Jiří Mika mika@svkkl.cz

Pořadatele konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, jimiž jsou Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR, Národní archiv a Národní knihovna ČR, nelze než po­chválit – hlavně za to, že se loni, v tradičním termínu na počátku prosince, uskutečnil již dvanáctý ročník se zajímavým programem, ale také že přes­ně týden po konání konference byly zpřístupněny všechny prezentace na webových strán­kách SKIP. Tímto sdělením a odkazem na stránku konference (http://goo.gl/iTHfU) bychom mohli ten­to text skončit, neboť vše podstatné lze najít právě ve vystavených příspěvcích.

Přidejme však přece jen několik postřehů. Podle předsedy SKIP PhDr. Víta Richtera, kte­rý celou dvoudenní konferenci moderoval, nebyl program nijak zvlášť aranžován a vzešel z toho, jak se jednotliví referující postupně přihlašovali. Přesto lze v přednesených příspěvcích nalézt několik tematických okruhů, které, ať už záměrně, nebo shodou okolností, zazněly víceméně v ucelených blocích, případně je lze do bloků následně seskupit.

Jeden okruh by mohl zahrnovat velké projekty, jako je Národní digitální knihovna České republiky, Digitální knihovna a digitální archiv na Slovensku, Digitální parlamentní knihovna, aktuálně rozšířená do podoby V4+ (země Visegrádské čtyřky a Rakousko), nebo projekty související se souborem evropských digitálních knihoven Europeana.

Zájemcům o digitalizaci a zpřístupňování map patřilo několik příspěvků z tematického okruhu, který bychom mohli pojmenovat podle jednoho z referátů Nové nástroje pro staré mapy. I posluchači neznalí problematiky si asi zapamatovali termín „georeferencování“, který tu opakovaně zazníval a který najdeme minimálně ve dvou vystavených prezentacích. K problematice digitalizace rukopisů a starých tisků se sešly tři příspěvky, v nichž bylo mimo jiné připomenuto desetileté trvání projektu Manus­criptorium.

Další tematický okruh bychom mohli označit jako technologický. Díky zaměření konference na digitalizaci v různých typech paměťových institucí mají účastníci možnost nahlédnout do „výrobní kuchyně“ pracovišť, která by jinak ani nepoznali. Tentokrát se kromě již zmíněných nástrojů pro digitalizaci map hovořilo třeba o technologii trojrozměrné digitalizace, o nejstarší barevné fotografii a úskalích při její digitalizaci nebo naopak o nových softwarových nástrojích, ať už souvisejících s ochranou souborů, správou úložiště nebo tvorbou metadat. Do této oblasti by svým způsobem spadal i příspěvek s výčtem tipů a triků pro uživatele systému Kramerius.

Zatímco konferenci uvedly referáty o národních projektech, v jejím průběhu a směrem k závěru zaznívaly příspěvky představující projekty spíše menšího rozsahu, regionální nebo oborové, nikoli však menšího významu. Uživateli, který se zajímá o konkrétní problematiku, je vcelku jedno, jestli informace najde v roz­sáhlém systému, nebo v systému tak říkajíc komorním, ale snadno dostupném. A tak lze zájemcům o jihočeské archiválie jen závidět možnosti, jaké dnes již nabízí Digitální archiv Státního oblastního archivu v Třeboni a jaké jeho tvůrci plánují do budoucna. Zajímavé jsou také nové způsoby využití Polytematického strukturovaného hesláře ve spojení s Wikipedií, s evidencí zaměstnanců vědecko-výzkumného pracoviště a v oblasti automatické indexace nebo možnosti propojení Národního úložiště šedé literatury s muzejními sbírkami. Databáze českých literárních osobností nabízí na internetu více než 25 000 hesel a nepochybně nabude ještě na významu po integraci s obsáhlým systémem české literární bibliografie, jak na­zna­čil přednesený referát. Zájemci o výtvarné umě­ní se zase mohou těšit na výsledky digitalizace, kterou provádí Galerie hlavního města Prahy, nebo na nové aktivity Archivu výtvarné­ho umě­ní a další rozvoj informačního systému abART.

Konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě vznikla s cílem podporovat spolupráci mezi různými typy paměťových institucí. Většina přednášejících přišla na konferenci z konkrétního pracoviště, patřícího do některé­ho ze zmíněných druhů institucí, mluvila tedy hlavně o tom, co a jak dělají „u nich doma“. Přesto aspoň v některých příspěvcích byl naznačen přesah a byly nabídnuty možnosti spolupráce.

Přímo k součinnosti míří projekt Interope­rabilita v paměťových institucích, který byl před­staven jako konsorciální projekt Národní knihovny ČR a Národního archivu. Řešen je v období let 2011 až 2015 a jeho cílem je vytvořit infrastrukturu, která by podporovala sdílení informací mezi archivy, knihovnami, muzei, galeriemi a dalšími kulturními organizacemi. Praktickou ukázkou toho, kam tento zatím spíše teoreticky koncipovaný model směřuje, mohou být Národní autority v prostředí muzeí a galerií – projekt, jenž byl prezentován již jako téměř dokončený a připravený k využití. Vzpomínáme si, jak byly právě na této konferenci před časem naznačeny možnosti aplikace Národních autorit ČR, zpracovávaných českými knihovnami, do systému „muzejních autorit“, a brzy se možná dočkáme, jak budou naopak zase záznamy autorit zpracovávané muzei inspirací pro další rozvoj „autorit knihovních“.

Jestli tomu tak bude i s jinými oblastmi, kde byl naznačen přesah a nabídnuta spolupráce, záleží na pozornosti, s jakou účastníci konference tyto nabídky vyslyšeli, a na kreativitě, s jakou se jich chopí oni sami či jejich kolegové.