Hlavní obsah stránky

INSPIRACE Z KNIHOVEN

Nízké pudy dětských čtenářů čili rejžování knižních pokladů

ALICE HRBKOVÁ perly@knihovnahk.cz

S dnešními dětmi to jde z kopce. Sousloví „dnešní děti“ spolehlivě provází nářky, kritiku, postesknutí, negativní hodnocení nejmladší české generace. Lamentování nad dětmi patří jaksi přirozeně k životu dospělých v každé době a určitě se nedá zevšeobecnit, ale obávám se, třebaže nejsem stoupenkyně Mirečků Dušínků, že vskutku přituhuje.

Bohužel nejen české děti, ale populace vše­obecně je zdegenerovaná, mění se dost rychle v stádo konzumentů čehokoli. Snad u dětí se dá ještě něco ovlivnit a taky na nich závisí další osudy společnosti.

Proto jako řada dalších dětských knihovníků se pokouším dětem nabízet alternativu k oblbujícím počítačovým zábavám, přitáhnout je do knihovny a z četby knížek dělat cool zážitek. Číst ale nestačí. Je důležité, aby české děti nejen četly, aby více četly, ale aby i lépe četly. Aby tomu, co čtou, také rozuměly. Aby přemýšlely. Vytvářely si vlast­ní názory. Zaujímaly postoje.

Strach z toho, jací lidé vyrostou z dnešních zpovykaných a spotřebitelsky vychovaných dětí v kombinaci s mým vrozeným neklidem a potřebou činnosti, mě dovedl k nápadu na super knihov­nickou hru. Aby taková akce fungovala, musela jsem vyjít z toho, jaké děti skutečně jsou, a připravit se na to, že má-li být moje snaha úspěšná, čeká mě hodně práce.

Lov perel, hlubiny skrývající bohatství, exotika, vraky lodí, matně se lesknoucí šperky, zkrátka představy, na které slyší kluci i holky. Idea a název se tváří romanticky a oduševněle, úspěch hry je však postaven na tom, že její pravidla vycházejí vstříc dětské pohodlnosti spojené s nesamostatností a materiálním založením, které je našim dětem (a nám všem) tolik vlastní… Jinými slovy, rozhodla jsem se ve jménu rozvoje hodnot duchovních použít prostředky vpravdě kapita­listické. Podotýkám, že jako podnikatel ze staré školy, který si všechno udělá na koleně, netuneluje a tvrdě maká.

Na začátku bylo kolem 50 knih – perlorodek, tedy titulů, ke kterým jsem já a později i moje kolegyně vymyslely vždy dvě sady otázek na míru. Povinné otázky jsou vždy prověrkou toho, jestli čtenář skutečně danou knihu přelouskal. Za jejich zodpovězení dítko dostává odměnu ve formě skvostné bižu perly. Pak jsou u knihy otázky nepovinné a tam jde o kvalitu čtenářství, využití vlastních životních zkušeností, noření se do vlastního nitra, emoce, zkrátka duševní náma­hu.

Jisté je, že bez hmatatelné motivace by se na noření do vlastního nitra každé děcko velmi rychle vykašlalo. Ukázalo se, že děti pracují s knihami velmi ochotně a pilně, pokud za svou práci bezprostředně získávají honorář. Kromě této dějinami dobře prověřené motivace dost pomáhá i skutečnost, že pracují s efektním ready made hracím listem, který dostanou v knihovně na papíru, a tak pak už jen hezky vyplňují. Podnikatel ze staré školy a hračička v jedné osobě na koleně realizoval emisi speciální knihovnické měny, tzv. Morionů, a mohlo se začít nejen číst, ale i vydělávat a střádat. Do zimy bylo vcelku blízko a vidina předvánočního obchůdku, kde se budou Moriony dát utratit, udělala divy.

Podnikatel ze staré školy četl a zpracovával další a další dětské knihy jak o život, perlorodek přibývalo, infekce nadšení rostla a s ní zároveň hrozba inflace. Tento aspekt se asi mohl stát hrobem celého nápadu, ale nestal. Z bývalých počítačových maniaků se rodičům doma před očima stali náruživí čtenáři blábolící z neklidných snů cosi o potápění a milí rodiče pochopili, že se děje cosi dobrého. Pak už bylo snadné získat od matek přehršel nejrozmanitějšího zboží do obchodu, předvánoční nákupy se vydařily a některé domácnosti se zbavily současně mnoha lapačů prachu. Hra vtáhla přirozenou cestou i další členy rodiny, z knihovny se stal meeting point.

Během prvního královéhradeckého ročníku se začaly děti samy od sebe zapojovat jako tvůrci dalších otázek ke knihám. Samozřejmě to milánkové nedělali zadarmo, ale hře to hodně pomohlo. Jako by neviditelná ruka trhu sama ukazovala, které knihy jsou předurčeny k perlorodosti, a současně zásobila rozrůstající se řady lovců odpovídající produkcí kýžených knih.

To, že děti nápadně čtou, se nedalo utajit a o hře se dověděly spřízněné knihovnice z okolí. Další rok už lov perel zasáhl celé východní Čechy a letos se hraje po celé republice, konkrétně v 148 knihovnách. Mezitím počet knih, které jsou zpracované do otázek a úkolů, překročil úctyhodných 700.

Ohlasy z knihoven potvrzují, že Lovci perel opravdu mnoho dětí nakopli, vzbudili zájem a rozvířili prach mezi regály. Možná si řeknete: „To je hrůza, ty děti už čtou jenom za prachy!“ a budete mít vlastně trochu pravdu. Nevím, co k tomu dodat. Pokud někoho napadne jiný způsob, jak potomstvo internetového věku přivést k četbě, dejte mi vědět.

Foto archiv knihoven