Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

možná to také znáte… Jste na dovolené, procházíte se po městě, které je pro vás nové a neznámé a najednou ji vidíte. Knihovnu. Možná, že na práci nemáte vůbec myšlenky, možná že si od všeho souvisejícího s knihovnictvím chcete odpočinout, možná, že vám to ale stejně nedá a vejdete… Mně se to stalo nedávno. Při procházce v Blovicích v Plzeňském kraji. Nešlo odolat, budova s nadpisem Lidový dům a Knihovna byla nově omítnuta a i v podvečerním šeru zářila. U vchodu se skvě­la tabulka s logem evropských fondů. Zvědavost zvítězila! Pět minut před zavírací dobou se mě paní knihovnice velmi ochotně ujala, provedla po knihovně a povyprávěla o její historii i současnosti. Prostě profesio­na­li­ta i lidská vstřícnost na nejvyšší úrovni. Ten­to minipříběh nemá žádnou pointu, možná jen tu, že jsem se představila také za knihovnu, ale ne za redakci, a tak si říkám, že až prázdninový Čtenář do blovické knihovny doputuje, tak budu moci tímto ještě jednou poděkovat za milé přijetí.

Letní dvojčíslo Čtenáře se ovšem také zabývá příběhy, a to z různých úhlů pohledu. V prvním příspěvku se odvíjí příběh Národní knihovny, která v něm řeší dlouhodobější i aktuální prostorové peripetie, s výhledem do budoucnosti v revitalizovaném Klementinu a Centrálním depozitáři v Hostivaři. V rubrice Jak na to naleznete článek, který se věnuje příběhům jako takovým a seznamuje nás s tím, co si představit pod pojmem storytelling. Pod cize a moderně znějícím názvem nacházíme však něco, co je nám bytostně vlastní již velmi dlouhý čas.

Své příběhy mají i knižní sbírky Památníku národního písemnictví a v tomto případě polahodí našemu oku také pravidelná obrazová příloha. A jak se vyvíjí příběh české literatury v přibližně posledním desetiletí? I to se dozví­te na našich stránkách, sice až ke konci čísla, ale rozhodně je doporučujeme nalistovat, i když tentokrát je obsah Čtenáře o 20 stránek rozsáhlejší. Na ně se nám vešlo ještě například slibované vyhodnocení letošní ankety a pravidelné rubriky.

Přeji vám krásné letní měsíce a plno příbě­hů s dobrým koncem.

LENKA ŠIMKOVÁ