Text a foto RENÁTA SALÁTOVÁ renata.salatova@nkp.cz

Noc s Andersenem není třeba knihovnické veřejnosti příliš představovat. Je to akce na podporu dětského čtenářství, při které děti nocují v knihovně.

Koná se při příležitosti výročí narození dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena (2. dubna). První Noc s Andersenem proběhla v roce 2000 v dětském oddělení Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti. Od té doby se pořádá po celé České republice, ale i v zahraničí.

Druhým rokem se k této zajímavé události připojila i Národní knihovna. Byla jsem svými kolegy oslovena, abych při druhém ročníku pomáhala. V tu chvíli se ve mně probudila zvědavá duše dítěte a byla jsem napjatá, jak se s nocováním zaměstnanci Národní knihovny, mnozí z nich členové SKIP, vypořádají. Při minulém ročníku jsem přítomna nebyla, a tak to pro mne byla novinka.

Noc s Andersenem byla organizována pro děti zaměstnanců. Ovšem po rozhlasovém vysílání, kde vystoupila Zlata Houšková, by se počet zájemců z řad veřejnosti zvýšil. Přece jen Klementinum je Klementinum a kdo může říci, že strávil noc v Národní knihovně? Nocovat v takové instituci, to za to přece stojí, ne?

Nakonec se shromáždilo 21 dětí se spacáky, karimatkami a svačinkami. Moji kolegové Pet­ra, Michal a já jsme dělali doprovod. Při vstupu se již pohyboval záhadný mnich Hanuš. Věci jsme odložili a za doprovodu jeptišky Ireny jsme přešli nádvoří a vstoupili do vzdělávacího centra Národní knihovny. V průběhu cesty byly děti upozorněny na kovový strom, klimatologické měření v Klementinu, Zrcadlovou kapli a jiné zajímavosti.

Ve vzdělávacím centru se děti usadily a byly zvědavé, co je čeká. Začala „čtecí hodinka“, kdy generální ředitel NK ing. Tomáš Böhm četl z dětské knihy. A četl dobře i procítěně. Poté ho vystřídala známá ilustrátorka Lucie Lomová, která si s dětmi povídala o své práci a při tom kreslila na flip. Všichni jsme byli velmi zaujati jejím vyprávěním a kresbami, které opravdu zvládla „levou zadní“. Do toho všeho u nás natáčela Česká televize, a tak všude pobíhal kameraman, moderátorka a další osoby. Člověk měl občas pocit, že se účastní natáčení velmi důležitého dokumentu…

Děti se navečeřely a hurá do akce – hledat klementinský poklad. Po přečtení pověsti o tomto pokladu následovalo rozdělení dětí do tří družstev. Každé mělo svoji barvu. Poté nám jeptiška Lenka odemkla výstavní síň a děti zde skládaly puzzle. Družstvo, které bylo první, začínalo. Děti musely podle instrukcí najít další cestu. Zamířily tedy do sklepa, kde došly k dvířkům s ukrytým heslem a to musely vyluštit. Další trasa vedla ke stromu poznání, který plo­dí, ale jeho plody se nedají jíst. Tam bylo ukryto další heslo. Když je děti rozluštily, pustil je mnich Roman do kostela sv. Klimenta. Zde musely zazpívat píseň a zapálit svíčku.Všechny tři skupiny se sešly u vchodu a zamířily do Galerie. Na základě hesla byly vpuštěny a v doprovodu mnicha Hanuše jsme všichni procházeli učebnami k historických kamnům, kde bylo dětem uloženo najít úkol, který je nasměroval ke kapli sv. Jana Nepomuckého.

Dále kráčely Galerií, a s nimi mnich Hanuš a dvě jeptišky Irena a Lenka. Galerie byla setmělá, a tak jsem měla pocit, že jsme se v čase vrátili zpátky. Všichni jsme se poté sešli v kapli „U Nepomuka“, kde byl poklad (tři truhlice) zakryt závojem. Tam na nás již čekal asketický mnich Zdeněk, strážce pokladu. Tři truhlice, tři mniši, dvě jeptišky, které nás neustále doprovázely. Následovalo slavnostní přenesení pokladu do všeobecné studovny a jeho neméně slavnostní otevírání.

Nakonec za dětmi přišla Veronika Kubařová, představitelka princezny z pohádky Nejkrásnější hádanka. S dětmi si povídala, četla jim. Děti nejevily známky únavy a poslouchaly. Inu, princezna je princezna. Po rozloučení s Veronikou jsme se odešli „ubytovat“ do informačního a referenčního centra, kde jsme si rozložili spacáky mezi regály. Pustili jsme si pohádku Nejkrásnější hádanka, když už jsme mluvili s princeznou. Pohádka byla dlouhá, děti celou vy­držely a nakonec šly spát. Ráno se o nás jeptišky postaraly, nachystaly nám snídani a pro děti si přišli rodiče. Myslím, že zážitek byl velký nejen pro ně, ale i pro nás dospělé.