„Výtvarná úroveň knižní produkce by měla být taková, aby nabídla čtenáři něco navíc…“

Na stránkách letošního ročníku Čtenáře nalézáte pravidelnou rubriku, kterou zaštiťuje Knihovna Národního muzea (KNM). Odhaluje v ní zajímavosti a někdy až tajemství ze svých fondů. Jednou z prvních autorek, která do rubriky připravila příspěvek (přibližující cenzurní zásahy do knih, Čtenář č. 2/2013, str. 61), je Veronika Botová z oddělení knižní kultury KNM. Veronika Botová se ale vedle své práce zabývá knižními úpravami, vytváří autorské knihy a věnuje se grafické tvorbě vůbec. To je rovněž jeden z důvodů, proč jsme ji požádali o rozhovor… Další vám jistě ozřejmí následující řádky.

Jaký obor jste vystudovala, co vás předurčilo k volbě povolání?

Vystudovala jsem propagační výtvarnictví na Střední průmyslové škole grafické a později kniž­ní grafiku na Ústavu umění a designu Západo­čes­ké univerzity v Plzni. O design a knižní kulturu jsem se zajímala „odjakživa“, knižní grafice jsem se začala věnovat krátce po střední škole. Jsem velmi ráda, že mám to štěstí pracovat v oddělení knižní kultury KNM. Obě profese, kterým se věnuji – grafický design, potažmo knižní grafika, a správa sbírkových fondů v oddělení knižní kultury –, se totiž vzájemně skvěle propojují a doplňují. Věnuji se designu jak v praxi, tak teoreticky. Poznatky z praxe mohu zúročit při odborném zpracovávání a správě sbírek, mohu například lépe pochopit postupy ilustrátorů či knižních grafiků. Sbírky jsou ale zároveň pro mne obrovským zdrojem inspirace – možnost pracovat denně s původní tvorbou předních českých ilu­strá­torů a grafických úpravců 20. století je mnohem lepší než nejkvalitnější odborná literatura o dějinách oboru.

Jak byste studium z dnešního pohledu zhodnotila, volila byste jinak? Je to obor, který se v některých směrech poměrně rychle rozvíjí, jak se dále vzděláváte? Sledujete současnou nabídku vzdělání ve svém oboru, je podle vás dostatečná?

Jiné studium bych nevolila – jak už jsem zmínila, i pro mou profesi v Národním muzeu jsou mi zvolené obory velkým přínosem. Samozřejmě soustavně sleduji tvorbu současných designérů a ilustrátorů, odbornou literaturu i internetové zdroje, navštěvuji výstavy. Je také potřeba se neustále vzdělávat v oblasti počítačové techniky – i grafické programy procházejí rychlým vývojem a technické požadavky se neustále zvyšují. Co se týče současné nabídky vzdělání v oboru – myslím, že dostatečná je, existuje velmi mnoho výtvarných škol a oborů, protože je o ně obrovský zájem (dnes především o grafický design).

Co je náplní oddělení, ve kterém pracujete, a potom konkrétně vaší práce?

Oddělení knižní kultury uchovává doklady k vývoji knižní kultury ve 20. století. Spravujeme mnoho sbírkových fondů – například nakladatelskou korespondenci, sbírku ilustrací, tiskařské štočky, nakladatelské plakáty a prospekty, exlib­ris, fotografie, kramářské tisky, sazečské a knihařské nástroje a další. V oddělení je nás pět kurátorů, každý z nás má na starosti několik sbírkových fondů. Práce je velmi pestrá – o sbírkové předměty je potřeba vhodným způsobem pečovat, evidovat je, sledovat jejich stav, zajistit jejich vhodné uložení do obalových materiálů a uložení v depozitářích, zajišťovat restaurování, provádět nové akvizice, předměty odborně zpracovávat a zpřístupňovat badatelům. Věnujeme se také digitalizaci (a pokud to dovolují autorská práva, tak i následnému zveřejňování v on-line katalozích). Pořádáme výstavy, exkurze, pře­d­náš­­­ky, publikujeme… Je toho opravdu hodně, a to je také jedním z důvodů, proč je naše práce tak zajímavá a v žádném případě není jednotvárná.

Naše oddělení vzniklo v roce 1969, sbírky to­ho­to typu však KNM částečně uchovávala již mnohem dříve, systematicky se ale doklady k vývoji knižní kultury začaly spravovat a sbírat až po vzniku oddělení v 60. letech. Uchováváme například materiály ze zaniklých prvorepublikových nakladatelství, ale často získáváme (a získávali jsme) předměty přímo od výtvarníků, a to formou darů, koupí či jako pozůstalosti prostřednictvím jejich dědiců.

Která z těchto činností vám takříkajíc nejvíce přirostla k srdci?

Nejvíce mne asi baví první seznámení s přírůstkem – třeba ilustračními soubory některého výtvarníka – a následná odborná katalogizace. Je to takřka detektivní práce, protože leckdy nejsou předměty nijak blíže určeny, známe jen autora (a někdy ani to ne, pokud se jedná o starší přírůstek). Je potřeba se zorientovat – zjistit, ke které knize dané ilustrace či skici vznikly, zda byly v knize použité, či nikoli, zda se jedná o ilustrace dovnitř knihy či na obálku, přebal, vazbu či předsádky anebo třeba pro nakladatelský prospekt, zda nebyla jejich podoba například nějak cenzurována – což vidíme porovnáním s výslednou knihou. Leckdy zjistím, že ilustrace třeba vůbec nebyly realizovány, kniha buď nevyšla, anebo se nakladatel rozhodl použít ilustrace jiného výtvarníka – i proto jsou naše sbírky cenným dokumentem, některé ilustrace, pokud kniha nevyšla, je tak možné vidět pouze u nás. Baví mne také příprava výstav – naposledy byla velmi zajímavá příprava výstavy pro Středočeskou vědeckou knihovnu v Kladně Vzpomínky na knihtisk.

Jaká období či oblasti z knižní kultury jsou vám nejbližší?

Asi období 60. let 20. století, kdy byl obecně design na vysoké úrovni. Vznikaly moderní počiny jak v typografii, designu, tak v ilustraci. Mám rá­da tvorbu Jaroslava Sůry, Zdenka Seydla či Jaroslava Švába nebo typografa Oldřicha Hlavsy. Ta­ké meziválečná moderna se mi velmi líbí – například práce Ladislava Sutnara jsou velice nadčasové. Obecně dávám přednost jednoduchému a modernímu designu. Samozřejmě, že třeba i konec 19. století má své kouzlo – leckdy kýčovité a přezdobené knižní obálky a titulní listy, vzbuzující čas­to úsměv, jsou také důležitým dokladem doby.

Jak hodnotíte nabídku odborné literatury?

Myslím, že vychází spousta skvělých publikací, především monografií výtvarníků. Vznikají spíše dílčí projekty, mapující jednotlivá období nebo styly, než průřezové publikace o dějinách knižní kultury, ale o to jsou asi lepší, protože mohou být podrobnější.

Co je, nebo by mělo být „úkolem“ knižní kultury v tzv. digitálním věku?

Doufám, že klasické „papírové“ knihy ani v době knih elektronických jen tak nezaniknou – elektronická média je přeci jen nemohou plně nahradit. Výtvarná úroveň knižní produkce by měla být taková, aby nabídla čtenáři něco navíc, co e-knihy nebo počítač nemohou zprostředkovat. A samozřejmě je důležité uchovávat historické doklady vývoje knižní kultury, právě tak, jako to dělá oddělení knižní kultury KNM.

V čem spatřujete hlavní problémy, ale také tendence či perspektivy současné knižní kultury?

Problémem bychom snad mohli nazvat masové rozšíření digitálních technologií tak, že v dnešní době si takřka každý může „vyrobit“ knihu celou sám (mám na mysli předtiskovou přípravu). Knihy pak neupravují jen profesionální designéři, ale i lidé bez základních znalostí typografických a výtvarných zásad, což je na knižní produkci často vidět. Počítače umožňují nejrůznější deformace písma i obrazu a jejich rozličné, ale nevhod­né kombinace, navíc je možné vytvořit například knižní obálku velmi snadno a rychle, bez rozmys­lu. Knižní design tak většinou vzniká přímo v počí­tačových programech, úpravci často vůbec neskicují na papír, nerozmýšlejí si nápady ani nevytvářejí více návrhů pro následný výběr nejvhodnějšího řešení. To ale neznamená, že by dříve nevznikaly nekvalitně připravené knihy. Nicméně vzniká i spousta skvěle vypravených knih, u kterých naopak designéři umějí počítačovou technologii využít ve prospěch projektu. Oproti době klasického knihtisku se zlepšila i technologie tisku a úroveň reprodukce. V oblasti dětské knižní produkce vnímám trochu úpadek oproti dřívějšku, například 60. nebo 70. létům 20. století – když se rozhlížím v knihkupectvích, police jsou přeplněny líbivě až nevkusně ilustrovanými knihami, při jejichž vzniku určitě hodně „pomohl“ počítač a nejrůznější efekty. Avšak opět to neplatí pro celou produkci – zajímavé knihy vznikají například ve spolupráci s mladými ilustrátory z Vysoké školy uměleckoprůmyslové, jejichž počiny jsou každoročně oceňovány například v soutěži o Nejkrásnější české knihy roku.

A co knihovny? Jakou roli v oblasti knižní kultury mohou sehrát?

Zprostředkováním nejnovější knižní produkce se mohou čtenáři seznamovat nejen s obsahovou stránkou, ale i výtvarnou. Výtvarné monografie nebo náročně vypravené knihy jsou většinou cenově velmi těžko dostupné, takže knihovny jsou velmi cenným zdrojem poznávání či studia (nejen) knižní kultury.

Sama se věnujete grafické tvorbě, můžete nám ji představit?

Věnuji se především knižní grafice a tvorbě plakátů. Ve volném čase tvořím i autorské knihy, koláže nebo navrhuji jen tak pro přátele společenské hry. Velmi mne baví plakátová tvorba, mohu zmínit třeba práci pro Středočeskou vědeckou knihovnu, pro kterou vzniklo již deset plakátů. U plakátu je možné pracovat o něco velkoryseji než například u knižní obálky, a tak je jejich navrhování pro mě příjemným zpestřením.

Co se dá říci k současné práci grafika, proměnila se tato profese nějak zásadně?

Práce grafika je náročná, například úprava a sazba publikací je kromě výtvarné práce prací mravenčí a často nekonečnou. Je potřeba dodržovat určité typografické zásady, ale zároveň se jimi nenechat svázat. Svazující často bývají i požadavky zadavatele. Někdy dochází i k bouřlivým diskusím nad návrhy a následným úpravám podle připomínek. Občas se stává, že má grafik chuť použít pseudonym či se k dílu vůbec nehlásit, protože díky požadavkům zadavatele se původní podoba výtvarného díla zcela změní k vel­ké nespokojenosti autora. Někdy je pro mne obtíž­né ponořit se hlouběji do tvorby, takzvaně se „přepnout“ z běžného režimu do toho tvůrčího. Nejlépe se pracuje asi večer nebo v noci, kdy je klid a nápady mohou přicházet… Ale nápady někdy přijdou třeba uprostřed dne, v autobuse či při procházce. Profese grafika má, dá se říci, už desetiletí stále stejnou podstatu, ale samozřejmě se mění dobový vkus, požadavky i technologie, takže je potřeba se neustále rozhlížet kolem a sledovat nové trendy.

Jak vznikají vaše autorské knihy, kde čerpáte inspiraci?

Na to je těžké jednoznačně odpovědět. Některé autorské knihy vznikly ještě při studiu přímo v rámci výuky – jako zadání ročníkových postupových zkoušek bylo vypsáno téma, a poté během několika týdnů probíhala samotná práce na knihách. Někdy si téma vymyslím sama. Inspiruji se různě – jak současným děním, tak třeba v literatuře, hudbě nebo filmu. Velkou inspirací je setkávání s lidmi nebo pozorování lidí a různých bizarních situací.

Sledujete například důkladněji zmiňovanou soutěž Nejkrásnější české knihy? Účastníte se přehlídek, výstav?

Soutěž o Nejkrásnější české knihy sleduji. Sleduji i tvorbu současných designérů, jak českých, tak zahraničních, především přes internet nebo monografie. Vystavovala jsem většinou s přáteli designéry nebo spolužáky na společných výstavách v Praze, Plzni i v Kladně, kde žiji.

Stíháte při všech svých aktivitách číst?

Stíhám – většinou se u mne střídá tvůrčí období, kdy není na četbu vůbec čas, s obdobím, kdy tvořím jen velmi málo, ale naopak relaxuji u četby nebo filmu, a zároveň čerpám další inspiraci nebo skicuji další nápady a vymýšlím nové výtvarné projekty. A nesmím zapomenout na četbu v rám­ci své profese v KNM – při odborné katalogizaci knižních ilustrací je potřeba danou knihu, ke kte­ré ilustrace vznikly, alespoň stručně pročíst nebo se rychle seznámit s obsahem, případně, pokud mne zaujme, si ji třeba i vypůjčím v kladenské knihovně a čtu doma či v autobuse.

Čtete elektronické knihy?

Zatím mě to nepohltilo, přeci jen jsou mi příjemnější knihy klasické, kde je kromě vizuálního vjemu zprostředkován i vjem hmatový, případně čichový, a lze jimi fyzicky listovat.

Děkuji za rozhovor.

Lenka Šimková