Člověk míní, život mění – tak by se dalo popsat plánované setkání, při kterém se měl uskutečnit tento rozhovor. S paní ředitelkou Knihovny Univerzity Palackého jsme se však před olomouckou konferencí již nezastihly na e-mailu, a tak jsme se na něm sešly až poté prostřednictvím následujících otázek. K programu Knihoven současnosti jsme se však ještě vrátily, ale zejména jsme také nahlédly pod pokličku knihovny a také do univerzitních knihoven obecněji.

Paní ředitelko, nedávno proběhla konference Knihovny současnosti, která se konala již podruhé v Olomouci. Čím je podle vás zajímavá například i pro univerzitní knihovny?

Univerzitní knihovny mívaly vždy zvláštní postavení mezi knihovnami. A to je zároveň limitovalo. V dnešní době s novými technologickými možnostmi se tento náhled na funkci knihovny mění. Se všemi knihovnami jsme propojení kompatibilní počítačovou sítí, sdílíme záznamy, vytváříme konsorcia a pracovní týmy, spolupracujeme bez ohledu na typ knihovny na vyřešení případné-ho problému tak, aby měl návštěvník jakékoliv knihovny pocit, že mu bylo vyhověno k jeho spokojenosti. Jeho starostí není, jak velké úsilí knihovníky stojí vyhovět mu, ale zda se dostane k žádané knize (pro zjednodušení neuvádím všech­ny ostatní zdroje).

Konference Knihovny současnosti postihuje mnohá témata a její program se zabývá malými knihovnami s jedním knihovníkem se stejnou vážností jako knihovnami většími svými rozměry i počtem svazků – městskými, vědeckými, univerzitními, protože jejich náplň je stejná a aktivity směrem k uživatelům, místu bydliště, regionu jsou si víc a víc podobné.

Zaujalo vás osobně něco z programu, o čem byste se ráda zmínila podrobněji?

Letos mě obzvlášť zaujali kolegové ze zahraničí. Přijeli ze Skandinávie a jejich zkušenosti s komunitním knihovnictvím a podmínkami pro činnost jejich pracovišť ve Švédsku byly zajímavé a jejich příspěvky vyvolaly diskusi a mnoho otázek. V dnešním světě bez hranic je až zbytečné zmiňovat, jak důležité jsou reciproční návštěvy a pořádání mezinárodních konferencí.

Když se teď podíváme přímo k vám do knihovny… Knihovna Univerzity Palackého není ani po centralizaci v 90. letech jen Ústřední knihovna. Přiblížíte nám, jak to u vás vše funguje?

Knihovna Univerzity Palackého především centralizovala odborné a administrativní činnosti. Její fond čítá cca 0,5 milionu knihovních jednotek a stará se o ni 70 zaměstnanců. Má hierarchickou strukturu a skládá se z tzv. Zbrojnice (Ústřední knihovny) a dalších osmi poboček. Kro­mě pobočky Britského centra jsou to oborové knihovny na fakultách UP (lékařské, teologické, přírodo-vědecké, zdravotnických věd, tělesné kultury, právnické). Ústřední knihovna poskytuje svým pobočkám servis v oblasti administrativy, automatizace, akvizice, katalogizace, distribuce knih, EIZ, MVS, MMVS, bibliografických služeb. Oborové knihovny se tak mohou plně věnovat svým fakultám a jejich studentům i pedagogům. Zbrojnice sama kromě odborných oddělení disponuje osmi výpůjčními sály s volným výběrem (cca 115 000 knihovních jednotek, dalších více než 100 000 je ve skladech), pracuje ve dvousměnném provozu a má jednu z nejdelších výpůjčních dob v České republice (pondělí–sobota, 74 hodin celkem). Kromě toho zpřístupnila rovněž noční studovnu s 30 místy v režimu od 22 do 6 hodin (pondělí–pátek).

Vy jste stanula v čele knihovny…?

V lednu letošního roku, ale to není důležité, protože knihovna musí fungovat bez ohledu na změnu jména na postu ředitele, a i já navazuji na práci předešlé ředitelky a vedení UP. Role knihovny je stále stejná, jen význam je jí přisuzován v různých dobách rozdílný. V minulých letech se ozývaly hlasy, že využití knihoven bude utlumováno, ale nakonec sami studenti vyjádřili potřebu využívat knihovnu nejen jako místo k potkávání se se vzděláním a vzdělaností, ale i k setkávání mezi sebou navzájem. Mladí lidé dnes nemají problém s komunikací na sociálních sítích, ale oslovovat se naživo je mnohdy složitější, než se na první pohled zdá.

Mohu uvést příklad – i naše univerzitní knihov­na se nepozorovaně stala prostředím pro aktivity dříve spojované výhradně s veřejným knihovnictvím. Inspirovali jsme se Nocí s Andersenem a pozvali studenty na akci nazvanou Ostrov Zbrojnice. Naši mladí knihovníci připravili účastníkům noc plnou her, kvízů, soutěží, hádanek a studenti si hráli a vůbec si nepřipadali směšní. Byli hraví, a to je rozdíl, byli sdílní k sobě navzájem. A naše knihovna jim k tomu poskytne příležitost i pro příště.

S jakými dílčími cíli či plány jste se vedení ujala? Daří se vám je naplňovat?

V Knihovně UP pracuji 15 let a moje představy a cíle proto byly a jsou zcela konkrétní. Najednou mám příležitost zúročit své knihovnické vzdělání a dlouholeté zkušenosti z personálního managementu.

Základním kapitálem knihovny jsou mé kolegyně a kolegové. Zaměřila jsem se nejdříve na analýzu jejich pozic, na jejich kvalifikaci, kariérní plány, odborné i jazykové vzdělávání, na jejich motivaci a na firemní kulturu jako celek. S tím souvisejí změny v organizační struktuře a pracovním postupu. Otázka lidí je zásadní pro stanovení ekonomické strategie knihovny. Na pořadu dne je i redesign a marketing služeb, aktualizace vizuálního stylu knihovny, webových stránek. A jako velký úkol jsem si vytkla především intenzivní a otevřenou komunikaci a spolupráci na celouniverzitní, regionální i mezinárodní úrovni.

Svoje plány a představy se pokusím spolu se svými spolupracovníky postupně realizovat a uvést do života knihovny a svoje záměry budu „konzultovat se světem“ s cílem předejít omylům a zbytečným chybám.

Kdybychom to vše měli zevšeobecnit, jak se – viděno z vašeho hlediska – žije univerzitním knihovnám v ČR?

Univerzitním knihovnám se daří, aby jejich klienti z řad studentů i pedagogů, vědeckých pracovníků i zapálených laiků našli to, co v nich hledají: moudrost v knihách a ochotu těch, kteří jim je zapůjčují. Samozřejmě podle velmi vlídného výpůjčního řádu. Poslední věta je pokusem o humor, aby mladí věděli, že univerzitní knihovna není rigorózně vyměřený prostor, ale je to jedno z mnoha míst k životu a úsměvu.

Knihovna UP je členem několika spolků a asociací, co jí to přináší?

Je potřeba zdůraznit, že knihovnických spolků a asociací, a potom je jasné, že největší devizou těchto společenství je knihovnická platforma, otevřená ke všem profesním diskusím, navazování osobních kontaktů a nezřídka celoživotních přátelství.

Knihovna byla také dlouholetým pořadatelem konference Knihovna a architektura. Jak to vlastně s touto akcí je v současnosti?

Konference Knihovna a architektura byla naší velkou radostí a Knihovna UP uspořádala celkem pět ročníků. Poslední proběhl dva dny před ofi­ciálním otevřením Národní technické knihovny v Praze a účastníci na tuto výjimečnou okolnost stále vzpomínají. Byla důstojnou, velmi podařenou a prozatím poslední tečkou v řadě.

V Olomouci působíte společně s městskou a vědeckou knihovnou… Jak se vám v tomto kontextu funguje? Spolupracujete?

Samozřejmě, bez spolupráce by nebylo myslitel­né fungovat ke spokojenosti uživatelů všech knihovnických služeb. Jsme pro sebe navzájem velkou inspirací, informujeme se o novinkách a spolupracujeme často a rády. Ochota ke spolupráci je nejprůkaznější hodnocení naší knihovny.

Zhruba před měsícem začal další akademický rok, na co se u vás mohou studenti a další veřejnost těšit?

Doufám, že na všechno, co pro ně připravujeme a během roku budeme realizovat. Studenty přivítáme nově upraveným vstupním prostorem, který je vyzdobený zelení, a vnese do starobylých interiérů svěžest a světlo. Na nové recepci jim popřejeme úspěšný akademický rok a budeme mít na paměti, že se staráme o budoucí lékaře, učitele, překladatele, vědce všech oborů a vzdělance nastupující generace, a od těch je očekávána nejen studijní snaživost a píle, ale i pokora k těm, kteří jim jsou na jejich úspěšné profesní cestě nápomocní, a mezi ně pracovníci knihovny patří.

Děkuji za velmi pěkný závěr a přeji knihovně, ať se jí vše daří.

Ptala se Lenka Šimková

Mgr. Helena Sedláčková (* 1960),

od ledna 2014 ředitelka Knihovny Univerzity Palackého, vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor knihovnictví a vědecké informace.

Po roce praxe v katalogizaci a výpůjčním oddělení Knihovny města Ostravy působila jako vedoucí Technické knihovny na Jaderné elektrárně Dukovany. Po přestěhování do Olomouce (r. 1993) nastoupila na pozici asistentky ředitele v soukromé firmě a získala nové znalosti a zkušenosti v oboru organizace a řízení lidských zdrojů a personalistice. Návrat do oboru je datován rokem 1999, kdy nastoupila do Knihovny Univerzity Palackého v Olomouci jako věcná katalogizátorka. Posledních šest let vedla oddělení zpracování fondu až do nástupu na post ředitelky.

Aktivity a zájmy vyplývají z humanitního zaměření její osobnosti a úzce souvisejí s profesí: poznávací cesty po světě a kultura ve všech odvětvích.

Foto archiv H. S.