„Kdyby se uživatelské prostředí řídilo tím, co chtějí čtenáři, tak bychom knihovní systémy ani nepoznali…“

Pane kolego, váš originálně nazvaný příspěvek Konec orientačního běhu v Knihovně Univerzity Tomáše Bati se na letošní konferenci INFORUM právem umístil mezi nejlépe hodnocenými. Ač to tak na první pohled nevypadá, jedná se o technologické téma – mohl byste je přiblížit?

Již deset let, které v Knihovně UTB působím, se snažím posunout služby knihovny co nejblíže našim čtenářům. Pokouším se bourat, případně obcházet překážky, které mezi čtenáře a knihy v dobré vůli staví sami knihovníci. Věřím, že mít dokonale uspořádaný fond je snem každého katalogizátora, nicméně čtenářům připomíná řazení knih spíše noční můru. Z katalogu se na ně hrnou kódy jako 025.3/.4, 821.111(73)-2 nebo 0/9-053.2 a jsou nuceni podle nich pobíhat po budově knihovny v zoufalé snaze se zorientovat.

Můj příspěvek na Inforu se věnoval tomu, jak jsme dokázali zapojením dvou nových služeb zjednodušit orientaci v prostorech Knihovny UTB. Dali jsme totiž knihovní katalog včetně interaktivní mapy fondu s rozmístěním všech knih čtenářům doslova do ruky.

První službou je mapa fondu integrovaná do knihovního katalogu. Čtenářům se po vyhledání konkrétní knihy u jednotek nabídne odkaz na umístění knihy v knihovně. Po kliknutí se zobrazí mapa s přesnou polohou v regále s popisem, jak knihu najít. Výhodou systému je kvalitní back offi­ce nástroj pro knihovníky, kde lze ihned reagovat na posuny fondu. Služba byla přijata velmi kladně a u výpůjčního pultu se knihovníci mohli začít věnovat odbornějším dotazům, než je určování severního a jižního křídla budovy. Ovšem k využití plného potenciálu ještě něco chybělo. Čtenář si našel knihu na počítači v katalogu a poté si musel zapamatovat (či zakreslit) její polohu a doběhnout do regálu. Proč nevyužít velkého rozšíření chytrých telefonů?

Druhým dílkem je mobilní aplikace pro vyhledávání v knihovním katalogu UTB. Rozhraní OPAC katalogu je krajně nevhodné pro zobrazení na malých displejích a „oplývá“ řadou funkcí, které čtenáři neocení. Nejdůležitějším úkolem bylo tedy zjednodušit mobilní aplikaci na základní funkcionalitu. Čtenář si může v jednom poli vyhledat knihy a rovnou se mu zobrazí jejich dostupnost. V záznamu knihy je náhled obálky a detaily jednotek. Zde přichází na řadu opět mapa fondu. Přímo v aplikaci si totiž může čtenář nechat zobrazit pozici knihy na mapě a s telefonem si pro ni ihned dojít.

Spojením těchto dvou služeb se nám podařilo téměř eliminovat jednu z překážek pro vyšší využívání fondu. Výsledkem jsou spokojení studenti a zároveň knihovníci ve službách. Ukázalo se, že zjednodušení není na ničí úkor. Knihovníci mohou nadále využívat komplexní knihovní katalog, zatímco čtenáři ocení okamžitý přístup k tomu, co potřebují – ke knihám.

Zaujalo mne, že jste si jak mapu fondu, tak mobilní aplikaci pro hledání nechali vytvořit na zakázku formou komerční služby. Neměly by dnes být mobilní aplikace pro hledání v knihovnách standardním a povinným produktem v nabídce producentů automatizovaných knihovních systémů? A když už došlo na vývoj – neuvažovali jste o zapojení studentů vaší univerzity?

Přemýšlím, zda je to otázka spíše do řad producentů, nebo knihovníků. Zcela určitě je patrná snaha producentů přizpůsobit prostředí nových služeb a systémů i pro mobilní zařízení. Například některé discovery systémy již mají responzivní design. Nicméně se obávám, že plnému nasazení a rozvoji mobilních rozhraní se brání i sami knihovníci. Přizpůsobení prostředí jde totiž ruku v ruce se zjednodušením, které knihovníci vidí neradi. Žijí v přesvědčení, že čím komplexnější prostředí a sofistikovanější nástroje, tím více kontroly nad fondem a kvalitnější vyhledávání. Velmi neradi se loučí s proximitními operátory, konspekty a dalšími vymoženostmi. A knihovní systémy vybírají a požadavky na rozvoj zadávají většinou právě knihovníci. Kdyby se uživatelské prostředí řídilo tím, co chtějí čtenáři, tak bychom knihovní systémy ani nepoznali.

Ano, o zapojení našich studentů do vývoje jsme intenzivně uvažovali a dokonce jsme měli již několik nabídek. Na Fakultě aplikované informatiky studuje celá řada nadaných studentů, kteří se zabývají vývojem mobilních aplikací. Nicméně z dlouhodobého hlediska je takováto spolupráce složitá. Aplikace potřebují neustálý vývoj, aktualizace, přizpůsobení aktuálním potřebám a změnám v knihovním systému. Studenti velmi rychle dostudují a nejsou schopni garantovat vývoj na roky dopředu. V tomto je spolupráce s renomovanou softwarovou firmou mnohem stabilnější a spolehlivější.

Mám dojem, že v knihovním prostředí, ve kterém je pojem „statistika“ od nepaměti doma, je paradoxně málo akcentovaným tématem sta­tistika, resp. analytika elektronických služeb, které jsou vlastně sledovatelné velmi dobře a přesně. Není to tak dávno, co se v Deníku veřejné knihovny poprvé objevil pojem virtuálních návštěv ad. Není to škoda? Jak je to v tomto směru u vás v knihovně? Sledujete například uživatelské chování v online katalogu?

Z pohledu akademické knihovny, kde objem prostředků na elektronické zdroje a služby výrazně převyšuje finance určené na nákup tištěných knih, je sledování a analýza elektronických služeb jedním z klíčových procesů. Nejedná se přitom zdaleka jen o seznamy nejvyužívanějších elektronických knih či časopisů. Statistické přehledy například aktivně slouží jako akviziční podklady – zajímavé jsou seznamy elektronických knih či časopisů, které naši čtenáři požadovali, ale nemáme k nim zaplacený přístup. Sledování chování uživatelů v našich systémech také přispělo ke změně katalogizačních pravidel, kdy elektronické knihy nejsou jen v externích systémech, ale jsou katalogizovány pomocí hromadných importů do knihovního katalogu. Tento krok významně ovlivnil reálné využívání zakoupených titulů.

Statistická data získáváme a zpracováváme ze všech systémů a služeb, které provozujeme. Možnost sledování statistik je jedním z kritérií při výběru nových systémů a pro některé si vytváříme statistické moduly sami.

Nedávno vstoupil v oficiální život souborný katalog zlínských knihoven Knihovny Zlín (knihovnyzlin.cz), ve kterém vaše knihovna hraje roli provozovatele a technického garanta. Považujete to spíše za experiment nebo něco, co může občanům města přinášet opravdovou hodnotu?

Na počátku to byl spíše experiment, který se ale postupem času stal velkou výzvou z technologického i organizačního hlediska. Nápad vybudovat na zelené louce souborný katalog šesti zcela rozdílných knihoven s různými knihovními systémy a technologickými možnostmi může být považován za naivní. Pokud přidáme fakt, že projekt měl být realizován pouze interními prostředky, bez grantových a jiných externích zdrojů, pohy­bujeme se již na hraně utopie. Díky nadšení, zápalu a zkušenostem všech zúčastněných kolegů a partnerů se však podařilo projekt dotáhnout do stavu, kdy je zcela použitelný pro všechny občany města.

Provoz zajišťuje opravdu naše knihovna a rádi bychom pokračovali v jeho rozvoji. Potenciál je tu obrovský a podle reakcí uživatelů je o tento typ služby mezi veřejností velký zájem. Na druhou stranu jsme se dostali na hranici našich personálních možností a jako akademická knihovna máme další prioritní projekty, kterými se musíme zabývat. Velmi bychom ocenili, kdyby si tohoto projektu všiml kraj, který je zřizovatelem většiny zapojených knihoven a podpořil jeho další rozvoj. To samé platí i pro magistrát, který by tuto službu mohl nabídnout svým občanům.

Jaké jsou na základě tohoto projektu vaše zkušenosti se systémem VuFind? Co soudíte o budoucnosti open source systémů v (českém) knihovním prostředí?

Osobně se nasazení open source systémů pro dílčí úlohy nebráním a v knihovně jich kromě VuFind využíváme celou řadu. Nicméně je vždy nutné si uvědomit, že open source neznamená, že je systém zcela bez nákladů. Personální zajištění těchto systémů bylo, je a bude nákladné. Potřebujete expertní tým IT, který zajistí implementaci, údržbu a provoz. A to si většina knihoven nemůže dovolit. Pro klíčové systémy, jako je integrovaný knihovní systém, jsem ovšem i na­dále zastáncem ověřených a komerčních řešení, kde je záruka podpory a dalšího rozvoje.

Mezi předměty vašeho zájmu patří mj. linkservery. Mohl byste pro netechnicky orientova­né knihovníky popsat, co to vlastně je a k če­mu slouží?

Primárním určením linkserveru je propojit bibliografické záznamy článků s plnými texty. Na jedné straně se nachází zdroje (citační databáze jako např. Web of Science nebo Scopus) a na straně druhé plnotextové databáze. A právě linkserver stojí mezi nimi a nabízí čtenáři přímé propojení. Při vhodném nastavení lze dosáhnout toho, že čtenáři vůbec nemusí registrovat rozdíl mezi citační a plnotextovou databází. Naučí se totiž, že kdekoli kliknou na známou ikonku, získají plný text dokumentu.

Technologické řešení je v principu velmi jednoduché. Linkserver obdrží od jakéhokoliv zdroje tzv. OpenURL adresu, která obsahuje všechna potřebná metadata. Podle metadat pozná, zda je plný text dostupný a přesměruje na něj. Klíčovou součástí linkserveru je tzv. znalostní báze obsahující přehled všech kolekcí elektronických zdro­jů a pravidel pro přístup k plnému textu. Ve znalostní bázi si knihovna aktivuje své kolekce časopisů, ke kterým má přístup.

Můj zájem o linkservery vzrostl v momentě, kdy jsem si uvědomil obrovské možnosti našeho systému SFX od firmy ExLibris. Ten umožňuje doprogramování nových služeb, využívá systém pluginů pro dynamické ověřování dostupnosti a lze v něm neomezeně přidávat lokální cíle. Během několika měsíců jsme z pouhého linkserveru vytvořili centrální místo nadstavbových služeb pro elektronické zdroje. Díky plným metadatům jsme si mohli dovolit odkazovat nejen na plné texty, ale i řadu nových služeb jako zjišťování aktuálních impakt faktorů časopisů, odkazování na další články stejného autora, vytváření validních citací pomocí citace.com. Jedním z posledních rozšíření je ověřování, zda požadovaný dokument není dostupný v našem institucionálním repozitáři díky autoarchivaci.

S nástupem Discovery systémů s rozsáhlým indexem se zdá, že linkservery ztrácejí na význa­mu. Nicméně pro plnohodnotné nasazení Discovery je správně fungující linkserver nadále důle­žitým nástrojem. Jen je integrován hlouběji do systému a již není samostatným nástrojem. A pro čtenáře využívající nativní rozhraní citačních databází i nadále zprostředkuje plný text a návazné služby.

A na závěr téměř povinná otázka v této rubrice: Jak vnímáte projekt Centrálního portálu knihoven ČR a jeho budoucnost? Vaše knihov­na patří toho času do skupiny tzv. spolupracujících…

Dění kolem projektu Centrálního portálu knihoven ČR intenzivně sleduji. Vize a projektový záměr do roku 2020 je blízký tomu, co považuji za ideální stav knihoven. Zejména se jedná o myšlenku centrálního knihovního systému, který bude obhospodařovat celý fond a jednotlivé knihovny v něm budou udržovat přehled o svých jednotkách. Duplicitní katalogizaci bibliografických záznamů ve všech knihovnách a hon za „nejkvalitnějším“ záznamem považuji za největší zlo a plýtvání v českém knihovnictví.

I přes pozitivní vnímání koncepce mám obavy o realizovatelnost projektu v dohledné době a v potřebném rozsahu. Prvotním problémem bude roztříštěnost potřeb různých typů knihoven. Například akademické a vědecké knihovny potřebují svým uživatelům nabízet služby s vysokou přidanou hodnotou a bohatými nadstavbovými službami. Vybudovaly a provozují již řadu unikátních nástrojů pro zpřístupňování různých typů dokumentů, primárně těch elektronických. Krajské či místní knihovny naopak potřebují obsloužit široké spektrum čtenářů z řad veřejnosti, která má zájem o zcela jiný typ služeb. Pokud se portál postaví na míru jednomu typu knihoven, jiné budou mít pochybnosti o potřebě se do něj zapojit.

Druhým problémem bude konzervativnost knihov­níků. U většiny projektů není problémem technologické řešení, ale přesvědčení dotčených zaměstnanců o nutnosti změny jejich pracovních stereotypů. Představa, že budou některé věci dělat jinak než posledních 10 let, je nepřekonatelným problémem. Věta z projektového záměru „každý knihovník bude schopen poskytnout komplexní službu“ zní ve srovnání se současnou realitou jako krásná pohádka.

Teprve třetí mnou vnímaný problém je technologického charakteru. I přes víru v sílu a rychlý vývoj technologií se obávám, že jednoduché řešení „vše v jednom pro všechny“ v současné době neexistuje. I přes veškerou snahu a velké nasazení řešitelského týmu nebude lehké nabídnout veřejnosti komplexní a uživatelsky přívětivý systém se všemi zamýšlenými službami. Naopak snaha o rychlé vybudování všeobjímajícího řešení může s velkou mírou nadsázky skončit jako když si kočička s pejskem pekli k svátku dort.

Ale abych nekončil pesimisticky. Jsem přesvědčen o koncepčnosti a důležitosti celého projektu a nadále budu aktivně sledovat jeho vývoj a praktický dopad. Jeho řešitelé jsou si jistě těch­to zmíněných rizik dobře vědomi a aktivně pracují na jejich eliminaci.

Ptal se JAN KAŇKA

kanka@kfbz.cz

LUKÁŠ BUDÍNSKÝ

působí již 10 let v Knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde je v současné době vedoucím oddělení informačních technologií. Hlavní náplní jeho činnosti je budování infrastruktury pro přístup k informačním zdrojům, rozvoj nadstavbových služeb, problematika zpřístupňování závěrečných kvalifikačních prací a tvorba nástrojů pro podporu vědy a výzkumu. Byl řešitelem řady projektů včetně implementace technologie SFX do služeb Knihovny UTB nebo nasazení systému DSpace jako trvalého úložiště závěrečných prací. V současné době se věnuje budování institucionálního repozitáře pro publikační činnost UTB, rozvoji discovery portálu Xerxes a prosazování nových technologií do služeb Knihovny.

Foto archiv Knihovny UTB