Co můžeme „okopírovat“ aneb Vzájemná inspirace ve švédských knihovnách

V knihovnách různých typů nalézáme samozřejmě částečně rozdílné druhy služeb a fondů, ale největší rozdíly podle ředitelky městské knihovny v Helsingborgu Catariny Isberg vznikají při našem vlastním škatulkování knihoven. To se děje už na knihovnických školách a potom stále přetrvává, protože mnoho z nás zů­stane celý život věrných jednomu typu knihovny. Veřejné, univerzitní nebo podnikové.

Tento rozdíl v myšlení, v přístupu k problémům a jejich řešení nás někdy zbytečně omezuje, protože pro všechny knihovny a knihovníky je v dnešní době nejdůležitější „bruslit vždycky tam, kam směřuje puk, a ne tam, kde zrovna je“ (Wayne Gretzky).

Catarina Isberg má značné zkušenosti s bruslením k místu, kam puk směřuje, z různých prostředí, protože pracovala jako podniková knihovnice ve farmaceutické firmě, jako knihovnice v univerzitní knihovně a nyní působí v městské knihovně v Helsingborgu.

Univerzitní a podnikové/specializované knihovny se zabývají hlavně různými formami podpůrné činnosti (pomoc vědeckým pracovníkům, studentům, zaměstnancům), zatímco veřejné knihovny se soustředí nejen na „core business“ – svoji hlavní náplň, tj. nabízet informace a fondy prostřednictvím různých médií, ale organizují i mnoho rozličných kulturních akcí pro návštěvníky a uživatele všech věkových kategorií. Právě možnost práce s uživateli různého věku, od nejmenších až po seniory, umožňuje zkoušet, co by se dalo dělat a nabízet nového, a proto mají veřejné knihovny větší volnost a příležitost navrhovat inovativní a kreativní řešení. Tato určitá hravost a rozmanitost se ve veřejných knihovnách odráží i v řešení situací ve „vážných“ odděleních. Využívání hravosti v univerzitních nebo podnikových knihovnách se zdá být těžké. Zároveň ale právě tento přístup podporuje kreativitu a možnosti najít řešení různých těžkých situací, jako je například stálé snižování rozpočtů, nebo při vymýšlení různých akcí a nápadů, které mohou pomoci knihovnám přežít. To je stejně důležité pro všechny druhy knihoven, ať již veřejné, univerzitní nebo podnikové. Univerzitní a podnikové/specializované knihovny mají ještě jednu nevýhodu, jsou mnohem více závislé na vydavatelích, kteří si diktují různé podmínky a bohužel hlavně ceny. Proto musíme stále hledat nová řešení a nebát se překračovat hranice různých typů knihoven. Je důležité si uvědomit, že ve všech knihovnách se v roli čtenářů nacházejí ti samí lidé, jen v odlišných stadiích svého života: děti, teenageři, studenti, zaměst­nanci a pak senioři. A protože každá knihovna nějakým způsobem obohacuje život svých uživatelů, je třeba je ještě více zahrnout do stávajících i připravovaných akcí.

Helsingborg proto plánuje nový projekt založený na zapojení uživatelů do vývoje knihovny. Několik knihoven univerzitních i městských to už udělalo a Helsingborg využije například jejich formulace otázek, měření a získané odpovědi, nebude tedy to samé dělat znovu a jinak, ale bude čerpat ze všech zkušeností, které nasbíraly ostatní knihovny, a to i vědecké. Při takových procesech je třeba si dovolit udělat i nějaké chyby, nejenom proto, že „chybami se člověk učí“, ale určitá tolerance a menší důraz na to dělat všechno bezchybně zvýší výrazně naši efektivitu a pomůže nám najít více času, který tak moc potřebujeme. Proto je správné nejenom využití poznatků z jiných knihoven, ale přímo i „kopírování“ projektů napříč naším knihovnickým světem. Je třeba opustit nebo uvolnit škatulky, aplikovat zkušenosti ze všech druhů knihoven, sdílet svoje metody navzájem a ušetřit si tím spousty času, abychom mohli všichni bruslit tam, kam směřuje puk…, a to nezávisle na typu knihovny, ve které pracujeme.

Závěrečná poznámka: Catarina Isberg, ředitelka městské knihovny v Helsingborgu, je zároveň členkou CPDW IFLA (Continuing Professional Development and Workplace Learning International Federation of Library Associations and Institutions).