PETR NAGY

Zdeněk Šimeček, Jiří Trávníček: Knihy kupovati… Dějiny knižního trhu v českých zemích. Praha: Academia, 2014. 1. vydání, 500 s.

Dějiny knižního trhu v českých zemích – podtitul objemné publikace s názvem Knihy kupovati… prozrazuje nelehký cíl dvojice jejích autorů, Zdeň­ka Šimečka a Jiřího Trávníčka. Ambiciózní dílo ovšem nebylo nutno pracně stavět od základů, jedná se totiž o přepracované a rozšířené Šimečkovy dějiny českého a slovenského knižního trhu, jež vyšly německy v roce 2002, které nadto doplnila zcela nová, v pořadí osmá (závěrečná) kapitola z pera Jiřího Trávníčka (ten se ovšem autorsky podílel i na několika kapitolách předešlých). Zásadní změnou bylo vypuštění části přehledu orientované na Slovensko (s výjimkou 20. století). Přestože hlavní důraz je kladen na osudy české knihy v období 19. až 21. století, alespoň zevrubně je zde vylíčen celý vývoj českého písemnictví, počínaje příchodem Cyrila a Metoděje.

Navzdory ohromné šíři pojednávané látky a me­zioborovému charakteru zvoleného tématu se autorům podařilo vtěsnat dějiny knižního trhu v českých zemích do prakticky komponovaného a čtenářsky přístupného tvaru. Přestože máme co do činění s přehledovou příručkou, která se snaží pokrývat nejen velmi dlouhý (více než tisíciletý) úsek naší historie, ale zároveň i několik svébytných literatur (vedle české též latinskou, německou, židovskou a samozřejmě slovenskou) sdílejících svého času společný prostor „českých zemí“, výsledná mozaika nepostrádá žádný ze stěžejních střípků.

Po rychlém nástinu nejranějších etap vývoje českého písemnictví (vrcholících vynálezem knihtisku) se již ve druhé kapitole dostávají ke slovu i konkrétní osudy nakladatelů a tiskařů, které nás pak (ještě rozšířeny o příběhy knihkupců, ba i spisovatelů) provázejí coby užitečné příklady i víta­né zpestření po celý zbytek četby. Právě hojné využívání podobných prostředků – dále třeba řečnických otázek, četných citací apod. – spolu se srozumitelným jazykem, jen místy zatíženým odbornými termíny či cizími slovy (řadu z nich osvětluje slovníček pojmů na konci svazku), činí z toho­to obsáhlého pojednání až překvapivě čtivý text.

Jak se ukazuje, pojem „knižní trh“ z podtitulu knihy nabývá v tomto díle podobně širokého významu jako výraz „české země“. Vedle samotného vydávání, prodeje a konzumace knih (v různých dobách a s ohledem na různé etni­cké skupiny) totiž autoři popisují rovněž vývoj periodického tisku a knihoven, dotýkaje se přitom celé řady dalších témat – od forem cenzury přes významné literární žánry až po autorské honoráře. Vše je potom ještě zasazeno do příslušného historického kontextu, v němž se prolínají dobové poměry politické, náboženské, hospodářské aj.

Na stránkách časopisu Čtenář pochopitelně nemůžeme pominout fenomén knihovnictví, o jehož dějinách v českých zemích pojednává dotyčná příručka dosti obšírně. K nejstarším knihovnám klášterním, obsahujícím ještě počátkem 14. století obvykle jen několik desítek svazků, posléze přibývají knihovny univerzitní, šlechtické (knihov­na jihočeských Rožmberků s 11 000 svazky patřila ve své době k největším v Evropě) ­­a o ně­co později též měšťanské (zejména příslušníků inteligence – právníků, lékařů, učitelů). Teprve v 18. století se objevuje knihovna veřejná (lidová), ovšem již počátkem 20. století bychom ji u nás nalezli v každé třetí obci (největší byla veřejná obecní knihovna v Praze čítající zhruba 55 000 svazků). Radikální proměna však veřejnou knihov­nu čekala až v době nedávné, kdy se z tradiční půjčovny knih a časopisů stává informační, vzdělávací a společensko-kulturní centrum, plnící leckdy i roli vydavatelskou.

Autorům publikace Knihy kupovati… se podařilo erudovaně, přehledně a do jisté míry i poutavě „převyprávět“ dějiny knižního trhu v českých zemích. Jejich úctyhodné dílo tak má naději oslovit širší veřejnost (pokud se nezalekne ob­jem­ného svazku) a zároveň posloužit coby nad­mí­ru užitečná příručka poučeným čtenářům, kteří ji milerádi zařadí do svých knihoven třeba vedle nedávno vydaného slovníku Česká literární nakladatelství 1949–1989. A kdo ví, třeba obecné seznámení se s dosavadním vývojem českého knižního trhu napomůže změně jeho současného stavu, který Jiří Trávníček charakterizuje jako jisté provizorium ustálené v normu a postrádající nějaký vyšší důvod pro svou další existenci.