Text a foto VOJTĚCH MALÍNEK malinek@ucl.cas.cz

Zedník alchymistou?

Knihovna Ústavu pro českou literaturu AV ČR vznikla se založením Ústavu roku 1947. Původně byla koncipována jako příruční knihovna sloužící primárně potřebám zaměst­nanců Ústavu, avšak v průběhu času byla postup­ně rozšiřována o různé další knihovní fondy. K nejzajíma­vějším z nich patří bezesporu fond někdejší Umělecké besedy, zřejmě nejvýznamnějšího českého uměleckého spolku druhé poloviny devatenáctého a první poloviny dvacátého století.

Profil tohoto knižního fondu v zásadě odpovídá základním oblastem zájmů Umělecké besedy. Vedle asi očekávaných titulů české i světové beletrie zde však najdeme i početnou odbornou literaturu – zejména z humanitních a společenskovědních disciplín, okrajově též odbornou literaturu přírodovědnou.

Celkem fond zahrnuje 9815 knižních svazků. Nejstarší z nich, spisek Kázanj strassliwé o zkáze zialostiwé zemského Ráge a Koruny wsseho swěta Města Geruzaléma od Jana Kampana Kutnohorského, pochází z roku 1617, nejmladší tituly pak z posledních let druhé světové války a roku 1946. Byť původní dokumentace k tomuto fondu schází, lze kvůli mezerám v signaturních řadách i nevelkému množství knih získaných po roce 1930 celkem odůvodněně předpokládat, že se tento fond bohužel nedochoval v úplnosti.

V průběhu minulých let proběhla jeho kompletní retrokatalogizace de visu, kterou komplikovalo zejména zvýšené množství přívazků mezi katalogizovanými jednotkami. Nikoli ojediněle se zde totiž vyskytovaly případy, kdy bylo do jednoho svazku společně vevázáno i pět a více titulů. Kompletní zkatalogizovaný fond Umělecké besedy je nyní zájemcům dostupný on-line prostřednictvím katalogu Knihovny Ústavu pro českou literaturu AV ČR, popř. Souborného katalogu ČR.

Zřejmě nejkurióznějším titulem, na nějž pracovníci knihovny ÚČL při retrokatalogizaci narazili, je svazek s označením De chaos veterum obsahující mj. směs rukopisných opisů latinských a z části též německých alchymisticko-esoterických textů, soupis jmen antických veršotepců i latinsky psanou báseň. Svazek je doprovázený početnými a pečlivě vyvedenými ručními barevnými ilustracemi s mytologickými a esoterickými náměty, napodobujícími pravděpodobně starší tištěné předlohy, i obyčejnou tužkou pořízenými letmými náčrty laboratorního náčiní a práce s ním, které doprovázejí popisy jednotlivých „experimentů“.

Poněkud zvláštní byl zřejmě též osud této knihy: dle přípisu na první stránce jde totiž o „někdejší majetek Jana Rezka, zedníka ve Smiřicích“, který 14. listopadu 1871 Umělecké besedě zaslal P. Josef Procházka, t. č. kaplan v sousedních Holohlavech. O přítomnosti knihy v rodině Rezkových minimálně od 30. let 19. století svědčí i několik stručných českých vpisků v knize. Vedle krátkých zmínek o úmrtí císaře Františka roku 1835 či korunovaci jeho následovníka Ferdinanda Dobrotivého českým králem o rok později mezi nimi nacházíme i poznámky o „památných“ událostech východočeského maloměsta poloviny 19. stol., např. o „velkým povětří“, za nějž „větřík ze zámku tašky shazoval“, či o velké sněho­vé vánici na Velikonoční pondělí roku 1845. Kromě těchto glos zaznamenáváme v knize i přípisky o datech narození některých členů Rezkovy rodiny. Poslední z nich nás pak informuje, že „tatínek zemřel 17. listopadu 1868 49 let stár“. Zdá se tedy, že ve Smiřicích byla tato kniha uchovávána alespoň 30 let, spíše déle. Jakým způsobem však tento originální kompilát doputoval právě do rodiny místního zedníka a zda jej v ní byl vůbec někdo schopen přečíst, se už zřejmě bohužel nikdy nedozvíme.