Milé čtenářky, milí čtenáři,

měsíc červen už je za polovinou, učitelé „melou z posledního“, děti se těší na prázdniny a i knihovny a knihovníci se po jarní úrodě akcí chystají na klidnější režim (pokud zrovna nepořádají příměstské tábory pro děti nebo podobné letní aktivity), trochu si odpočinou a naberou dech pro podzimní ruch. Některé z podzimních akcí přiblíží zprávy v rubrice Události; připomínají ty loňské a zvou na připravované letošní.

Hlavní téma čísla je tentokrát zaměřeno na zdravotnické knihovny. Oblast zdraví se týká každého, a tak se není co divit, že k formulovaným koncepčním prioritám lékařského, respektive obecněji zdravotnického knihovnictví patří kromě jiného i podpora zdravotní gramotnosti občanů, nelékařských oborů a vzdělávání knihovníků. Ve třech článcích budete sledovat historii, vývoj a současnost celého systému i nové trendy. Blíže se seznámíte také s hlavní českou bibliografií oboru a knihovnou brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny.

Že korpus neoznačuje jen část dortu z těsta schovanou pod krémem a že informace o tvorbě Českého národního korpusu zdaleka nemusí být strohé čtení bez vtipu, vás jistě přesvědčí článek Věry Schmiedtové s úvodem Jana Kamenického. Korpus, o kterém je v příspěvku řeč, slouží především k vědeckému výzkumu jazyka, ale ze své zkušenosti mohu potvrdit, že je také užitečným a praktickým pomocníkem při psaní textů.

Vzdělávání knihovníků se věnuje článek Lindy Jansové, který seznamuje s webem Studijní pomůcky pro knihovníky; tradičně milé a laskavé čtení přinášejí „vzpomínkové rubriky“. V jedné z nich dostal slovo dnes již bývalý ředitel a zástupce vydavatele Čtenáře Jiří Mika, další přibližuje učitele a knihovníka Bohuslava Koutníka.

Inspiraci pro práci s dětmi a jejich rodiči najdete ve více příspěvcích – dozvíte se, co je Ozobot a jak ho při aktivitách s dětmi využít, všichni si připomeneme, jak je důležité, aby rodiče dětem četli, a ohlédneme se za přerovskými semináři o dětské literatuře. Ve svém seriálu tandem Procházka–Smolíková proniká do magických literárních světů s draky, rytíři a trpaslíky, které dětské čtenáře (a nejen je) bezpochyby zaujmou, a navíc si znovu uvědomíme význam takové četby, kde dobro je dobrem, zlo zlem, kde je nutné oboje rozeznat a hrdinské a správné se zlu postavit. A tak souhlasím s autory, že čtenářská cesta od pohádek k fantasy je dobrou základnou pro rozvoj čtenářství v dospělosti i osobnosti obecně.

Krásnou dovolenou a příjemný odpočinek s pěknou knihou přeje za redakci

PAVLA VLKOVÁ