VĚRA ONDŘICHOVÁ vera.ondrichova@gmail.com

Krátce po roce 2000 birminghamská městská rada rozhodla, že stará budova knihovny (otevřena 1974) je nevyhovující a že postaví novou. V roce 2009 byl představen design plánované budovy od architektky Francine Houben, autorky dalších slavných knihoven, a jejího týmu Mecanoo. Vrchol tohoto příběhu nastal v září 2013. Velké množství lidí aplaudovalo, když ambiciózně navrženou budovu otevírala slavná obyvatelka Birminghamu a nositelka Nobelovy cenu za mír Malala Yousafzai. Birmingham investoval do postavení nové knihovny 189 milionů liber (asi šest miliard korun). Dva roky po otevření ale zjistil, že nemá dost peněz na její provoz...

Birmingham slavnostně otevírá novou knihovnu. Je ohromná. Údajně největší veřejná kulturní instituce v Evropě.

Budova se dostala mezi šest nominovaných na Stirlingovu cenu, nejprestižnější architektonické ocenění ve Spojeném království.

Birminghamská městská rada dluží, kam se podívá. Rozhodla tedy mj., že knihovna musí ročně ušetřit 1,5 milionu liber. 100 ze 188 zaměstnanců bude propuštěno. Téhož dne dostává Malala Yousafzai Nobelovu cenu míru.

Knihovna zkracuje provozní dobu ze 73 na 40 hodin týdně.

Knihovna ruší nedělní provoz.

Nová knihovna je jedinou turistickou atrakcí mimo Londýn, která se dostala mezi deset nejnavštěvovanějších památek Spojeného království.

27. července 2015 Knihovna přidává 26 otevíracích hodin, ale s omezeným provozem. Knihy se mohou půjčovat z omezeného výběru prostřed-nictvím self-checků. Otevírací doba se prodloužila díky tomu, že jedno patro budovy začala využívat jazyková škola.		10. října 2016 Město rozhoduje o uzavření dvou poboček.
	V několika birminghamských knihovnách se objevuje výzva, aby lidé nosili knížky do fondu.

 

Může se něco takového stát u nás? Tedy že by město postavilo takhle velkorysou budovu pro knihovnu a pak nefinancovalo její provoz?, ptáme se Víta Richtera z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR.

Konzervativní vláda v Británii od dob krize v roce 2010 razantně omezuje rozpočty na knihov-ny. Ve hře je celkový vývoj knihoven ve vztahu k digitalizaci a internetu. Knihovny jsou často označovány jako instituce, které nemají budoucnost. V Česku to nikdo takhle jednoznačně neprohlašuje, ale myslím si, že v řadě případů se pochybnosti objevují také. Máme velké množství knihoven, ale jejich podpora nikdy nebyla dramatická. A to se může dále zhoršovat, protože fyzické využívání knihoven, tedy půjčování, od roku 2004 klesá. Potřebujeme vysvětlovat, že knihovny jsou nadále potřeba a mají tu svou roli. Veřejnost to obvykle vnímá, ale mnozí politici to odmávnou s tím, že všechno je na internetu.

Co přesně tedy máme politikům říkat?

Zahraniční zkušenosti i pár dobrých příkladů z Česka nám ukazuje, že pokud má knihovna odpovídající prostory, vybavení a hezký interiér, lidé do knihoven chodí. Většina knihoven ale odpovídající prostory nemá. V ČR stoupá množství lidí, kteří chodí do knihovny na kulturní a vzdělávací akce. Ale pokles fyzických výpůjček to ne zcela vyrovnává. Abychom ukázali, že lidé do knihovny chodí i za jiným účelem než fyzickou výpůjčkou, potřebujeme nejprve investice do prostorů  a vybavení knihoven. A to je téma pro diskusi s politiky. Je třeba předkládat, co všechno pro město může zajistit veřejná knihovna, když na to má prostor, vybavení a dostatek lidí.

Co by to třeba mohlo být?

Měli bychom důsledně akcentovat svou roli ve vzdělávání. Úžeji spolupracovat se školami. Nebýt jen doplňkem školního vyučování, ale stát se součástí vzdělávacího procesu. Učit lidi rozpoznat a vyhledávat v kvalitních zdrojích informací, nespoléhat na ťukání do Googlu. Učit lidi spravovat finance nebo nakupovat na internetu, komunikovat vzdáleně s úřady a pohybovat se bezpečně na síti. To mohou být zásadní služby knihoven v 21. století.

Obr.: Eva Kotlandová