Main content
LIDÉ KOLEM ČTENÁŘE: Aleš Brožek: Změna pohledu
Pravidelný čtenář časopisu: 1990–současnost
Přiznávám, že mne potěšilo, když mi v září 2017 zatelefonoval šéfredaktor Čtenáře Jaroslav Císař a zeptal se, zda bych nenapsal příspěvek k sedmdesátému výročí tohoto knihovnického periodika. I když jsem od devadesátých let minulého století zasílal příspěvky do řady knihovnických časopisů, ať již papírových nebo později i elektronických, psaní do Čtenáře stále považuji za srdeční záležitost. A přitom jsem se ještě kolem roku 1980 na toto periodikum díval trochu s despektem. Pracoval jsem totiž v oborovém informačním středisku Tukového průmyslu, kde „naším časopisem“ byla Technická knihovna. Veřejným knihovnictvím a jeho tiskovým orgánem Čtenářem jsme trochu opovrhovali.
V roce 1990 jsem se však stal ředitelem krajské knihovny a najednou jsem poznal, že ve Čtenáři najdu spoustu článků, které mi rozšiřují knihovnické obzory. A že jsem v knihovně získal poznatky a zkušenosti, o něž bych se mohl se čtenáři Čtenáře podělit. První příležitost nastala, když jsem se vrátil z pětitýdenní stáže v amerických knihovnách v létě 1992. Byl jsem pln dojmů z návštěv malých i větších amerických knihoven i ze studia v Kongresové knihovně, a proto jsem oslovil tehdejší redaktorku Čtenáře s dotazem, zda by byl zájem o zprávu z této cesty. Zájem byl, a tak listopadové číslo přineslo můj první článek. V následujících letech jsem ve Čtenáři vylíčil zážitky z návštěv zahraničních knihoven ve více než třiceti příspěvcích. Jednalo se většinou o místa, kam jsem se dostal při rodinné dovolené (např. francouzský St. Agulf, tuniský Nabeul, turecký Manavgat) nebo jako účastník mezinárodního vexilologického kongresu (britský York, jihoafrické Kapské Město). Později jsem nabyl pocitu, že již nic světoborného v zahraničních knihovnách nevidím, a jako poslední jsem sepsal pro Čtenáře zprávu o prohlídce moskevské „Někrasovky“ v roce 2010.
Druhým mým článkem ve Čtenáři bylo vylíčení průběhu akvizičního semináře, který se konal v roce 1993 již potřetí zásluhou ředitelky kladenské knihovny Jiřiny Kádnerové s mou drobnou pomocí. Problematika získávání knih do knihoven mne v té době hodně zajímala. Pro mne jako badatele byla knihovna prvním místem, kam jsem šel, když jsem sháněl odbornou publikaci. Vadilo mi, že vydavatelé nedodávali povinné výtisky a že akvizitéři povinné výtisky neurgovali, takže fondy regionálních studoven byly nekompletní. Devadesátá léta se ale zároveň stala obdobím vzniku užitečných databází. Data z České národní bibliografie jsem stáhl do systému CDS/ISIS na svůj počítač a jejich rozborem jsem získal zajímavé podklady. Využil jsem je v roce 1994 v článku nazvaném Pokus o analýzu knižního trhu po r. 1989. Udělalo mi radost, že zmíněný článek zaznamenal odezvu nejen u knihovníků, ale i nakladatelů.
V posledních dvou dnech roku 1998 mne napadlo prohlédnout si webové stránky 55 českých veřejných knihoven. Stanovil jsem si kritéria jejich kvality (později většinu z nich využila hodnotící komise soutěže Biblioweb), ohodnotil je pětibodovou škálou a hodnoty zanesl do tabulky. Ta s podrobným komentářem vyšla v únorovém Čtenáři následujícího roku a měla značný ohlas. Někteří si ji vystřihli a používali jako přehled odkazů na knihovnické weby, jiní se jí inspirovali při vylepšování stránek. Weby veřejných knihoven jsem posuzoval ještě jedenáctkrát. V roce 2009 jsem ale musel začít hodnotit již kolem 10. prosince, abych stihl prohlédnout všech 2102 stránek. Pochopitelně se mnou doma nemluvili, protože veškerý předvánoční úklid museli udělat sami. Uznal jsem, že tempo nárůstu webových stránek knihoven už je nezvladatelné, a s hodnocením jsem přestal. Samotná tabulka se do papírové verze únorového čísla nevešla, ale stále je ke stažení z jeho elektronické verze.
Záliba v hodnocení, vytváření tabulek a grafů mne neopustila a brzy jsem si našel náhradu. Tou se stal systém Kramerius, který české knihovny využívají k vystavování zdigitalizovaných novin, časopisů a knih. Fascinuje mne, jak se každoročně zvyšuje počet stran, které si zájemci mohou pročítat z pohodlí domova. Na rozdíl od webových stránek nedochází každoročně k tolika změnám, a tak přehled o jeho stavu vytvářím pro časopis Čtenář na konci každého lichého roku. Poprvé přehled vyšel v dubnu v roce 2012 (za rok 2011), nyní dokončuji čtvrtý s údaji z konce roku 2017 (pozn. red.: text naleznete v tomto čísle na s. 181–183).
Vlivem různých okolností se přihodilo, že mým nejdelším „seriálem“ ve Čtenáři se nakonec nestaly články s tradičním názvem Stav domácích webových stránek veřejných knihoven na konci roku..., ale medailonky nositelů Medaile Z. V. Tobolky. Jako tajemník Sdružení knihoven jsem měl v pracovní náplni agendu udělování tohoto ocenění, a tak bylo přirozené, že mne redakce časopisu v roce 2000 požádala, abych napsal zprávu, kdo v daném roce cenu dostal. Krátké životopisy oceněných jsem sestavoval každoročně až do roku 2016, kdy jsem naposledy stál u řečnického pultu na konferenci Knihovny současnosti a moderoval slavnostní akt udělování medailí. V dalším roce jsem odešel do důchodu a o nových nositelích od té doby čtu se zájmem v tomto svém oblíbeném knihovnickém periodiku.