FILIP ŠÍR filip_sir@nm.cz

Spolupráce. Pojem, který by v dnešní době měl nejen knihovník používat, ale hlavně každý den naplňovat. Co vše pro nás může znamenat spojení mezinárodní spolupráce a zvukových dokumentů? Co to znamená pro Českou republiku? Od roku 1969 se píší dějiny IASA, specializovaně zaměřené asociace, která především určuje cestu k ochraně audiovizuálních dokumentů ve sbírkách různých paměťových institucí. V příštím roce tedy oslaví již 50 let svého působení.

Založení IASA

Psal se rok 1969, když se podařilo aktivní skupině lidí z řad knihovníků, muzikologů, zvukových inženýrů a archivářů založit Mezinárodní asociaci zvukových a audiovizuálních archivů neboli International Association of Sound and Audiovisual Archives (IASA). Stala se prostředníkem a spojovníkem, který fungoval na mezinárodní úrovni mezi archivy, resp. paměťovými institucemi uchovávající nahrané zvukové a audiovizuální dokumenty. Oproti své starší sestře – mezinárodní asociaci IAML (International Association of Music Libraries, Archives and Documentation Centres – Mezinárodního sdružení hudebních knihoven, archivů a dokumentačních středisek; blíže viz Čtenář č. 12, 2017, s. 425–426) – je IASA komunitou lidí sdružující nejen správce výše zmíněných sbírek, ale též technicky zaměřené odborníky na zvuk, kteří jsou schopní tyto nosiče převést z analogové do digitální podoby. Na jednom místě se tedy potkávají jak muzikologové, tak techničtí specialisté z oblasti zvukového inženýrství a archivace.

S více než 70 členy představuje IASA široké spektrum  nejen audiovizuálních archivů, ale i národních či specializovaných knihoven, muzeí nebo univerzit či rozhlasových stanic. Mnohdy je oblast jejich zájmu zaměřena na konkrétní témata, např. na všechny druhy hudebních nahrávek, historické, literární, folklórní a etnologické zvukové dokumenty, na divadelní produkci, orální historii, bioakustiku, zvuky z oblasti životního prostředí a medicíny, nahrávky z lingvistiky a dialektu, na záznamy pro soudní účely aj. Společenství reprezentuje padesát let znalostí, vědomostí a zkušeností, které jsou průběžně obohacované a vzájemně sdílené. IASA tak nabízí pro jakoukoliv instituci, stát či skupinu států souhrnné know-how k nezaplacení.

Snahy o vznik národní instituce

Snahy o vybudování národního zvukového archivu u nás sahají až do začátku 20. století. Ze všech aktivit však bohužel nevzešel – kromě podnětů a několika publikovaných článků – prakticky žádný výsledek. Jednotlivé snahy a aktivity zůstávaly roztříštěné, chyběly znalosti, lidé, technologie i finance. Tím více se z dnešního pohledu jeví málo pochopitelné, že jsme se nepokoušeli hledat a získávat zkušenosti a pomoc ve spolupráci se zahraničím, zejména právě s IASA. V době, kdy jsem se do této problematiky poprvé hlouběji ponořil, se již desítky let na této mezinárodní scéně neobjevil nikdo z ČR, aby zde postupně získával povědomí, kontakty a přenášel zkušenosti na domácí půdu. Dlouhá léta jsme pro okolní svět v tomto smyslu, tj. v oblasti zvukových dokumentů, de facto neexistovali. Protože jsme doma neměli vybudované ani základy potřebné infrastruktury, na nabídky spolupráce např. v projektu Europeana Sounds či Internet Archive jsme vlastně ani nemohli reagovat. Žádná z našich institucí se systematicky a cíleně nezaměřila na rozvíjení povědomí o našich zvukových sbírkách, natož o důležitosti o ně náležitě trvale pečovat.

Zapojení ČR do IASA

V roce 2011 konečně došlo k průlomové změně. První instituce z ČR, a to rovnou národní, se po dlouhé době zaregistrovala a stala se součástí IASA. Byl to Národní ústav lidové kultury prostřednictvím tehdy aktivního a odborně znalého Michala Škopíka. O dva roky později jsem se  stal dalším členem také já, resp. na základě mé iniciativy můj tehdejší zaměstnavatel Moravská zemská knihovna. Od té doby jsme se snažili k registraci motivovat další zástupce audiovizuálních sbírek z Česka, abychom měli na mezinárodní úrovni silnější zastoupení; sedm institucionálních a dva individuální členové jsou toho v roce 2018 důkazem. Pravidelná aktivní účast na výročních konferencích IASA a naše další aktivní meziroční práce přinesly výsledky. V současné době lze dokonce konstatovat, že se nám podařilo získat respekt a postavení, umožňující podílet se dokonce i na budoucím směřování této mezinárodní odborné skupiny.

Za poslední tři roky se toho v asociaci událo poměrně hodně. Zaměřím se ale hlavně na okolnosti, které jsou současně spjaté se snahami Národního muzea. Jednou z našich hlavních snah bylo a stále je přivádět významné osobnosti k nám. Nabídli jsme v tomto směru spolupráci organizačnímu výboru konference INFORUM. Letos již potřetí bude jedním z hlavních přednášejících, který současně vždy vede odborný workshop, zahraniční odborník na zvuk. Na pozvání tedy postupně do Prahy přijeli světoznámá ikona oboru Dietrich Schüller z rakouského Phonogrammarchivu, mladá archivářka Yvonne Ng z WITNESS a pro tento rok se připravuje pozvání pro Willa Prentice z Britské knihovny, který stojí mj. za pozoruhodným velkorysým britským projektem Save our Sounds – ten se stal i pro nás inspirací. Měli jsme a máme tak možnost nejen představit tyto osobnosti široké veřejnosti, ale zároveň je důkladněji seznámit s našimi aktivitami. S těmito kolegy diskutujeme o odborných otázkách, získáváme od nich zpětnou vazbu na směrování našich projektů (např. Virtuální národní fonotéka, projekt NAKI – Nový fonograf apod.).

Činnost odborných komisí

Od roku 2015 se v roli předsedy podílím na chodu Diskografické komise IASA. Společně s kolegou Peterem Laurencem (Archive of World Music, Eda Kuhn Loeb Music Library, Harvard University, USA) jsme hned v prvním roce svého působení připravili a zahájili pilotní projekt International Bibliography of Discographies (IBD), jehož ambicí je postupně zmapovat rozsáhlou produkci diskografických děl z oblasti zvukových nosičů na mezinárodní úrovni a zpřístupňovat ji prostřednictvím webu IASA. V roce 2018 byla k tomuto projektu spuštěna nová databáze, resp. byl vytvořen nový elektronický informační zdroj, dostupný na stránce ibd.iasa-web.org. Snahou komise je vzbudit zájem o dohledávání a verifikaci informací o nahrávkách a zapojit do tohoto procesu také mladší generace a soukromé sběratele z celého světa. Tato aktivita má zároveň edukační cíle: naučit instituce a jedince chápat, co jsou diskografická díla, jak je správně jednoznačně identifikovat a co nám tato identifikace může vypovědět o jejich obsahu.

Jiným velmi důležitým směrem se ubírá aktivita Technické komise, která průběžně vydává a aktualizuje standardy a doporučení pro oblast fyzické ochrany, přepisu zvukových a audiovizuálních nosičů do nových formátů a především dbá o rozšiřování těchto doporučení mezi širokou veřejnost. K tomuto cíli směřujeme v rámci plánů v Národním muzeu i letos, kdy by měly být základní technické normy přeloženy. Všechny zásadní dokumenty lze získat na stránkách iasa-we.org/ iasa-special-and-technical-publications.

Mezi nejnovější snahy IASA patří spuštění tzv. Ambassador Programme. Jeho cílem je vytvořit novou síť aktivních „ambasadorů“, kteří by se měli stát kontaktními osobami a pravými rukami pro předsednictvo organizace. Měli by dbát na přenášení informací do lokálních podmínek, na předávání zpětné vazby, být nápomocni v mapování a formulování konkrétních potřeb odborné komunity v jednotlivých zemích apod.

V neposlední řadě se patří zmínit snahy Vzdělávací komise, které se i za aktivní pomoci kolegů z ČR podařilo vytvořit obsáhlý dokument, jenž sumarizuje aktuální problémy edukace ve vztahu k ochraně a digitalizaci zvukových dokumentů. Výsledkem roční spolupráce napříč světem – pracovalo se po skypu a mailu – pod vedením Willa Prentice je zmapování možností, jak a kde se lze aktuálně vzdělávat, identifikace cílových skupin a typů chybějícího vzdělávání. V daném dokumentu se například konstatuje, že chybí vzdělávání lidí, kteří mají rozhodovat o budoucích osudech sbírek. Jeho součástí je doporučení IASA, jak, kde, komu a s čím napomáhat tak, aby sdružení směřovalo ke smysluplné organizaci a systému vzdělávání, který by komise IASA mohla odborně garantovat a který by přinášel praktický a široký užitek ve smyslu networkingu.