Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

hlavním tématem zářijového čísla Čtenáře je dobrovolnictví – a to u nás i v zahraničí. Domnívám se, že dobrovolníky se často v knihovnách stávají nejen ti podchycení legislativou, ale všichni, kteří neodejdou domů s úderem konce pracovní doby, když před chystanou besedou není vše ještě připraveno, nevyženou čtenáře, váhá-li s výběrem knihy i po „zavíračce“, zachraňují fond po živelné katastrofě, rekonstruují knihovnu nebo otvírají novou… Nedávno jsem se účastnila diskuse o tom, co dobrovolníkovi jeho počínání přináší. Shodli jsme se na tom, že motivy mohou být různorodé, ale že tato služba vlastní život zkvalitňuje a obohacuje. Zároveň vidím potřebnost rámce pro tuto službu – nejen pro stanovení jejích hranic a pravidel, ale také jako prevenci před vyhořením a ztrátou motivace.

Dále se můžete těšit například na rozhovor s Jiřím Mikou, ředitelem Středočeské vědecké knihovny v Kladně, která slaví 120. výročí svého vzniku a díky které má tento časopis možnost stále vycházet, na informaci o konferenci INSPO věnované technologiím pro uživatele se specifickými potřebami, na zprávy z jičínských měst (v případě toho Nového se dozvíte, jak zvládli nelehkou situaci po požáru, z rumcajsovského regionu poradí, jak na děti a teenagery) nebo na nový seriál o komiksech. Září je také vhodný čas myslet na zpracování žádostí o dotaci v rámci programu VISK, článek Zuzany Švastové konkrétně hovoří o tom, jak na „trojku“. Popřemýšlejte, jestli je pro vás Databanka knihovnických vzdělávacích programů v souladu s názvem dalšího příspěvku spíše děsivá záležitost, nebo vám slouží a pomáhá a stálo by za to do ní přispět a podělit se o výsledek své práce, tak jako se s námi o zkušenosti i radost z mezinárodního ocenění podělili tvůrci videa z Knihovny Jiřího Mahena v Brně.

Dobrá vůle, ochota, překonávání překážek, spolupráce, různorodost – to jsou slova, která mě napadala při psaní úvodníku. Různorodost život obohacuje, může být ovšem i ošidná. Například při automatických opravách textu se vám může stát, že vznikne z Kocandy Klecanda (a to se redakci v letním dvojčísle na s. 290 stalo). A omluva je namístě, nejen když jde zrovna o nastupujícího generálního ředitele Národní knihovny – takže ji na závěr úvodníku předkládáme.

Pestrost a různorodost pro chvíle, kdy se to hodí, vám za redakci přeje

PAVLA VLKOVÁ