MICHAL KLAJBAN michal.klajban@gmail.com

Všechno to začalo jednoho mlžného listopadového dne loňského roku, kdy se mi v e-mailové schránce objevila zpráva od Michala Lorenze z Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně: „Vážení studenti, ve dnech 29.–31. 1. 2014 se chystáme s dr. Škyříkem na největší evropskou studentskou konferenci BOBCATSSS do Barcelony. Rádi bychom s sebou vzali pár studentů, kterým účast zaplatíme. Od těchto studentů očekáváme, že nám pomohou s přípravou propagačního videa KISKu jako aktéři a že na konferenci přeberou vlajku, která s námi bude následně cestovat do Brna.“

„Bobcatsss? A ústav mi proplatí náklady?“ blesklo mi hlavou. Tedy v podstatě nebylo o čem přemýšlet. Již o dva měsíce později jsem společně se třemi spolužáky a dvěma lektory seděl v letadle směr hlavní město Katalánska, mekky Gaudího architektury a fotbalu. Kdyby ještě někdo váhal, co to ten Bobcatsss je, tak se jedná o největší a nejvýznamnější studentskou konferenci z oblasti knihovnictví a informační vědy v Evropě. Koná se každoročně vždy v jiné evropské metropoli. Organizátory konference jsou výhradně studenti a jedním z cílů konference je spolupráce; i proto je každý ročník pořádán nejméně dvěma univerzitními pracovišti. Historicky první ročník konference se konal v roce 1993 v Budapešti, další ročníky proběhly například v Tallinnu, Rize, Amsterdamu nebo turecké Ankaře. V České republice se konference uskutečnila jednou, a to v roce 2007 v Praze. Jak už možná někteří tušíte z e-mailu v prvním odstavci, znovu se u nás bude konat v roce 2015 v Brně.

A teď zpět k Barceloně. Tématem třídenní konference byla jednoduše udržitelnost: knihoven, informací, služeb. Za klíčové mluvčí (z angl. keynote speaker) byli zvoleni Jutta Haider z Lundské univerzity ve Švédsku a Lluís Anglada i de Ferrer, předseda Konsorcia akademických knihoven Katalánska. První den konference se konal v historických, reprezentativních budovách Barcelonské univerzity (Universitat de Barcelona). Zahajovacímu dni v pompézním sále bylo přítomno několik stovek studentů a lektorů převážně ze západní Evropy, výjimkou ale nebyli účastníci z Indie, Brazílie či Íránu. Po zahajovacím ceremoniálu plném ideálů a – doufejme jednou naplněných – přání, která se týkala zásadnějšího postavení knihovníků a informačních pracovníků v moderním světě, započal společenský program. Ten spočíval v návštěvách rozličných muzeí, knihoven a archivačních center. A že v Barceloně bylo na co koukat! Na výběr jsme kromě jiného měli Veřejnou knihovnu katedrály Sagrada Familia, Ústřední katalánskou knihovnu, Knihovnu architektonické katalánské společnosti, Katalánskou filmotéku nebo Dokumentační centrum fotbalového klubu Barcelona.

I když nejsem žádný fotbalový fanda, nejvíce mne zaujala právě Knihovna barcelonského fotbalového klubu. Barcelonský klub vznikl již v roce 1899, a jak nám průvodce centrem několikrát zdůrazňoval, nejedná se o soukromý klub; jeho vlastnictví je rozděleno mezi 1,5 milionu členů. Dokumentační centrum vzniklo v roce 1994 vyčleněním z místního muzea. Navštíví jej maximálně několik desítek uživatelů měsíčně a má pouze tři zaměstnance. Vedle knih a novinových článků zpracovává i veškeré fotografie, které do centra dorazí od fotografů, již pracují pro klub. Těch je neuvěřitelných 40.

Závěr prvního dne patřil galavečeři, kde se nejdříve formálně a s přibývajícími nočními hodinami i neformálně družili studenti i učitelé, kteří si vyměňovali poznatky o výzkumech, článcích, knihách a vůbec o všem možném i nemožném. Na Bobcatsss je skvělé to, že se ho účastní studenti i lektoři a člověk v tom množství lidí věčně neví, kdo je kdo. To samozřejmě vůbec nevadí, alespoň se do vás vryjí ty pocity překvapení, že ta mladá dívka, se kterou jste včera vedli vášnivou debatu o biologických rozdílech mezi slonem indickým a africkým, druhý den stojí na pódiu a představuje výsledky dvouletého výzkumu čtenářství v severním Tyrolsku.

Druhý konferenční den byl doslova přeplněn přednáškami, které probíhaly zároveň ve třech přednáškových sálech. Hojně diskutovanými tématy byly ekologické dopady digitalizace, tzv. zelené knihovny, životnost dat v elektronické podobě a také role knihoven v nadcházejících deseti letech. Tradiční součástí konferencí Bobcatsss bývá tzv. poster session čili jakési předvádění posterů, velkých plakátů, u kterých permanentně postávají jejich autoři a návštěvníci mohou chodit a doptávat se na cokoli, co by je k tématu zajímalo. Postery osobně považuji za nejpovedenější část celé konference, protože poskytují výborný prostor pro nové kontakty, nové znalosti, nové přátele. Závěr dne patřil opět stmelujicím sociálním aktivitám. Tentokrát u mě jasně vyhrála Knihovna architektonické katalánské společnosti, kde jsme si mohli prohlédnout originály některých Gaudího skic a především ohromné množství výkresů a originálních črt jeho žáků, kteří pokračují do dnešních dnů v navrhování originálních staveb s divokými, a přece smysluplnými linkami.

Závěrečný třetí den konference byl klíčový pro naši českou skupinku. Ta byla totiž těsně po poledni po poslední přednášce vyzvána k tomu, aby se chopila vlajky konference a symbolicky tak na sebe vzala zodpovědnost za příští ročník. Čekalo nás pak ještě setkání s organizátory, kteří nám předali své zkušenosti s organizací tohoto vyvedeného ročníku. A to bylo všechno. Rozešli jsme se do svých hostelů a brzy nato se rozletěli do svých domovů. Vězte, že ani kdybych si nezapomněl zápisky v ledničce hostelu (někdy nad odkládáním věcí člověk prostě nepřemýšlí, no), nebyl bych schopen více popsat Bobcatsss: je to něco, co se musí zažít na vlastní kůži. Spousta nadšených knihovníků různých generací a národností, spousta skvělých nápadů a nemálo myšlenek, o kterých už neuslyšíte, ale přesto vás obohatí. To vše dělá z Bobcatsss jen těžce zapomenutelnou akci – spíše než jako konferenci ji po několika týdnech vnímám jako zážitek.

V současné době už naplno pracuje tým studentů, který v kooperaci s učiteli z brněnského Kabinetu informačních studií a knihovnictví připravuje další ročník. Možná se to nezdá, ale je to skutečně velká, celoroční dřina: od zajišťování ideálních prostor přes shánění sponzorů po tisk jmenovek účastníků. Kdybyste měli zájem se na takovéto velké události jakkoli podílet, přispět darem, prací, nápadem, kritikou, jste vřele vítáni. Veškeré informace vám poskytne milá studentka Míša Kortyšová, která přípravu vede (dreveny.cool@mail.muni.cz). Na závěr nezbývá než vás všechny pozvat na další ročník, který se bude konat koncem ledna 2015 ve spolupráci s finskou univerzitou v Tampere.