JIŘÍ MIKA mika@svkkl.cz

Letos na konci ledna skončil na místě ředitele Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem Ing. Aleš Brožek a odchází do důchodu. Na stránkách Čtenáře jsme se s jeho jménem setkávali u řady příspěvků, jejichž byl autorem. Proto rád využívám této příležitosti, abych mu zároveň s přáním všeho dobrého do další životní etapy poděkoval jménem redakční rady a redakce časopisu za dosavadní spolupráci a vyjádřil naději, že tato spolupráce nekončí, ale naopak že se otevírá prostor pro její pokračování.

Osobu kolegy Brožka není v českém knihovnickém prostředí potřeba představovat. Kromě dlouholetého vedení krajské knihovny v Ústí nad Labem (funkci ředitele převzal v roce 1990) se aktivně zapojuje do činnosti knihovnických spolků a do podpory všeho, co je v našem oboru nové a přináší prospěch uživatelům. Mezi knihovníky proslul jako neúnavný organizátor akvizičních seminářů, trpělivý garant techničtěji zaměřených bloků na konferenci Knihovny současnosti nebo jako vlídný, byť lehce ironický průvodce při předávání medailí Z. V. Tobolky. Pokud by jej někdo z mladších kolegů přece jen neznal, tak vězte, že jeho heslo se nachází ve Slovníku českých knihovníků na webu Národní knihovny ČR a také ve Wikipedii.

Ve Čtenáři se Aleš Brožek v poslední době zabýval především problematikou zpřístupňování digitálních kopií dokumentů v systému Kramerius. Naposledy se k tomuto tématu vyjádřil přehledovou statí Kramerius v českých a slovenských knihovnách na konci roku 2015 (Čtenář č. 5/2016, s. 175–178). Pro jeho texty je typická fundovanost, schopnost přesného vyjádření, záliba v datech a ve srovnávacích přehledech, umění vtipně glosovat. Domnívám se, že to jsou všechno vlastnosti, které využil také ve své ředitelské funkci, proto ji zvládal úspěšně, s přehledem i s jistou elegancí. Osobně mám rád jeho články a reportáže z návštěv zahraničních knihoven, v nichž dokázal posoudit kvalitu služeb a nahlédnout do knihovnických procesů očima zkušeného knihovníka a zároveň zvídavého badatele.

Aleš Brožek je nejen u nás, ale i ve světě uznávaným odborníkem v oboru zvaném vexilologie, zabývajícím se historií a symbolikou vlajek a praporů. A tady, myslím, je to podstatné, co dává jeho práci hlubší rozměr. Ve své osobě spojuje roli knihovníka s rolí badatele. V pozici knihovníka dobře ví, co potřebuje uživatel, a zřejmě to platí i obráceně – jako uživatel má přehled o informačních zdrojích a dokáže je plně využít, proto píše zasvěcené články o práci se systémem Kramerius a zřejmě i proto má jako vexilolog na svém kontě některé zajímavé objevy včetně těch, které se týkají historie naší státní vlajky.

Přeji kolegovi Aleši Brožkovi hodně zdraví a věřím, že to šťastné spojení profese a záliby v jeho osobě bude pokračovat i v dalších letech, kdy roli knihovníka formálně ukončí a na bádání mu zbude více času. V jeho bohaté bibliografii zaujímá významné místo kniha Lexikon vlajek a znaků zemí světa, která se dočkala dvou českých a jednoho německého vydání. Lze očekávat, že brzy k nim přibudou další tituly na toto téma. Již dříve se v jednom rozhovoru pro internetové noviny svěřil, že by rád dokončil knihu o české vlajce. Přejme si, aby jej přitom neopustil zájem vyjadřovat se dál také ke knihovnickým záležitostem a aby se tak dělo i na stránkách Čtenáře.