Main content

Informační vzdělávání dětí v knihovnách

KLÁRA ROZSYPALOVÁ Klarucha.R@seznam.cz

„Než můžeme začít věci dělat správně, musíme si uvědomit, že je děláme špatně, což většina pedagogů, úředníků, a dokonce i většina rodičů odmítá připustit. Dnešní dítě vyrůstá v absurdní situaci, protože se vznáší mezi dvěma světy a dvěma hodnotovými systémy, přičemž ani jeden ho nevede k dospělosti, protože ani jednomu cele nepatří, ale existuje v hybridním limbu, v němž se neustále střetávají hodnoty.“

Marshall McLuhan:

Člověk, média a elektronická kultura (2000, str. 230)

Knihovny jako kulturně vzdělávací instituce jsou vedle škol nejvýznamnějším zázemím pro podporu a rozvoj informační gramotnosti a celoživotního vzdělávání občanů.1 S nástupem a prudkým rozvojem informačních technologií za posledních deset let prošly knihov­ny i školy řadou důležitých změn týkajících se nejen materiálního a technického vybavování prostorů, ale především nových konceptů vzdělávání dětí.

Jedním z úkolů Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010 bylo nejen vytvořit podmínky pro zajištění informační výchovy uživatelů ke zvýšení jejich funkční gramotnosti, a tím i osvojení si schopnosti efektivně vyhledávat a využívat in­formační zdroje, ale také zahrnout informační výchovu do výuky základních a středních škol.2Od roku 2004, kdy byly přijaty Rámcové vzdělávací programy, se zásadně mění v jednotlivých typech škol metody a přístup k výuce. Vzhledem k těmto skutečnostem vyvstala nutnost spolupráce knihovníků veřejných knihoven s učiteli základních škol.

Školy a rozvoj ICT

Nejprve se pokusím krátce shrnout situaci ve školství. Jeho stav popsal v několika článcích Bořivoj Brdička3, který konstatuje, že „moderní technologie významným způsobem ovlivňují celou výchovu“. Pokládá za nutné, aby se učitelé naučili s technologiemi dokonale pracovat a mohli na děti s jejich pomocí působit. „Paradoxem je, že zatímco informační technologie se vyvíjejí velmi rychle, české školství stoupá ‚po schodech‘ velmi pomalu a každá změna s sebou přináší velká úskalí a překážky.“4

Na základě různých studií a analýz zkoumajících vliv ICT na proměnu českého školství, které byly realizovány v posledních pěti letech, lze konstatovat, že většina učitelů má k využívání ICT ve výuce pozitivní vztah a nebrání se dalšímu vzdělávání v této oblasti. V roce 2009 vznikl akční plán pro realizaci Koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání pro období 2009–2013 s názvem Škola pro 21. století, který vypracoval expertní tým MŠMT pro oblast ICT pod vedením Milana Hausnera. Jedná se o strategický dokument, který analyzuje současný stav českého školství. Kromě dalších bodů, jako je například internetizace a technické vybavování škol ICT, určuje také priority pro další vývoj v oblasti vzdělávání žáků i učitelů. Jedním z problémů, který tvůrci tohoto plánu nastínili, je fakt, že i přes realizaci reformy školství v ČR se nepodařilo zabránit prohloubení rozdílu mezi aplikací technických prostředků v osobním životě žáků a jejich využitím ve škole. Podíl na této skutečnosti má i nedostatečná sebedůvěra učitelů a jejich kvalifikace, která zvětšuje nesoulad mezi potřebnými a skutečnými výukovými výsledky žáků.5 V tomto dokumentu tvůrci navrhují možná řešení.

V České republice je průběžně monitorován stav a využití ICT na základních školách a jsou sledovány schopnosti pedagogů začlenit tyto prostředky do výuky. V roce 2009 Česká školní inspekce uskutečnila průzkum, jehož bezprostředním cílem bylo objektivně zjistit stav a využití ICT v našich základních školách. Detailní výsledky monitoringu jsou zpracovány ve formě tematické zprávy6. Z jejích závěrů vyplývá, že technické podmínky pro připojení k internetu se na základních školách výrazně zlepšily a většina škol disponuje kvalitativně dostatečným připojením. Problémem je zajištění ekonomických prostředků pro kvalifikovanou správu a rozvoj infor-mačních systémů. Díky široké a dostupné nabídce téměř všichni učitelé absolvovali vzdělávání pro základní užívání ICT. Podstatně horší situace je ve vzdělávání pro aplikaci ICT ve výuce. Další vzdělávání absolvovalo jen necelých 30 % učitelů, což souvisí s velmi omezenou nabídkou vysokých škol v této oblasti. Problémy ve vzdělávání pedagogických pracovníků se promítají i ve využití ICT ve vyučovacích hodinách. V 80 % navštívených hodin nebyly použity žádné prostředky či metody ICT. Přitom však ze šetření postojů žáků k ICT vyplývá, že 90 % z nich má k této technice kladný vztah.6

Dovolím si zhodnotit v souladu se zprávou České školní inspekce místní Základní školu v Lokti. Z mého pohledu je její současná vybavenost ICT na standardní úrovni, škola vlastní tři inter­aktivní tabule, počítačovou učebnu s přístupem na internet, v každé třídě mají žáci k dispozici jeden počítač s internetovým připojením. Mezi další vybavení školy patří dataprojektor, vizualizér a další digitální technika. Co se týče vzdělávání pedagogů v oblasti ICT, studují dva z nich na PF v Olomouci. Považuji za nutné, aby učitelé všech předmětů měli možnost a možná i povinnost vzdělávat se v informační a počítačové gramotnosti nejen jednorázově – jedním školením ročně, ale systematicky v průběhu každého školního roku. Podle mého názoru se i přes veskrze vstřícný přístup učitelů ZŠ k implementaci ICT do výuky nedaří stále ještě dobře propojit tradiční výuku s využitím dostupných moderních technologií. Někteří vzhledem ke své nedostatečné počítačové gramotnosti stále dávají přednost klasickému stylu výuky a práci s použitím ICT technologií zavrhují. Chybí také propracovaná metodika zaměřená na internetovou bezpečnost a efektivní vyhledávání informací na internetu.

Knihovny a jejich budoucí role

Knihovny se tradičně po tisíciletí zabývají shromažďováním, zpracováváním, ochranou a zpří­stupňováním publikovaných dokumentů v jakékoli formě. Činnost knihoven je veřejnou službou a knihovny jsou považovány za instituce veřejného zájmu. Kromě primárního poslání uchovávat a zprostředkovávat informace se podílejí také na celoživotním vzdělávání, podpoře čtenářství, nabízejí možnosti využití volného času a zábavy.7S prudkým rozvojem informačních technologií v posledním desetiletí, v němž je charakteristickým rysem stále rostoucí podíl elektronické komunikace a zvyšující se objem digitálních dokumentů, se mění nejen prostředí veřejných knihoven, ale i práce s dětskými čtenáři.

Rozvoj ICT zásadním způsobem ovlivňuje činnost knihoven, které musejí pohotově reagovat na měnící se požadavky svých uživatelů. Veřejné knihovny se stávají důležitým a v mnoha městech i jediným kulturním centrem. Oddělení pro děti jsou v knihovnách ve městech s malým počtem obyvatel často jediným místem, kde mohou děti8 trávit volný čas. V současnosti, kdy je různými odborníky diskutována problematika klesajícího zájmu mladší generace o četbu a stále intenzivnější vliv nových zábavních médií, je třeba nabídnout této skupině uživatelů i něco navíc.

Zajímavá je úvaha PhDr. Jana Činčery9 z roku 2003 o budoucnosti práce knihovníka ve veřejné knihovně. Podle jeho názoru se těžiště činnosti knihovníků přesune do oblasti pedagogické, ne­boť lze předpokládat, že v blízké budoucnosti nebude pro nikoho problém sehnat téměř ja­koukoli knihu a informace o čemkoli, ale bude třeba se naučit, jak se v „informačním moři“9 orientovat. Vyhledávání v informačních zdrojích se stane triviálním úkonem, naopak vzroste nutnost naučit se vyhodnotit „co vlastně hledám“, a také se v nepřeberném množství vyhledaných informací orientovat. Podle J. Činčery bude náplní práce knihovníka především „péče o duši svých čtenářů, otevírání nových horizontů a směřování k porozumění světu i vlastnímu bytí“9.

Knihovník by v budoucnu mohl najít uplatnění jako zkušený pedagog, který bude svého čtenáře znát od dětství a bude pečovat nejen o jeho duši, ale rozumět i jeho zájmům a podporovat je doporučováním dalších dokumentů. Bude si vědom problémů, které virtualizace informační práce přináší, a dokáže čtenáře vracet z virtuality do skutečného světa. Stane se spolu s učitelem a rodiči tím, kdo dbá o jeho osobní růst a opustí jej až tehdy, když bude dost silný na to, aby se v labyrintu informací dokázal sám neztratit.10 Autor publikoval svůj článek před osmi lety a já mám pocit, že se jeho vize docela reálně naplňuje. Zcela souhlasím s názorem dr. Činčery, který míní, že veřejné knihovny, které pochopily svoji práci jako práci pedagogickou, mají dobré předpoklady naplnit své poslání v 21. století.

Informační vzdělávání v knihovnách

Důležitou funkcí, kterou by měly veřejné knihovny (oddělení pro děti) plnit, je vzdělávání dětí a mládeže v oblasti informačnígramotnosti. Společně s rozvojem informačních technologií se změnil způsob vyhledávání informací a práce s nimi. Díky informační explozi, kdy je společnost „zavalena“ velkým množstvím informací různých kvalit a důležitosti, je nutné, aby se nejmladší generace naučila informace třídit a správně vyhodnocovat. Další oblastí, ve které by knihovníci měli děti vzdělávat, je internetová bezpečnost. Veřejné knihovny si stále výrazněji uvědomují, že jejich současná praxe se začíná vzdalovat požadavkům škol, realizujících nové pojetí výuky. Pojem informační vzdělávání je velmi široký. Spadá pod něj celá řada konceptů, jako je informační gramotnost, práce s informačními prameny, informační výchova, počítačová gramotnost atd.

V ČR stále ještě chybí ucelená koncepce podoby informačního vzdělávání uživatelů. Knihovny nabízejí svým čtenářům informační hodiny, připravují lekce informační výchovy pro děti. Otázkou je, nakolik jsou kvalitní svým obsahem. Většina institucí si řeší problematiku informačního vzdělávání sama, a tak může dojít k situaci, kdy stávající modely výuky mohou zaostávat za aktuálním děním. Podle mého názoru i přes velkou snahu jednotlivých knihoven vytvořit kvalitní program lekcí zaměřených na informační vzdělávání jsou mnohde připravovány tzv. „na koleně“, kdy si knihovnice samy vyhledávají informace na internetu či v odborných publikacích, případně používají materiály k lekcím knihovnické informatiky (LKI) převzaté z jiných knihoven. Záleží však velmi na informační gramotnosti konkrétní knihovnice, zda ona sama rozumí a správně chápe tuto problematiku.

Pro účely této práce jsem oslovila formou dotazníku své kolegyně z knihoven Karlovarského kraje (KK). Na dotazník reagovalo z celkového počtu 26 oslovených knihoven pouze deset, což není příliš reprezentativní vzorek pro objektivní vyhodnocení průzkumu, proto jsem jej doplnila o další fakta získaná prostřednictvím osobních rozhovorů s kolegyněmi z knihoven KK. Uvádím zde některé vyplývající závěry. Většina oslovených knihoven nabízí lekce zaměřené na informační vzdělávání dětí základním školám ve svém okolí. Některé instituce pořádají besedy pro děti na toto téma i jako volnočasové aktivity mimo školní vyučování. Lekce jsou většinou zaměřeny na vyhledávání informací na internetu, méně již na internetovou bezpečnost, sociální sítě a další příbuzná témata. Z osmnácti knihovnic dětského oddělení pouze tři pracovnice absolvovaly odborné školení nebo seminář na téma informační vzdělávání dětí v knihovnách nebo informační gramotnost dětí.

Z výsledků průzkumu také vyplývá, že samy knihovnice se hodnotí coby informačně gramotné a orientované v problematice informačního vzdělávání průměrně známkou 311, žádná z dotáza­ných knihovnic se nepovažuje za odbornici v této oblasti. Při rozhovorech jsem postřehla, že knihovnice mají často pocit nejistoty, zda informace a materiály, které k besedám využívají, jsou ty správné a zda své lekce dělají dobře a kvalitně. To nejsou příliš optimistické výsledky. Hlavním důvodem je podle mého názoru nedostatečná nabídka odborných seminářů a školení v Karlovarském a okolních krajích, které by pro nás byly dopravně snadno dostupné. Já sama jsem za posledních sedm let nezaznamenala žádnou nabídku tohoto zaměření ve svém okolí.

Odborné akce a projekty

Moravská zemská knihovna v Brně (MZK) pořádá již od roku 2002 odborné konference na téma Informační gramotnost. Příspěvky na rozličná témata z oblasti infor­mač­ního vzdělává­-ní zde prezentují odborníci z řad knihovnictví i školství. Prezentace jsou v elektronické podobě publikovány na webu MZK. Velmi se mi tato konference líbí a ráda bych se jí účastnila, bohužel dopravně a časově je pro mě účast dosti náročná vzhledem k velké vzdálenosti od místa bydliště. Určitým řešením této situace by mohla být lepší koordinace spolupráce a rozšíření nabídek vzdělávacích programů pro knihovníky realizovaných Krajskou knihovnou v Karlových Varech (KKKV) a městskými knihovnami v Sokolově a Chebu, které jsou pověřeny KKKV poskytováním odborných knihovnických služeb veřejným knihovnám ve svých regionech.

V současnosti existuje v ČR několik projektů zabývajících se problematikou inovace v oblasti informačního vzdělávání. Za velmi užitečný považuji NAKLIV12, jehož cílem je vytvoření sítě a navázání fungující spolupráce mezi všemi zúčastněnými institucemi. Tvůrci projektu reagují na fakt, že v ČR chybí propojení institucí, které mají v oblasti informačního vzdělávání nemalé zkušenosti, nicméně veškeré aktivity zatím řešily individuálně. Projekt NAKLIV usiluje o sjednocení a podporu spolupráce všech zúčastněných partnerů. V jeho rámci jsou realizovány semináře a work­shopy, cíleně směřované k rozvoji dovedností a kompetencí u realizátorů informačního vzdělává­ní. Problematiku informačního vzdělávání uživatelů také řešili zástupci krajských i městských knihoven na dvou seminářích, v roce 2008 v MZK v Brně a následující rok 2009 v SVK v Hradci Králové. Jejich účastníci se shodli na tom, že je třeba akutně řešit potřebu inovace v oblasti informačního vzdělávání. Vznikla nová odborná sekce SDRUK13 pod názvem IVU (Informační vzdělávání uživatelů), jejíž členové si kladli za cíl zmapovat situaci v oblasti informačního vzdělávání ve svém regionu. Byl vypracován dotazník, který zahrnoval jak otázky týkající se zaměření knihovnických lekcí, věkového určení cílové skupiny, používaných metod, typů zdrojů informací, tak otázky ohledně znalostí a dovedností (tedy vzdělávání v oblasti informačního vzdělávání) samotných knihovníků. Druhým úkolem, který vyplynul z prvního jednání sekce IVU, bylo vymezení okruhů témat informačního vzdělávání uživatelů. Navržené okruhy by za použití různých metod měly být základem pro informační vzdělávání zahrnující nejen školní mládež, ale také další věkové kategorie a různé zájmové skupiny.

Z výsledků dotazníkového průzkumu k informačnímu vzdělávání (IV) v knihovnách14 podle členů sekce IVU vyplývá, že mu knihovny nevěnují dostatečnou pozornost. Rozdíl je mezi pověřenými (IV zajišťují všechny, které odpověděly) a profesionálními knihovnami, které často IV nezajišťují nebo je zaměňují za kulturně-vzdělávací aktivity a besedy o knihách. Informační vzdělávání v knihovnách je kvantitativně velmi rozdílné u cílových skupin. Prioritní skupinou jsou žáci základních škol, pro mládež, studenty středních škol je aktivit v této oblasti výrazně méně. Souvisí to s činností oddělení pro děti a oddělení pro dospělé čtenáře.

Informační vzdělávání v knihovnách se orientuje především na práci s knihou, využívání služeb konkrétní knihovny, práci s katalogy knihovny. Chybí přesah na využívání informačních zdrojů jiných institucí apod. Přesto, že fungují počítačové učebny a základní kurzy ICT absolvovala převážná část knihovníků, nejsou v oblasti IV využívány databáze, JIB ani webové stránky jiných knihoven a institucí mimo vlastní knihovnu. Knihovníci v dotaznících odpověděli, že využívají různé vlastní materiály a prameny, ale zcela jednoznačně mají zájem o odborně připravené podklady pro tuto oblast své práce. Z těchto výsledků je patrné, že sekce Informačního vzdělávání uživatelů SDRUK má v ČR své místo a čeká ji řada úkolů. Jedním z nich je i vzdělávání samotných knihovníků, kteří si s náročnějšími požadavky na informační vzdělávání uživatelů nevědí rady. Často si neuvědomují, že je zcela neoddělitelnou součástí jejich práce. Nejde o další rozšíření jejich, již tak plného, pracovního programu. Je to změna přístupu k aktivitám (knihovnické lekce, tematické besedy, exkurze), které dělají. Jde o využití nových metod, postupů, změnu ve vlastní přípravě těchto činností, v jejich struktuře.15

Postřehy z praxe

Z pozice knihovnice dětského oddělení spatřuji smysl své práce především v rozvoji čtenářské gramotnosti a cíleném informačním vzdělávání dětí. Považuji za důležité a nezbytné spolupracovat s učiteli základní školy. Společně bychom měli tvořit tým, který bude připravovat děti na jejich budoucí život v informační společnosti. V roce 2005 jsem se začala intenzivně zamýšlet nad změnami ve skladbě LKI, které nabízím místní ZŠ. Uvědomila jsem si, že do jejich koncepce nutně musím začlenit některé nové prvky, jako je například nauka vyhledávání v elektronickém katalogu knihovny nebo efektivní vyhledávání informací na internetu. Také jsem shledala, že je třeba změnit jejich strukturu. Současné děti se již nespokojí s pasivním hodinovým poslechem přednášky knihovnice bez možnosti vlastních vstupů do diskuse a interaktivních prvků. Jistými bariérami pro udržení pozornosti dětí při besedách je už to, že jsou organizovány v době školního vyučování a také přítomnost pedagoga. Děti si zkrátka chtějí hrát. Chtějí se vyjadřovat k tématu, zapojovat se do diskuse, měly by mít pocit, že nejsou jen účastníci lekce, ale také její aktéři. Proto bylo nutné vytvořit interaktivní besedy se zapojením všech dostupných informačních technologií, které v knihovně máme a zpestřit přednášky různými kvizy a hrami na dané téma.

Jedním z prvních impulzů pro změnu obsahu LKI byly rozhovory s učiteli místní ZŠ, kteří kritizovali u svých žáků především způsoby zpracování zadaných referátů formou kopírování z webových stránek bez dalších úprav nebo zamyšlení se nad tím, zda jsou informace v nich uvedené relevantní a kvalitní. Průzkumem, realizovaným krátkým dotazníkem, který jsem provedla opakovaně při LKI na téma Informační zdroje, jsem zjistila, že úroveň znalostí žáků 2. stupně ZŠ ve vyhledávání informací na internetu je katastrofální. Děti se často spokojily s prvním odkazem, který jim internetový vyhledávač na zadaná klíčová slova nabídl a pomocí oblíbených kláves ctrl+c a ctrl+v jej bez dalších úprav přenesly na papír a odevzdaly úkol jako vypracovaný. Úsměvný na těchto příkladech byl fakt, že se děti nepokusily ve svém okopírovaném díle odstranit ani reklamy, které se běžně na webových stránkách vyskytují. Méně úsměvné již bylo zjištění, že si vyhledané informace mnohdy ani nepřečetly, tudíž netušily, zda vyhledaly skutečně informace o zadaném tématu. Také ve většině případů neměly ponětí, že je třeba citovat zdroj, odkud informace převzaly.

S jistým uspokojením mohu konstatovat, že postupem času, kdy na děti působí nový způsob informačního vzdělávání ve škole a všichni žáci druhého stupně ZŠ v Lokti v průběhu uplynulých pěti let absolvovali lekce knihovnické informatiky zaměřené na informační zdroje a vyhledávání informací na internetu organizované naší knihovnou, se stav postupně zlepšuje. Dokazují to nejen mé srovnávací průzkumy, ale také pozitivní ohlasy učitelů.

Internetové (ne)bezpečí

Další oblastí, na kterou jsem se zaměřila zvláště v posledních třech letech, je internetová bezpečnost. V roce 2009, kdy jsem se rozhodla vytvořit LKI na toto téma, jsem se potýkala hlavně s problémem, jak ji kvalitně sestavit. Protože jsem nezaznamenala v našem kraji žádné nabídky odborného školení, byla jsem odkázána pouze na internetové zdroje. Velkým přínosem proto byly webové portály Saferinternet.cz, e-bezpeci.cz, protisikane.cz, horkalinka.cz a další projekty zabývající se internetovou bezpečností. Výsledkem mé práce se staly dvě verze LKI na téma bezpečný internet s názvem (Ne)bezpečný svět internetu aneb Co na vás číhá, odlišné svým obsahem pro žáky 1. a 2. stupně ZŠ. I tento typ lekcí je oblíben mezi učiteli a žáky a setkávám se s pozitivní zpětnou vazbou.

V době, kdy jsem tvořila metodické pomůcky k těmto lekcím, jsem si uvědomila, že je potřeba zformovat ještě jednu jejich verzi, a to pro rodiče. Podle mého názoru se stále velké procento současných rodičů školních dětí16 potýká s počítačovou a informační „negramotností“. Někteří z rodičů se během své profesní kariéry s počítačem zatím neměli potřebu setkat, nebo s ním teprve začínají. Mnoho z nich je tzv. počítačovými samouky, počítač sice doma mají, ale umějí na něm vykonat jen základní úkony, jako je používání e-mailové pošty nebo vyhledávání informací přes internetové vyhledávače. Řada zástupců této generace je zdatná v hraní počítačových her nebo běžně používá sociální sítě, ale nemá téměř žádné povědomí o možných rizicích spojených s internetovou kriminalitou. Ve svém zaměstnání jsem se setkala také s rodiči, kteří ve slově „počítač“ spatřují cosi ďábelského a děsivého. Myslím si, že stále ještě převládá trend, kdy se mladší a dokonce i nejmladší generace pohybuje v oblasti ICT lépe a s větší jistotou než dospělí.

Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v druhém čtvrtletí roku 2010 více než 2,4 milionu domácností vybaveno osobním počítačem. Více než polovina všech domácností v ČR (2,3 milionu, 56 %) měla přístup k internetu. V domácnosti, kde žijí děti do 16 let, je výrazně vyšší pravděpodobnost, že vlastní osobní počítač než v domácnosti bez dětí (85 % versus 50 %), podobně u internetu (80 % versus 47 %).17

České děti dnes vyrůstají v těsném kontaktu s informačně komunikačními technologiemi. Internet využívají takřka denně nejen pro vyhledávání informací a hraní on-line her, ale především jim umožňuje pružnou a okamžitou komunikaci s vrstevníky, které osobně znají, a také se virtuálně setkávají a komunikují s neznámými lidmi. Vnímají informační a komunikační technologie jako nástroj, který jim umožní překonat nudu, pobaví je a pomůže jim navázat virtuální sociální kontakt. Je proto zapotřebí, aby rodiče věděli, co vlastně jejich děti na internetu dělají a jaká nebezpečí jim v důsledku nedostatečné informovanosti hrozí.  Proto jsem se při sestavování LKI pro rodiče zaměřila především na bezpečnost na internetu a důraz jsem kladla také na přehled informačních portálů, které se věnují rizikům využívání internetu a poskytnou jim užitečné informace v této oblasti.

V roce 2009 a 2010 jsem realizovala dvě LKI pro rodiče školních dětí. Celkem se zúčastnilo kolem dvaceti posluchačů. Ačkoli účast nebyla tak velká, jak bych si přála, zájem mě potěšil. Součástí těchto lekcí byl opět dotazníkový průzkum, v němž jsem zjišťovala především míru povědomí rodičů o tom, co děti na internetu dělají, a také jejich počítačovou a informační gramotnost. Výsledky znovu nebyly příliš optimistické. Zaznamenala jsem ale příznivé ohlasy rodičů a určitě hodlám s tímto typem besed pokračovat i v dalších letech.

Několik postřehů závěrem

Je třeba, aby učitelé základních škol úzce a soustavně spolupracovali na informačním vzdělávání dětí s místními knihovnami a rodiči. Cílem partnerství je především nutnost připravit děti na další život, který se bez znalosti informačních technologií a jejich bezpečného používání neobejde. Důležitá je také spolupráce knihoven a vzájemná výměna zkušeností. V Karlovarském kraji je nutno nabídnout knihovnám odborné semináře a workshopy na téma informačního vzdělávání dětí, protože současný stav odborného vzdělávání knihovníků dětských oddělení se mi jeví jako nedostatečný.

Stejně jako ve školství záleží na pružném přístupu učitelů a jejich ochotě přizpůsobit se novým poznatkům a technologiím, tak i v knihovnictví záleží především na samotných knihovnících a jejich přístupu. Pokud budou stále nabízet svým dětským uživatelům namísto kvalitního informačního vzdělávání (nejen formou LKI pro základní školy, ale také jako zajímavé besedy v rámci mimoškolních aktivit) akce typu „zdobení perníčků“ a vyhlašovat stále dokola výtvarné soutěže jako „namaluj svého oblíbeného pohádkového hrdinu“, bude dětských čtenářů v knihovnách ubývat, protože je zde nebude čekat nic nového a přínosného.

Určitě je třeba změnit způsob, jakým jsou lekce a besedy prezentovány dětem, je nezbytné zapojit veškeré dostupné moderní informační technologie v knihovnách a vytvořit lekce interaktivní, hravé a zábavné. Myslím, že je nejvyšší čas „provětrat“ své, léta používané, metodické přípravy na lekce a besedy a vytvořit si nové, aktuální, které reflektují současné potřeby, problémy a zájmy dnešních dětí.

Foto archiv MěK Loket

 

ODKAZY:

1) Strategie celoživotního učení v ČR. MŠMT 2007.

2) Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010.

3) Ing. Bořivoj Brdička, Ph.D. – profesor Pedagogické fakulty UK, Katedra Informačních technologií a technické výchovy.

4) Brdička (2011).

5) Škola pro 21. století, dostupný z http://www.skola21.cz/.

6) Úroveň ICT na základních školách v ČR. Česká školní inspekce (2009).

7)   Richter (2007) in: Člověk a vzdělání v informační společnosti: vzdělávání a život v komputerizovaném světě. Praha: Portál, 2007.

8) Termínem „děti“ zde vymezuji věk 1–15 let.

9) Činčera (2003).

10) Činčera (2003) přirovnává takového knihovníka k „rodinnému“ lékaři.

11) V dotazníku respondentky odpovídaly na otázku „Ohodnoťte prosím své znalosti a orientaci v problematice informační vzdělávání dětí a informační gramotnost dětí (výborný – chvalitebný – dobrý – dostatečný – nedostatečný)“.

12) Národní klastr informačního vzdělávání.

13) Sdružení knihoven ČR.

14) Dotazník byl prostřednictvím krajských knihoven rozeslán pověřeným a profesionálním knihovnám v období od listopadu 2009 do února 2010. Zapojilo se 12 krajů, ze 710 oslovených knihoven jich odpovědělo 400.

15) Hájková; Leparová; Nejezchlebová (2010).

16) Generaci rodičů dětí školou povinných zde vymezuji mezi 30–45 lety.

17) Údaje Českého statistického úřadu za rok 2010.

 

POUŽITÉ ZDROJE:

  • BRDIČKA, Bořivoj. Vliv technologií na děti prudce roste. In Metodický portál: inspirace a zkušenosti učitelů [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 28. 02. 2011 [cit. 2011-12-18]. Dostupný na www: <http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/11103/vliv-technologii-na-deti-prudce-roste.html>.
  • ČESKÁ republika. Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2004 až 2010. Praha: 2004. Dostupné z: <http://knihovnam.nkp.cz/sekce.php3?page=03_deklarace.htm>.
  • ČINČERA, Jan. Knihovnické školství ve století 21. Ikaros [online]. 2003, roč. 7, č. 7 [cit. 01.01.2012]. Dostupný na www: <http://www.ikaros.cz/node/1436>. URN-NBN:cz-ik1436. ISSN 1212-5075.
  • DOSTÁL, J. Informační a počítačová gramotnost – klíčové pojmy informační výchovy. In Infotech 2007 – moderní informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Olomouc: Votobia, 2007. s. 60–65. ISBN 978-80-7220-301-7.
  • HÁJKOVÁ, Zuzana; LEPAROVÁ, Jana; NEJEZCHLEBOVÁ, Jana. Informační vzdělávání uživatelů – sekce IVU začíná pracovat. Ikaros [online]. 2010, roč. 14, č. 3 [cit. 31.12.2011]. Dostupný na www: <http://www.ikaros.cz/node/6012>. URN-NBN:cz-ik6012. ISSN 1212-5075.
  • JANÍKOVÁ, Anna; ZADRAŽILOVÁ, Iva. Projekt Národní klastr informačního vzdělávání a konference NAKLIV 2010. Ikaros [online]. 2010, roč. 14, č. 3 [cit. 31.12.2011]. Dostupný na www: <http://www.ikaros.cz/node/6011>. URN-NBN:cz-ik6011. ISSN 1212-5075.
  • JONÁK, Zdeněk. Čtenářská versus informační gramotnost. Podporují se nebo jsou ve sporu?. In [online]. [s.l.]: [s.n.], 06. 12. 2006 [cit. 2011-12-12]. Dostupný na www: <http://clanky.rvp.cz/clanek/s/Z/1040/CTENARSKA-VERSUS-INFORMACNI-GRAMOTNOST-PODPORUJI-SE-NEBO-JSOU-VE-SPORU.html/>.
  • KOLIK domácností v ČR má počítač a internet? In Český statistický úřad [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011. cit. 2012-01-01]. Dostupné z: <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/kolik_domacnosti_v_cr_ma_pocitac_a_internet>.
  • LANDOVÁ, Hana. Editorial „Informační vzdělávání a informační gramotnost“. ProInflow [online]. 10. 02. 2011 [cit. 12.12.2011]. Dostupný na www: <http://pro.inflow.cz/editorial-informacni-vzdelavani-informacni-gramotnost>. ISSN 1804–2406.
  • MCLUHAN, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura: Reprezentativní výbor z celoživotního díla proroka a mága elektronického věku a elektronické revoluce. Dotisk 1. vydání. Brno: Jota, 2008. 415 s. ISBN 978-80-7217-128-6.
  • MORAVEC, Josef. Informační vzdělávání uživatelů ve veřejných knihovnách. Inflow: information journal [online]. 2011, roč. 4, č. 5 [cit. 2012-01-01]. Dostupný na www:<http://www.inflow.cz/informacni-vzdelavani-uzivatelu-ve-verejnych-knihovnach> . ISSN 1802-9736.
  • NEJEZCHLEBOVÁ, Jana. Odpovídá informační vzdělávání v knihovnách současným požadavkům?. Ikaros [online]. 2006, roč. 10, č. 5 [cit. 14.12.2011]. Dostupný na www: <http://www.ikaros.cz/node/3333>. URN-NBN:cz-ik3333. ISSN 1212-5075.
  • SAK, Petr, et al. Člověk a vzdělání v informační společnosti: vzdělávání a život v komputerizovaném světě. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. 296 s. ISBN 978-80-7367-230-0.
  • ÚROVEŇ ICT V ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH V ČR. Tematická zpráva [online]. Praha: Česká školní inspekce, 2009. [cit. 2011-12-18]. Dostupný na www: <http://www.csicr.cz/cz/85156-uroven-ict-v-zakladnich-skolach-v-cr>.