JAROSLAV CÍSAŘ  ctenar@svkkl.cz

O práci knihovnice jsem nikdy nepochybovala

Evu Drahošovou vnímala naše veřejnost na přelomu let 2017/2018 především v souvislosti s kandidaturou jejího muže na úřad prezidenta. Ona však vystudovala Střední knihovnickou školu a poté se dlouhé roky věnovala knihovnické profesi jednak v různých výzkumných ústavech, jednak v dětském oddělení Městské knihovny v Praze na Jižním Městě. Redakci profesního periodika Čtenář samozřejmě nejvíce zajímají její dojmy a pohled na knihovnickou profesi.

Jak dlouho jste vlastně pracovala jako knihovnice a co rozhodlo o tom, že se budete věnovat právě tomuto povolání?

V roce 1970, po maturitě na Střední knihovnické škole v Praze, jsem nastoupila do svého prvního knihovnického místa a této profesi jsem se věnovala až do odchodu do důchodu v roce 2010, tj. 40 let. Pro tuto školu jsem se rozhodla z více důvodů. Byla jsem spíše humanitně zaměřená a jako vášnivá čtenářka jsem často navštěvovala místní lidovou knihovnu. Tam mě zaujala práce paní knihovnice, což mě vlastně inspirovalo ke studiu knihovnické školy.

Představoval pro vás odchod do důchodu těžké rozhodování a zamáčkla jste třeba symbolickou slzičku dojetí?

Rozhodování nebylo jednoduché, ale na roli babičky jsem se natolik těšila, že mi to moje rozhodnutí usnadnilo.

Jaký rozdíl byl poskytovat odborné informace a servis vědeckým a výzkumným pracovníkům a pracovat s dětmi?

V „lidové“ knihovně jsem strávila pouze pět let. Měla jsem to štěstí, že jsem pracovala v tehdy nejnovější pobočce Městské knihovny v Praze, a to na Jižním Městě na Opatově. Většinou jsem ale působila v odborných knihovnách několika výzkumných a vědeckých ústavů. Začínala jsem v době, kdy nebyly žádné „vymoženosti“ dnešní doby, katalogizovalo se „ručně“ na psacím stroji, existovaly jen lístkové katalogy atd. Rozdíl v knihovnické práci obou typů knihoven je opravdu veliký. V odborné knihovně se knihovnice musí orientovat v daném oboru, musí poskytovat servis odborníkům, kteří mají většinou konkrétní požadavky na obstarání odborné literatury, jak nákupem, tak prostřednictvím MVS nebo MMVS, hodně spolupracuje s knihovnami po celé republice. S nástupem informačních technologií se tato práce v mnohém zjednodušila.

Hodily se vám nějaké zkušenosti z knihovnické práce v předvolební kampani vašeho muže nebo když jste absolvovala setkání s občany v regionech?

Spíše kampaň pomohla mně, protože jsem díky ní navštívila i několik knihoven, a mohla se tak seznámit s jejich prací.

Sledujete knihovnický obor ještě alespoň z povzdálí? A navštěvujete nějakou knihovnu?

Abych se přiznala, už tento obor moc nesleduji, ale jak už jsem se zmínila, během kampaně jsem několik knihoven navštívila a s radostí jsem konstatovala, že obecně role knihoven už není jenom půjčování knih, ale má i osvětový rozměr – knihovny bývají i společenským a kulturním centrem, obzvláště v menších městech a obcích.

Podlehla jste i moderním způsobům publikování literárních textů v podobě e-knih nebo audioknih? Jak v téhle souvislosti vidíte budoucnost tištěné knihy?

Vždycky jsem říkala, že tištěnou voňavou knihu nic nenahradí, ale pokrok se nedá zastavit. E-knihy jsou výhodné na cesty, takže i já jich občas využiji. První audioknihu jsme s manželem dostali až loni k Vánocům, byl to Jirotkův Saturnin. S chutí jsme si ji během cest autem poslechli a zjistili jsme, že je to docela příjemný způsob, jak „přečíst“ knihu. Jinak si myslím, že tištěná kniha svoje místo pořád má a mít bude.

Řada lidí, kteří vystudovali knihovnictví nebo v knihovně pracovali, se pak rozhodla vyměnit profesi a nemálu z nich se podařilo vyniknout i na jiném profesním poli. Vás nikdy nenahlodávaly pochybnosti o smyslu vašeho povolání a nikdy vás nelákalo pokusit se ho změnit? 

O práci knihovnice jsem nikdy nepochybovala a celý život jsem byla ráda, že mohu dělat, co mě baví.

Co byste vzkázala těm, kteří oboru zůstali věrní? A kdybyste vše mohla vrátit na začátek, rozhodla byste se opět pro knihovnictví?

Ti, kteří zůstali své knihovnické práci věrni přesto, že je to povolání velmi finančně nedoceněné, dokazují, že mají svoji práci rádi a patří jim za to dík. Kdybych se měla znovu rozhodovat o svém budoucím povolání, určitě by to zase byla práce v knihovně.

Na závěr si přece jen neodpustím jednu otázku na tělo, týkající se proběhlé prezidentské kampaně. Přečetl jsem si řadu rozhovorů s vámi, vyjádření o vašich postojích, kdy jste se ohrazovala proti útokům na svého muže a nepravdivým informacím aj. Vidíte stále i s časovým odstupem oblast politiky jako neuvěřitelnou a často nečestnou džungli, když to vyjádřím decentně…?

Volební kampaň, kterou jsem s manželem absolvovala, byla velmi inspirující. Poznali jsme mnoho zajímavých lidí, navštívili řadu firem, setkali jsme se s představiteli měst i menších obcí. Velmi pozitivní bylo zjištění, že většina politiků na komunální úrovni jsou slušní lidé, kterým opravdu leží na srdci to, aby se lidem v jejich městech i vesnicích dobře žilo. V komunální politice jsou zastoupeni politici z různých politických stran a většinou to funguje, tam jdou stranické zájmy stranou. A to mě naplňuje nadějí, že by tato atmosféra mohla prostoupit i do vyšších sfér naší politické scény.

Děkuji vám za poskytnutý rozhovor. I já bych rád věřil, že slušnost na naší politické scéně převáží…