na účinnější projekty. Podle tvůrců se počet veřejných knihoven od sedmdesátých let navýšil sedmkrát na 8500, ročně je vynaloženo devět miliard eur na 5000 veřejných muzeí, regionálních divadel a 1000 hudebních škol, desetkrát narostl počet kulturních festivalů atd. Autoři kontroverzní publikace volají po velké reorganizaci veřejných kulturních institucí a především po změně jejich financování. Podobné knihy vyvolávají v německé veřejnosti sil­ný tlak na změnu kulturní politiky státu. Kulturní nabídka je prý určena stále stejnému publiku a větší část populace je vyloučena, kritika dopadá na konzervativizmus kulturních institucí. Jen těžko se obha­jují státní dotace u komerčních projektů kulturního průmyslu a kulturního trhu. Autoři knihy navrhují redukce v kulturních organizacích, protože kulturní politika s mnoha hráči ztrácí tolik potřebnou dynamiku vývoje. Autoři se spoléhají na „ekonomickou životaschopnost“ kultury a na nové formy kulturního podnikání bez státních dotací. Mnoho divadel a muzeí dnes zeje prázdnotou jako kostely a bez dotací by už dávno musely zavřít. Na pozadí digitální revoluce prosazují autoři myšlenku „každému dítěti tablet“. Uvidíme, zda se tablet stane nejvýznamnějším nástrojem vzdělávání, je to jistě velká výzva nejen pro akademické, ale i kulturní instituce.

(Das Magazin der Bibliotheken in Sachsen, Jg. 5, Nr. 2/ Juni 2012, s. 96–99)