KLÁRA SMOLÍKOVÁ klara.smolikova@stiscali.cz

Ukrajinský medovník – vietnamské kuře

Otevírat v dnešní emocemi zjitřené době téma cizinců je jako sedat si na soudek se střelným prachem. Jenže právě knihovna je místo, kde bychom měli hledat a nacházet společnou řeč. Díky knihám vstupujeme do životů těch druhých, žijeme příběhy lidí opačného pohlaví, odlišného věku, neznámých zvyků, hodnot a postojů, jiné národnosti. Knihovna má potenciál nechat cizincům nahlédnout do naší kultury i pomoci jim udržet pouto s kulturou vlastní.

Když jsem učila cizince češtinu v neziskovém sdružení META, které se soustřeďuje na pomoc mladým migrantům, narážela jsem zejména u nízkoprahových kurzů pro děti na nedostatek pomůcek a materiálů. Rozhlížela jsem se po přidělené místnosti a hledala jakýkoli záchytný bod. Nejprve jsem začala nosit dětské knížky, pak rekvizity ze čtenářských workshopů, a nakonec upravovat pracovní listy, které jsem původně psala pro jiné vzdělávací cíle než seznamování s češtinou.

Ochutnejte rozmanitost

První, u koho jsem si všimla tematizace a především chytrých projektů na podporu vztahu cizin­ců a knihoven, bylo občanské sdružení Multi­kulturní centrum Praha. Před více než deseti lety představili projekt Rozmanitost do knihoven, zá­so­bovali knihovny publikacemi, školeními a nápa­­dy. Následovaly projekty Knihovna jako brána k inte­graci cizinců v EU a Knihovny pro všechny. V začátcích nebylo multikulturní vzdělávání kam včlenit a k čemu vztáhnout. Zařadit do fondu romské nebo vietnamské pohádky, převzít několik odborných publikací z kulturní antropologie nevyžaduje přílišnou aktivitu ani nutnost zaujmout postoj.

Před osmnácti lety jsem napsala Ostrovy a křižovatky, pracovní soubor pro žáky a metodiku pro učitele, které jsme ve sdružení Tereza označovali za globální výchovu. Dnes bychom aktivity, které mapují kulturní vlivy a střety, nazvali bez rozpaků multikulturním vzděláváním. Jako jedno z průřezových témat jej zavedla kurikulární reforma a začlenila jej do závazných Rámcových vzdělávacích programů. Školy by měly multikulturní výchovu zařazovat do výuky. Učitelé si však často stěžují, že jim chybí materiály. Tady může pomoci knihovna, která se školou na takových projektech spolupracuje. V jejích fondech se totiž, i díky aktivitě Multikulturního centra, nachází řada vhodných publikací.

Chceme jiné?

Než se nám tolerance k multikulturní rozmanitosti dostala pod kůži, atmosféra se změnila. Učitelé nechtějí s žáky řešit problémy současného světa a aktivně ovlivňovat jejich postoje a hodnoty, jak si to průřezová témata, mezi které kromě multikulturní výchovy patří třeba výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, žádají. Politici dávají od konceptu multikulturality ruce pryč. A každý den jsou noviny plné zpráv o další vlně uprchlíků.

Jenže to by nás nemělo odradit. My už tu ty „jiné“ máme. Do škol a hojně i do knihoven chodí vietnamské děti. Lidé z Ukrajiny, Makedonie či Kyrgyz­stánu si lámou hlavu nad češtinou a rádi by se do­stali na takovou úroveň, aby byli schopni v če­štině číst. Romské děti se knihovně většinou vyhýbají, a přitom by čtenářská gramotnost mohla být klíčem, který jim otevře dveře k vyššímu vzdě­lání. Učíme se jazyky, cestujeme, žijeme v glo­balizovaném světě a snažíme se mu porozumět.

Exotické kuchyně

Nejsme izolovaným ostrovem a nikdy jsme nebyli. Náš jazyk nasál jako houba slova německá, francouzská, ruská a nejnověji anglická. Přes izolovanost socialistické éry a před ní i po ní chodili Češi do jiných zemí na zkušenou, nacházeli si partnery z jiných zemí, odcházeli do ciziny. Takové příběhy patří ostatně v literatuře k nejsilnějším.

Hltáme nejen korejské, indické či italské jídlo, ale též skandinávské detektivky, anglické roman­ce či magické jihoamerické příběhy. Zvykáme si znovu na slovenštinu v obchodech, bankách i reklamních agenturách. Chlubíme se, do které dálavy jsme o dovolené dojeli. Chápeme, že se kvůli studiu, práci či rodině lidé stěhují z jedné země do druhé. Proč tento multikulturní svět nereflektovat při workshopech v knihovně? Prostřednictvím knih neobjevujeme přece jen náš svět, ale také svět těch druhých.

Předškoláci a ochutnávání dobrot z cizích kuchyní

• Hrajme si se slovenštinou, učme se pojmenovávat zvířata či potraviny slovenskými výrazy. Poslechněme si záznam slovenštiny nebo k programu přizvěme Sloven­ku či Slováka.
• Zvěme rodiny cizinců do knihovny, vytvořme pro ně prostor, kde se cítí dobře. Pomozme jim najít odpovědi na otázky kolem naší kultury, mentality či historie prostřednictvím knih.
• Přímo či prostřednictvím komunitních center nebo romských asistentů ve školkách či na úřadech seznamujme romské děti s knihovnou od nejútlejšího věku.
• Představujme pohádky jiných národů a povídejme si o těchto zemích – jaké je tam podnebí, krajina, jaká zde žijí zvířata, co nosí lidé za oblečení, jaká obydlí si staví apod.
• Zařazujme tvořivé aktivity inspirované technikami z jiných kultur, jako je origami, japonské skládání papíru, africké masky nebo vytvoření vietnamského klobouku.
• Seznamujme děti s hudebními nástroji jiných národů.
• Pomocí obrazových publikací si povídejme, jak žijí děti na jiných kontinentech a v jiných zemích.

Mladší školáci a objevování jinakosti

• Všímejme si s malými čtenáři, jaké národnosti je určitý spisovatel a kterým jazykem knihu původně napsal.
• Umožněme dětem cizinců dozvědět se něco o jejich zemi prostřednictvím knih.
• Vtahujme děti cizinců do přípravy tematických programů či výstav o jejich zemi.
• Umožněme, aby právě v knihovně probíhaly kroužky češtiny pro cizince.
• Nezapomínejme, že obrázkové knihy pro předškoláky jsou ideálním materiálem pro školáky-cizince, kterým chybí dostatečná slovní zásoba.
• Převlékejme se při workshopech do oblečení typického pro jinou kulturu, používejme rekvizity, vytvořme si hry typu kartiček se slovy označující­mi stejnou věc v jiných jazycích. Nemusíme si hrát jen na „indiány podle Karla Maye“, ale i na dal­ší kultury. Pomocníkem nám budou etnografic­ké a antropologické publikace.
• Zaměřme se na příběhy, které tematizují, jaké je to být v cizí zemi či v odlišném prostředí, které není hrdinovi známé a srozumitelné. Povídejme si, jak se cítí.
• Zřizujme podpůrné čtenářské kluby pro děti z jazykově znevýhodněného prostředí a pomoz­me jim dohnat hendikep, který ve čtenářství mají.

Starší školáci a multikulturní svět

• Při vzdělávacích programech se zaměřme na oblast překladů, nechme čtenáře přijít na to, jak nejen kultura, ale i jazyk sám ovlivňuje literaturu.
• Hrajme si s cizími jazyky třeba tím, že po knihovně rozmístíme popisky v jiné řeči.
• Všímejme si důležitého aspektu příběhů, kterým je vcítění do postavy, tedy do někoho jiného.
• Nechme čtenáře vyprávět, psát či dramatizovat příběhy o setkání s jinakostí, střetu kultur, jazykovém nedorozumění.
• Pořizujme knihy v jazycích menšin, které žijí v okolí a do knihovny by mohly chodit.
• Nabízejme cizojazyčné publikace v jazycích, kterým se učí čeští školáci.
• Pořádejme v knihovně setkání s cizinci, kteří u nás žijí, aby mohli holkám a klukům svou zemi, zvyky i literaturu přiblížit.

Světu a knihám otevření středoškoláci a dospělí čtenáři

• Obohaťme formát oblíbených setkání s cestovateli o setkání s cizinci žijícími u nás, kteří představí svou domovinu.
• Ptejme se čtenářů, ať už jsou cizinci, nebo se jen intenzivně zajímají o cizí jazyky, které cizojazyčné publikace by v knihovně uvítali.
• Nechme v knihovně probíhat jazykové kurzy, včetně kurzů češtiny.
• I pokud jazykové kurzy češtiny probíhají jinde, domluvme v jejich průběhu návštěvu knihovny.
• Pořádejme setkání s významnými překladateli.
• Seznamujme ve speciálních programech s literaturou jiných národů.

Muzea, zejména etnograficky zaměřená, mají v pořádání akcí představujících jiné kultury sa­mozřejmě lepší podmínky. Ukazují účastníkům sbírko­vé předmě­ty, zvou hudebníky či tanečníky, nabízejí ochutnávky cizích kuchyní, chystají výtvarné dílny a poznávací hry. Jazyk sám, příběhy dané kultury či literatura nebývají tolik v popředí zájmu. Zde však vidím prostor pro knihovny.

Knihy jsou klíčem k porozumění nejen jiným kulturám, ale i vlastní kultuře, proto s nimi seznamujeme čtenáře. A neměli bychom zapomínat na nikoho, ať už je poloviční Němec, Rom či Ukrajinec. V případě cizinců či etnických menšin musí­me jen hledat hravěj­ší a názornější přístup a aktiv­něji tyto skupiny oslovovat.

Foto archiv autorky