Main content
RECENZE: Jak zřídit v knihovně tvůrčí prostor
LINDA JANSOVÁ linda.jansova@nkp.cz
Publikace je, jak její název naznačuje, praktickou příručkou pro knihovníky, kteří ve své knihovně uvažují o zřízení dílny (či – přeložíme-li anglický výraz makerspace doslovně – tvůrčího prostoru) nebo ji již mají a zvažují, jakým směrem ji dál rozvíjet.
Obsah se – vedle řady dalších zdrojů – opírá o výsledky ankety o dílnách v prostředí knihoven, která se uskutečnila v roce 2013 a zúčastnilo se jí 143 knihoven. Ve 109 případech se jednalo o knihovny, které dílnu již provozují nebo ji plánují provozovat. Dotazník vyplnily především knihovny z USA; pouze několik respondentů pocházelo z jiných zemí (z Evropy bylo zastoupeno Dánsko, Nizozemsko a Spojené království). Zapojilo se více než 50 veřejných knihoven, téměř 40 akademických, několik školních a jiných knihoven. Již z této typologie je na první pohled patrné, že dílnu lze úspěšně provozovat v nejrůznějších knihovnách. Téměř v polovině případů byla dílna do doby konání ankety v provozu necelý rok.
Jako zdroj financí na zřízení knihovny byl nejčastěji uváděn její rozpočet, granty a dále dary a doplňkové finance od zřizovatele. Z hlediska vybavení byly nejčastěji zmiňovány počítačové stanice, 3D tiskárny, nástroje na úpravu fotografií a videa, na programování, na uměleckou a řemeslnou činnost, na převod papírových fotografií do digitální podoby, na tvorbu webu nebo online portfolia, na nahrávání hudby, 3D modelování a také stavebnice Arduino či malé počítače Raspberry Pi. Při výběru vybavení (technologií) většina knihoven vycházela ze zkušeností jiných knihoven a z návrhů učitelů či uživatelů. Pokud v dílnách probíhaly vzdělávací akce, většinou je vedli pracovníci knihoven a dobrovolníci, vzácněji externí školitelé.
Podrobněji jsou představeny dílny ze sedmnácti knihoven zapojených do ankety. Výhodou je skutečnost, že všechny profily dílen mají stejnou strukturu, a tak bylo možné snadno porovnat odpovědi na tutéž otázku a udělat si obrázek o tom, zda je daný postup, názor apod. obvyklý, nebo spíše ojedinělý.
Jednalo se o odpovědi na sedm otázek:
- Jak vaše dílna vznikla?
- Kdo ji využívá?
- Jak ji propagujete?
- Co obsahuje?
- Jak zjišťujete, co je v oblasti tvorby nového?
- Co plánujete na příští rok?
- Co byste poradili těm, kteří se dílnu teprve chystají zřídit?
Kniha má celkem dvanáct hlavních kapitol. První z nich uvádí do problematiky – autor se v ní zamýšlí nad tím, jak může knihovna fungovat jako prostor pro tvorbu a spolupráci. Sdílení nástrojů a poskytnutí prostoru pro vzájemnou inspiraci tvůrců se vnímá jako přirozené rozšíření základního poslání knihoven, tedy sdílení (zprostředkování) poznání.
Druhá kapitola přibližuje širší souvislosti – samotné tvůrčí hnutí a přístupy k tvoření. Je v ní zdůrazněno, že současný rozvoj tvůrčího hnutí nastal v souvislosti s rozšířením digitálních nástrojů a kultury sdílení.
Třetí kapitola nastiňuje, jak by knihovna, která chce zřídit dílnu, měla postupovat. Ve čtvrté čtenáři zjistí, jak nejlépe rozhodnout o tom, na co by dílna v dané knihovně měla být zaměřena. Obě tyto kapitoly spojuje stejná základní myšlenka – dílnu je třeba pojmout tak, aby uživatele zaujala a skutečně ji využívali (dílna s drahým vybavením, která zeje prázdnotou, jistě není ideální).
Pátá kapitola přibližuje náklady, s nimiž je nutné počítat, chceme-li v knihovně dílnu zřídit a provozovat. Mimochodem v některých knihovnách se za využití dílny (popř. za účast na některých aktivitách) platí drobný poplatek, v jiných knihovnách je vše k dispozici zdarma.
Šestá kapitola seznamuje čtenáře s nástroji vhodnými pro zpracování zvuku, obrazu i jejich kombinace v podobě videa. Vyberou si z nich jak knihovny s omezenými finančními možnostmi, tak knihovny, jež naopak uživatelům chtějí umožnit práci s nástroji, které jsou pro většinu z nich finančně nedostupné.
Sedmá kapitola slouží jako přehled možných činností řemeslného a uměleckého charakteru: např. opětovné využití vyřazených věcí (tzv. upcycling), práce s papírem, kovem či dřevem, šití, pletení, háčkování, výroba šperků či keramiky. K tomu lze využít řadu nástrojů (číslicově řízené stroje, laserové řezačky, šicí stroje, velkoformátové tiskárny aj.).
V osmé kapitole najdou inspiraci knihovníci, kteří uvažují o zřízení dílny zaměřené na elektroniku, robotiku a programování. Podrobněji jsou představeny např. stavebnice Arduino, nástroj Makey Makey či počítač Raspberry Pi. S ohledem na prostředí knihoven se nabízí také např. tvorba elektronických knih.
Devátá kapitola názorně popisuje problematiku 3D tisku a vytváření prototypů. Jeho výhodou je mj. skutečnost, že na základě digitálního návrhu může přímo vzniknout fyzický výrobek. Nevýhodou je naopak obvykle delší doba samotného tisku (výjimkou není ani několik hodin až dní).
V desáté kapitole se naznačují méně obvyklé tvůrčí činnosti, které mohou být náplní dílen. Patří mezi ně vaření, půjčování nástrojů či semínek rostlin (zatímco původní nástroje se musejí vrátit, u semínek má naopak pokud možno jít o semínka z rostlin, které s využitím půjčených semínek vypěstoval přímo uživatel) nebo například činnosti spojené s počítačovou hrou Minecraft.
Jedenáctá kapitola shrnuje postupy vedoucí ke vzniku dílny. Někde mohou probíhat pouze jednotlivé tvůrčí aktivity, jinde se mohou rozvinout do podoby pravidelných setkání. Dalším stupněm se může stát nabídka materiálů pro tvorbu, event. vznik „čisté“ nebo dokonce i „špinavé“ laboratoře. Je však třeba mít na paměti, že ne vždy je – s ohledem na prostorové možnosti knihovny – žádoucí a možné, aby vznikly například dílny, v nichž se pracuje s kovem, dřevem či keramikou nebo v nichž je možné nahrávat hudbu. Pracovní nepořádek, hluk atd. by nikdy neměl obtěžovat ostatní uživatele knihovny.
V závěrečné dvanácté kapitole se autor publikace zamýšlí nad budoucností dílen v knihovnách. Teprve čas ukáže, zda budou v prostředí knihoven dlouhodobě vzkvétat. Zatím, jak se zdá, vhodně doplňují nabídku tradičně poskytovaných služeb a mohou přispívat ke vzdělávání i k rozvoji nejrůznějších dovedností jednotlivců (programovacích, řemeslných, uměleckých aj.).
V knize naleznete mj. seznam obrázků a tabulek, přehled profilů dílen začleněných do textu, bibliografii, rejstřík a přílohu s podrobnými výsledky ankety o provozování dílen v prostředí knihoven. Publikaci lze tedy číst jak vcelku, tak si z ní vybírat pouze potřebné části.
Kniha – byť odráží především americké prostředí – by mohla posloužit jako inspirace i pro české knihovny. V nich se totiž nepochybně již nyní řada tvůrčích aktivit realizuje. Určitým způsobem na tento trend reaguje i pražská pobočka Goethe-Institutu nově zřízenou Knihovnou věcí (https://www.goethe.de/knihovnaveci), neboť jednou z odnoží tvůrčího hnutí jsou i půjčovny věcí potřebných k tvoření. Do tvoření se zapojují i knihovníci jako jednotlivci. Svědčí o tom mj. skutečnost, že ve Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR již přibližně sedm let funguje Klub tvořivých knihovníků (http://skipcr.cz/odborne-organy/klub-tvorivych-knihovniku). I u nás – stejně jako v zahraničí – vznikají dílny i mimo knihovny. Ovšem i jejich činnosti mohou být určitým způsobem spojeny s knihovnami a čtením. Dokládá to například dílna DIY Praha (https://www.diypraha.cz/) a workshop, jehož cílem je upravit několik telefonních budek do podoby tzv. knihobudek (https://www.facebook.com/events/223141168187574/).
Publikace může knihovnám posloužit jako užitečné vodítko ke zvýšení systematičnosti těchto tvůrčích činností nebo – pro knihovny, které v tomto směru dosud nepodnikly žádné kroky – k jejich zahájení. Jako inspirace jistě poslouží i magazín Make: (http://makezine.com/), web Instructables (http://www.instructables.com/) s pokyny pro tvorbu nejrůznějších věcí či příkladem úložiště 3D návrhů Thingiverse (http:// www.thingiverse.com/). Právě tyto zdroje jsou v knize velmi často uváděny, což naznačuje, že se v praxi knihoven osvědčily.