ANDREA PEŘÍKOVÁ perikova@kmo.cz

Čeká vás další pokračování seriálu o knihovnách z pohledu čtenáře. V minulém článku (Čtenář č. 2/2014, str. 58–60) jsem vysvětlila, co nazýváme veřejným prostorem. Prvořadým úkolem v interiéru pro veřejnost je nabídka rychlé orientace pro nově příchozího, která navozuje pocit jistoty a bezpečí v neznámém prostředí. Jedním z nástrojů, který nám k tomu napomáhá, je kvalitní orientační systém. Záměrně zdůrazňuji kvalitní. Teoreticky lze specifikovat pravidla i zásady správné koncepce orientačního značení, avšak až samotný uživatel jej může opravdově zhodnotit. Přesto se vám budu snažit některé principy a praktické postřehy zprostředkovat.

Orientační systémy jsou užívány odedávna. Využívají jednoduché prvky, které přenášejí jednoznačnou informaci o daném prostoru. Historické prameny nám podrobně přinášejí poznatky o vývoji symbolů, piktogramů a písma. Ty jsou součástí vizuální komunikace mezi objektem a uživatelem a jsou bezprostředně svázány se značením v prostoru. Dříve se jednalo o nahodilé části označení, které vedle sebe existovaly bez vnitřní logiky. Ucelený systém vizuální komunikace je produktem posledního desetiletí. Dnes už zcela automaticky očekáváme rozcestník u vstupu, v každém patře budovy i označení dveří.

Vezměme to tedy od začátku. Z hlediska použití se orientační systémy dělí na vnitřní a venkovní. Venkovní označení úzce souvisí s architektonickou koncepcí města či obce. Značení budov je založeno na spolupráci investora a zpracovatele, přičemž obě strany musejí ctít architektonický ráz budovy. Je na místě upozornit, že materiály pro výrobu označení jsou velice rozmanité. Lze pracovat jak s cedulemi, samostatnými písmeny, tak se světelnými texty či texty přímo na fasádách.

Volba prvků by měla být intuitivní, posuzovaná nejen podle finančního hlediska. Výběrem lze ve výsledku docílit osobitého designu, ale i odlišné pořizovací ceny. Firmy vytvářející orientační systémy v budovách nabízejí velmi nákladné polotovary (ty ať si nechají banky), ideální je tedy vybírat vždy z více možností.

Proč bychom měli značení knihoven věnovat tolik pozornosti? Návštěvník spoléhá na vizuální standard a systematické a funkční označení knihoven je neoddělitelnou součástí jejich image. Pro běžného uživatele je nesystematičnost pouhou nepříjemností, na kterou si zvykne (kvalitní orientaci vždy uvítá), pro uživatele s handicapem však může být výraznou až zásadní překážkou v přístupu k informacím.

Označení bezbariérového vchodu považujeme již za samozřejmost, ale tím to nekončí. Dále připomínám pravidlo umístění informací ve výšce očí. Tento standard se však mění, pokud informace patří malým čtenářům, protože děti mají zorný úhel níže.

Orientační systémy v knihovnách a v ostatních veřejných prostorech mají napomoci k optimálnímu pohybu. Musejí zachytit vnitřní členění. Důležitou úlohu při jejich tvorbě hraje grafický design, který pracuje ve vizuálním stylu a vytváří tím celkový dojem. Výsledkem by měl být stmelený celek, s pevnými komunikačními vazbami a hierarchií.

Obecné principy konstrukce dobrého orientačního systému jsou víceméně známy. Jsou založeny na promyšleném a kaskádovitě řešeném postupu.

1. Vstup

Při označení instituce pracujeme s logomanuálem, jehož součástí je logo. Logomanuál obsahuje i upřesnění fontu, barevnosti, varianty a spoustu dalších praktických částí. Pokud logomanuál v naší instituci neexistuje, pak pracujeme s logem a určíme si barevnost.

2. Hlavní rozcestník

Rozcestník zřetelně označí části interiéru. Ve vícepatrových knihovnách se v blízkosti výtahu či schodiště dozvídáme, kde najít konkrétní knihovnickou službu.

3. Označení jednotlivých pater či oddělení

Zřetelné označení, kterému porozumí i nově příchozí, neznalý prostoru. Nabízí se možnost identifikace s určitou barvou. Například odlišit půjčovnu pro dospělé od oddělení pro děti a mládež.

4. Označení funkčních prostor

Není nic horšího, než si nechat vysvětlovat, kde se nachází toaleta. Přitom stačí pamatovat na tyto údaje už při zadání výroby orientačního systému.

5. Jmenovky knihovníků

Lidé pracující ve službách jsou součástí celku, a organizace, které služby zajišťují, tuto filozofii dnes již běžně sdílejí. Personál za pultem má stejný zklidňující účinek jako znalost prostředí. Důvěryhodnost, které se knihovny těší, se zvyšuje otevřenější komunikací. Sympatická knihovnice svou jmenovkou získává konkrétnější identitu–jméno.

Dobrý orientační systém vyniká především jednoduchostí, srozumitelností a čitelností, a jeho případné chyby snižují uživatelskou hodnotu. Najít při jeho výběru a řešení vhodnou „střední cestu“ je složité.

Moderní sdělení se často vracejí k historickým zkušenostem, efektním nástrojem se stávají piktogramy. Ty jsou velmi důležitou součástí orientačních systémů, budu se jim proto věnovat podrobněji příště. Těšte se na grafickou hříčku…

 

 

Další fotografie naleznete v tištěné verzi Čtenáře.

Foto z archivu Knihovny města Ostravy