ALEŠ BROŽEK brozek@svkul.cz

Je těžké psát o blízké osobě, když už mezi námi není. Zvlášť obtížné je to v případě mého bratra, Iva Brožka, s nímž jsem prožil dětství a pravidelně se s ním setkával na rodinných oslavách a ještě častěji na knihovnických akcích.

Narodil se 7. ledna 1951 v Teplicích, kam přišli naši rodiče v roce 1949 na umístěnku. V roce 1960 jsme se přestěhovali do Ústí nad Labem a toto město Ivo opustil jen během vysokoškolských studií a vojenské služby. Již na základní škole se projevily jeho všestranné zájmy. Navštěvoval historický a filatelistický kroužek, se spolužáky založil hlídku na ochranu přírody. Recitoval a zúčastňoval se orientačních závodů. Nikdo tehdy netušil, že se pro něho v dospělosti stane knihovnictví posláním, i když pravidelně chodil do pobočky krajské knihovny na Klíši a občas vypomáhal knihovnici s pomocnými pracemi. Na rozdíl ode mne tehdy však ještě nesestavoval soupisy knih, ani se nesnažil najít ve vydávání knih SNDK systém. Vzpomínám si, že jsme jednoho dne z knih v naší knihovničce odstranili původní obaly a všechny zabalili do modrého balicího papíru. Vypadaly jednotně jako na klíšské pobočce, u rodičů jsme se však pochvaly nedočkali.

Na střední všeobecně vzdělávací škole se Ivo zapojil do matematické, fyzikální i chemické olympiády a v přírodovědné olympiádě postoupil až do celostátního kola. Asi pod módním vlivem makromolekulární chemie se rozhodl pro studium na Vysoké škole chemickotechnologické v Praze. Po několika měsících poznal, že nevybral dobře. Podal přihlášku na obor knihovnictví a vědecké informace na Karlově univerzitě. Měl štěstí, přijali ho do druhého ročníku a umožnili mu složit zkoušky z 1. ročníku v jeho průběhu. Studium ukončil v říjnu 1974 obhájením diplomové práce na téma katalogizace vícesvazkových souborů.

V červenci 1974 nastoupil pln elánu do tehdejšího oddělení Vědecko-informační a knihovnické služby Krajského ústavu národního zdraví. S kolegyněmi se ale nesžil. Nelíbilo se mu ranní vysedávání u kafíčka ani skutečnost, že zažité postupy odporovaly knihovnickým zásadám. Z oddělení odešel a sedm let pracoval jako oblastní manažer ve zdravotnických odborech.

Ke zlomu v jeho profesní kariéře došlo, když v září 1984 převzal funkci vedoucího knihovny pedagogické fakulty. Podílel se na zavedení knihovního systému TINLIB nejen do této knihovny, ale i do knihoven dalších fakult, což se stalo základem budování celouniverzitní knihovny. Když se pak ústecké univerzitě podařilo postavit v roce 2013 budovu vědecké knihovny, stal se přirozeně jejím ředitelem. V té době už byl uznávaným odborníkem v oblasti řízení knihoven, získávání a zpracování knihovních fondů, užívání elektronických informačních zdrojů a vzdělávání uživatelů. Stal se řešitelem řady rozvojových projektů z Fondu rozvoje vysokých škol. Byl činným ve Sdružení uživatelů software T-Series v ČR, dozorčí komisi SKIP ČR, výkonném výboru Asociace knihoven vysokých škol ČR, členem hodnotitelských komisí VISK. Za rozvoj knihovnictví mu byla v roce 2003 udělena Medaile Z. V. Tobolky a v roce 2014 Cena českých knihovníků.

V roce 2012 se u Iva objevily první neurologické potíže. Na konci roku 2013 pak byla potvrzena diagnóza amyotrofická laterální skleróza. Ačkoliv postupující nemoc nešlo zastavit a stále více ho omezovala, situaci se nepoddával a plně využíval schopností, které mu zůstávaly. Univerzitní knihovnu řídil až do dubna 2016. Postupně však musel omezit účast na zahraničních studijních cestách i na prázdninové vzdělávací základně učitelů – EXOD. Přestal vystupovat na knihovnických konferencích. Ke konci života už komunikoval s okolím pouze pomocí počítače. Zemřel 16. února 2018.