Dietrichsteinská zámecká knihovna jako výstavní prostor

Text a foto MIROSLAVA ŠUDOMOVÁ

Již v minulém roce byla zahájena v prostorách zámecké knihovny Regio­nálního muzea v Mikulově výstava Piaristické školy v Mikulově a jejich vědecké přístroje (doba trvání 29. 4. až 31. 11. 2011). Pro svou nevšednost a zajímavost vystavovaných předmětů se muzeum rozhodlo představit veřejnosti prostory mikulovské zámecké knihovny i v poněkud jiném, netradičním pojetí, a tento expoziční počin pro­dlou­žit pro další návštěvnickou sezonu (1. 4.–31. 10. 2012).

Zakomponování této výstavy renesančních a barokních vědeckých přístrojů do knihovního sálu mělo navodit studijní a vědeckou atmosféru, a především také evokovat dávnou historii. Mělo tak navázat na situa­ci, která zde byla v 2. polovině 19. století. V knihov­ně byly totiž tenkrát shromáž­děny a vystaveny různé mapy, plány, ze­měpisné přístroje; dokonce zde byla umís­těna sbírka naturálií, portrétů čle­nů dietrichsteinského rodu či různé odlitky soch. Toto oživení knihovního sálu není tedy zcela náhodné…

Mikulovská zámecká knihovna je umístěna v původních prostorách, kte­ré byly pro tuto šlechtickou knihovnu vybudovány, a to pod správou Regio­nálního muzea v Mikulově (dále jen RMM). V této podobě – tedy ve velkém sále zámecké knihovny – se nachází od konce 19. století a došlo zde právě již tehdy k definitivnímu slouče-ní knihoven hofmanské, pruskovské, dietrichsteinské, piaristické, dále pak soukromé Weintridtovy a Halaškovy. Knihovna je v současnosti využívána ke studijním a badatelským účelům, také je zde možnost komentované prohlídky s průvodcem.

Samotná zámecká knihovna má bohatou a nevšední historii s počátky již v 2. polovině 16. století. Byla především vybudována kardinálem Františkem z Dietrichsteina, shromažďování a nákupy knih a celých knižních celků pokračovaly také za dalších členů dietrichsteinského rodu. I přes obrovské ztráty, které utrpěla při odvozu knih švédskými vojsky za třicetileté války, a také při rozprodeji na zahraničních aukcích během 30. let 20. století, dnes čítá na 10 000 svazků. Kromě jiného vlastní také knihy přímo z knihov- ny piaristického gymnázia i z klášterní knihovny piaristů v Mikulově, taktéž soukromou knihovnu piaristy Františ­ka Ignáce Halašky (získáno pro zámeckou knihovnu v 2. polovině 19. století).

Výstava byla uspořádána na počest 380. výročí založení mikulovského piaristického gymnázia, a byl tak představen jedinečný soubor přístrojů z ma­tematicko-fyzikálního kabinetu, původ­ně koncipovaného pro potřeby didak- ­tické názornosti výuky pro studenty. Hlavní jádro historických vědeckých přístrojů pochází (uložených a vystavených v RMM) z piaristického gymnázia v Mikulově, jež bylo založeno již v roce 1631. Sbírka představuje soubor více než 60 přístrojů matematických a metrologických, geodetických a topografických. Nemohly být též vynechány nebeské i zemské glóby, přístroje mechanické, optické, termofyzikální, elektrické, magnetické a dokonce i chemické. Pro tyto účely byly navrženy a zhotoveny prosklené historizující vitríny, jež mají imitovat původní výstavní fundus předminulého století. Některé hmotnější přístroje však byly umístěny volně do prostoru.

Lze jen konstatovat, že na této výstavě byla prezentována dietrichsteinská zámecká knihovna ve zcela odlišném pojetí, dokázala zaujmout pří­tomné diváky, zpestřit a oživit prohlíd­ku knihovny a navodit tak příjemný zážitek.

Čítárna a literární kavárna NOIVA – AVION v Českém Těšíně po dvou letech

JANA GALÁŠOVÁ

Máme za sebou dva roky činnosti Čítárny a literární kavárny Noiva, která je součástí Městské knihovny Český Těšín. Kavárna se nachází na levém břehu Olzy u hraničního přechodu z Českého Těšína do polského Cieszyna. Její vznik provází snaha navázat na kulturní dědictví legendární kavárny Avion, která na témže místě stála v letech 1933–1939, a která v důsledku událostí 2. světové války zanikla. Její krátká historie se silně zapsala do povědomí místních obyvatel jako centrum kulturního a společenského dění své doby. Scházeli se zde měšťané, umělci i pašeráci, Češi, Poláci, Němci, Židé… Nostalgie po starých zašlých časech první republiky je živá. Toto období je kořenem naší novodobé historie a zároveň branou, kterou vstupujeme do dávné minulosti.

Jaromír Nohavica zpívá ve své Těšínské „…kdybych se narodil před sto lety v tomhle městě…“. Díky jemu a básnířce Renatě Putzlacher se poda­řilo tuto myšlenku oživit a v roce 2010 byla otevřena na stejném místě multifunkční budova AVION s čítárnou a literární kavárnou Noiva, kterou provozuje českotěšínská městská knihovna.

Dnešní kavárně Noiva se podařilo oživit obraz legendární kavárny Avion již svým interiérem. Na každém kroku spatříme stopy minulosti připomenutím např. významných těšínských rodáků, textem na zdi ve staročeštině, staropolštině a jidiš, dobovými foto­gra­fiemi nebo Salónkem Starého mu­že, o kterém Nohavica v roce 1996 zpí­vá „…až budu starým mužem, budu svo­je místo mít u okna kavárny Avion…“.

Provozovateli Noivy se podařilo také uchopit genia loci legendárního Avio­nu a přenést jej do současnosti. Noiva je v pravém slova smyslu literární kavárnou a čítárnou. Hosté si zde mohou denně přečíst 42 titulů novin a časopisů nebo sáhnout po knize. Každý týden proběhne několik kulturních akcí koncipovaných do Salonů literárních, výtvarných, hudebních či diskusních. Za dobu svého trvání navštívilo kavár­nu mnoho známých osobností z Česka a Polska včetně spisovatelů, muzikan­tů, divadelníků či osobností veřejného života, např. i premiérů obou zemí. Z pravidelných akcí pro mladé je zajímavý např. literární cyklus Coolturní hodina aneb Co čtete?, kdy do Noivy přicházejí besedovat známé osobnosti ostravského kulturního a literárního světa. V Noivě se scházejí pravidelně hosté všech věkových kategorií z čes­ké i polské strany Těšína, zastavují se tu turisté, konají se zde kulturní a vzdělávací programy, které jsou podporovány z různých dotací, mezi jiný­mi z Česko-polského fóra Ministerstva zahraničních věcí ČR nebo Evrop­ské­ho fondu pro regionální rozvoj.

Kavárenskou činnost zajišťuje Střed­ní škola hotelová v Českém Těšíně, která přijala nabídku městské knihov­ny ke spolupráci. Kavárnu navštíví den­ně přibližně 120 hostů, při kulturních akcích je to mnohem víc. Hosté si mohou vybrat ze speciální nabídky kávy a nápojů včetně ojedinělého liké­ru Avionovka, mohou ochutnat ze zákusků, které pečou studenti hotelové školy denně přímo na místě.

Nutno říci, že kavárna Noiva–Avion je v povědomí hostů spjata s knihovnou a vytváří jí opravdu dobrou rekla­mu. Proto neváhejte zařadit si její ná­vš­těvu do svého programu, budete-li Těšínskem někdy projíždět.

Foto Marek Džupin

2. TÝDEN ČTENÍ DĚTEM v Knihovně města Plzně – pobočce Lobzy

ZUZANA MIŠTEROVÁ

„Dětským“ knihovníkům uteče většinou školní rok jako voda a 2. týden čtení dětem přišel tak rychle, že u nás ještě ani nestačily utichnout ohlasy na ten první. Z názvu letošního čtení se sice někam vytratila „mezinárodnost“, a nikdo mi nedokázal vysvětlit kam a proč, ale princip zůstal stejný. Budeme číst dětem, a to tak, aby se co nejlépe bavily a návštěvy knihovny se pro ně sta­ly radostnou a častou událostí. (Akce probíhala od 1. do 7. 6. v celé Čes­ké republice, více in­formací na www.celeceskoctedetem.cz – pozn. red.)

Po loňském úspěchu čtení knihy Pralinky pro sousedku jsem opět vybrala knížku útlou, nicméně vtipnou. Tentokrát z pera českého spisovatele Ludvíka Vaculíka Petr má medvěda ne­bo co. A to je právě ta hlavní zápletka: co to má vlastně Petr za zví­ře? Text je postavený na záměně zvířat, plyšových, ale i těch živých.

Petr je malý kluk, předškolák, a od dědečka dostane medvěda, plyšového, jak jinak. Ale protože očekával živého, je velmi zklamán. Děda si nechtěného chlupáče velkoryse odkoupí zpět a Petr si za takto získané peníze koupí ve zverimexu medvěda živého. A tady musí posluchači zpozornět a sledovat všechny indicie týkající se zvířete, protože jenom tak mohou na konci spokojeně konstatovat, že to není žádný medvěd, nýbrž…!

Čtení jsem doplnila – jak už je u nás zvykem – spoustou rekvizit (plyšovými medvědy či jinou havětí), děti aktivně spolupracovaly při čtení korespondence, kterou si děda s vnukem vyměňují, rozbalovaly balík s oním dárkem, počítaly utržené peníze, hodnotily stra­vu, kterou Petr „medvědovi“ předkládal, natřásaly se ve vlaku a prožívaly nepříjemnou příhodu, která se Petrovi a „medvědovi“ během jízdy za dědou přihodila. Foukaly si na prst, který „medvěd“ dědovi pokousal a nakonec tipovaly, co že to tedy bylo za zvíře, když se mu u dědy na venkovském dvorku tolik zalíbilo. Pro ty nedovtipné byla na konci čtení odtajněna klec se dvěma živými exempláři „medvědů“. Co že to tedy Petr měl? Neprozradím! Čtěte, bavte se a tipujte také.

Už jen na okraj – během 2. týdne čtení dětem jsem akci zopakovala devětkrát a navštívilo ji 202 převážně dětských posluchačů.

Foto Alice Šiková