Hlavní obsah stránky
SYLVA ŠIMSOVÁ SE HLÁSÍ Z ANGLIE
Britské knihovny a informační gramotnost
Vzpomínám si na malého čtenáře, který přišel do naší knihovny se skupinou spolužáků. Učitelka jim dala za úkol zaznamenat na jednu stránku sešitu, co najdou v knihovně o svém oblíbeném zvířeti. Chlapec měl radost z hrůzostrašného žraloka, kterého nakreslil do sešitu, i když už nestačil na to, aby napsal, jak se to zvíře jmenuje. Učitelka netušila, že svou činností vlastně šíří to, čemu se bude za půl století říkat „informační gramotnost“.
Teorie, které se dnes rozvíjejí kolem informační gramotnosti, patří sice na jedné straně do pedagogiky, ale na druhé i do základního poslání knihoven. Podle definice britské Asociace knihovníků a informačních pracovníků (CILIP) je informační gramotnost znalost kdy a proč je informací zapotřebí, kde se nacházejí a jak je eticky ohodnotit, užít a komunikovat. [“Information literacy is knowing when and why you need information, where to find it, and how to evaluate, use and communicate it in an ethical manner.”]
Malý čtenář, na kterého jsem si vzpomněla, splnil všechny kroky naznačené v této definici – definovat potřebu (vyhověl paní učitelce), najít zdroj (našel obrázkové knížky o zvířatech), hodnotit nález (vybral si obrázek, který se mu líbil), užít nález (obrázek obkreslil do sešitu), komunikovat výsledky (úkol odevzdal učitelce).
Různé definice informační gramotnosti se shoduji v tom, že informačně gramotný člověk by měl mít určité vlastnosti a dovednosti. Z hlediska pedagogického dokázal zmíněný čtenář dovednost (splnil úkol), etickou úroveň (kresba je jeho vlastní dílo), spolupráci s širším okolím (účastnil se kolektivního vzdělávacího úkolu).
V současné odborné literatuře je informační gramotnost definována v širokých souvislostech, má vztah k různým jiným gramotnostem a nesmí za ně být zaměňována, i když se navzájem doplňují. Jsou to například počítačová gramotnost, funkční gramotnost, literární gramotnost, dokumentová gramotnost, numerická gramotnost, jazyková gramotnost.
V minulosti se šíření dnešní „informační gramotnosti“ provozovalo pod různými jinými jmény jako seznámení s knihovnou, úvod do bibliografie, vzdělávání čtenářů, vyhledávání informací, badatelské metody atd. Obvykle je organizovaly knihovny.
Studium informační gramotnosti se dnes objevuje na všech stupních vzdělání – od základní školy až po univerzitu. Knihovny v tomto vzdělávání hrají svou roli. Tak například knihovna Cambridge University vydala osnovy pro studium informační gramotnosti nazvané A New Curriculum for Information Literacy. Arcadia Project, Cambridge University Library, July 2011 (http://arcadiaproject.lib.cam.ac.uk/docs/ANCIL_final.pdf).
Britská Asociace knihovníků a informačních pracovníků podporuje rozvoj informační gramotnosti (http:// www.cilip.org.uk/cilip/advocacy-awards-and-projects/advocacy-and-campaigns/information-literacy), snaží se ovlivnit členy, aby svou činností přispívali k jejímu rozvoji. Jedna ze zájmových skupin CILIPu se tomuto námětu zcela věnuje (http://www.informationliteracy.org.uk/). Má webovou stránku, vydává časopis The Journal of Information Literacya každý rok organizuje konferenci. Letos v srpnu proběhla na Hallam University v Sheffieldu pod názvem Librarians' Information Literacy Annual Conference (LILAC) (www.lilacconference.com). Další několikadenní srpnové setkání se konalo v londýnském Barbicanu a bylo nazvané Wikimania. Organizovali ho lidé kolem Wikimedia movement a i mezi nimi jsou knihovníci (http://wikimania2014.wikimedia.org/wiki/Main_Page).