MARIE ŠEDÁ seda@svkos.cz

Genealogie je zálibou, koníčkem i vědou týkající se zkoumání rodinné historie. Mnohé archivy v České republice začaly digitalizovat matriky – knihy narození, sňatků i úmrtí. Díky internetu máme přístup k mnohým zdrojům a jejich prostřednictvím můžeme z pohodlí domova vyhledávat v těchto databázích své předky a možná i trochu sledovat jejich osudy.

Chceme-li se ponořit do minulosti své rodiny, musíme se nejprve rozhodnout, co všechno chce­me najít. Budeme hledat jen své předky z otcovy strany? Nebo ze strany matky? Budeme sledovat obě rodové linie? Nebo si jen ověříme rodinný příběh?

Základem je stanovit si pevné místo, ze kterého budeme vycházet. Informace o sobě, svých sourozencích, rodičích i prarodičích není tak obtížné získat. Problémy mohou nastat, chceme-li se dostat hlouběji do minulosti. Pokud najdeme v rodinném archivu dokumenty (ať už jde o křestní či rodné listy, oddací nebo úmrtní listy či oznámení, záznamy o vojenské službě), máme dobrý základ. A od něj se může odvíjet náš rodinný výzkum.

Na první pohled se to může zdát jednoduché. Ale hledat předky v archivech, v matrikách na farách či přímo v digitalizovaných archiváliích není totéž, jako si zadat vyhledávání v Google. Hodně o tom ví Josef Klimek, který každé pondělí učí návštěvníky Knihovny v Jablunkově hledat ve volně přístupných databázích – ve zdigitalizovaných matrikách.

Pan Klimek není svým původním povoláním knihovník, do Knihovny v Jablunkově nastoupil na zkrácený úvazek z úřadu práce. Začal dělat údržbářské práce, pomocné činnosti a jen tak mimochodem na sebe prozradil, čemu se ve volném čase věnuje. Poté, co vážně onemocněl a musel zůstat doma, začal se zajímat o rodokmen své rodiny. Řekl k tomu: „Jsem chovatelem psů a uvědomil jsem si, že o předcích svých pejsků vím více než o vlastní rodině.“ A to byl počátek jeho bádání.

Začátky nebyly jednoduché. Začal navštěvovat fary, hledat v matrikách a k tomu se musel naučit rozpoznávat mnohdy těžce čitelné záznamy, psané novogotickým písmem, často i kurentem a navíc v latině a němčině. Sám si vytvořil pomocné tabulky a řadu poznámek, které mu v jeho práci pomáhají. Díky digitalizaci se jako volně dostupné zdroje postupně začaly otevírat matriky, a jak je uvedeno na webu České genealogické a heraldické společnosti v Praze, byly projekty zpřístupnění matrik prováděny samostatně po oblastních archivech v různém rozsahu.¹⁾

Josef Klimek o svém koníčku hovoří s velkou láskou. Jeho postřehy jsou velmi poučné: například bývalo zvykem, že „ženich šel za nevěstou“ – což znamená, že svatba se obvykle konala ve farnosti, pod kterou svým bydlištěm spadala nevěsta. Jak sám říká, je řada problémů, které mohou amatérského badatele odradit: velmi problematické je období po roce 1620 a komplikovanější je také vyhledávat předky s evangelickým vyznáním. Na druhou stranu nacházení záznamů v matrikách může přinést i překvapivá poznání – zjistíme délku života našich předků a možná i neočekávané množství potomků, z nichž mnozí umírali krátce po na­rození. Může nás udivit, že nebylo neobvyklé, když se vdovec oženil se svou švagrovou, někdy mož­ná i proto, aby nemusel rodině vracet věno.

Hledání v matrikách připomíná detektivní pátrání. A kde začít? Vhodné je najít si pevný ověřený bod a od něj pokračovat. Více informací lze najít například v matrikách, kde jsou evidovány sňatky, a to o rodičích novomanželů, povolání svých předků apod. Vyhledávání v kni­hách zaznamenávajících narozené s sebou přináší i podiv nad tím, že naše babičky i prababičky rodily řadu let, někdy i těsně po svatbě. Proto je nutné obrnit se trpělivostí a prohlížet si dlouhá časová období. Mnohdy se měnili kmotři dětí, jindy u jména dítěte najdeme značku, která znamená úmrtí brzy po narození.

Návštěvníci jablunkovské knihovny mají tu výhodu, že se jim Josef Klimek každé pondělí individuálně věnuje a učí je vyhledávání v matrikách. Jediné, co musí zájemci mít, jsou důvěryhodné doklady o narození, svatbě či úmrtí předků, případně jména jejich dětí starší sta let. Pokud je nutno hledat mladší záznamy, je nezbytná osobní návštěva archivu, neboť zde jsou matriky ještě „živé“ a nemohou být digitalizovány. Nejčastěji používaným zdrojem pro Morav­skoslezský kraj je Archivní VadeMecum – průvodce po matrikách Zemského archivu. Databáze je volně přístupná na www http://matriky.archives.cz/matriky_lite/.²⁾ Právě v tom­to zdroji zájemci o rozkrytí své minulosti nejčastěji hledají. Kromě návodů, rad i vlastní pomoci nabízí J. Klimek vážným zájemcům i své pomocné tabulky, transkripci znaků a mnohé praktické rady. Jak lidé vyhledávání zvládnou, záleží na jejich odhodlání, trpělivosti a pečlivosti.

Hledáme své místo v životě, své předky a můžeme jen ponechat na své fantazii, jak si představíme život, jaký žili. Možná nás překvapí, kolik měli dětí, jaká měli povolání. Staré fotografie, dokumenty i nápisy na náhrobcích mizí. Archivní materiály jsou mlčenlivými svědky odešlých životů. Předcházející generace otiskly svou minulost v našich životech – a je jen na nás, jakou stopu za sebou zanecháme my.

ODKAZY:

1) Česká genealogická a heraldická společnost v Praze [online]. Praha, c2011 [cit. 2012-01-29]. Dostupné z http://www.genealogie.cz/

2) Matriky veřejné: Archivní VadeMecum [online]. [cit. 2012-01-29]. Dostupné z http://matriky.archives.cz/matriky_lite/