Hlavní obsah stránky

TÉMA: Co je a není kreativní knihovna aneb trocha myšlenek, o něco víc příkladů a ještě více optimismu

MILOSLAV LINC miloslav.linc@mlp.cz

Kreativita je slovo, které se v poslední době skloňuje v souvislosti s knihovnami velmi často. Když jsme v roce 2014 pořádali první ročník konference Do černého, zájem kolegů nás mile překvapil. A že šlo skutečně o trefu do černého, dokazují i další semináře a konference, u kterých zájem knihovníků nepolevuje. Dovolte mi proto malé zamyšlení nad tím, proč je krea­tivita pro knihovny dobrá a jak to s ní nepřehnat, a to všechno ilustrovat několika příklady, co u nás – v Městské knihovně v Praze – v rámci kreativních pnutí provádíme.

Pokud si následující text prolétnete, zjistíte, že v něm chybí jakékoli citace. To proto, že jde spíše o zamyšlení a několik osobních zkušeností. Nechci si dělat nárok na svaté pravdy a dogmata – mně bude stačit, když mi uvěříte a když spolu změníme knihovny v příjemná místa, kam budou lidé rádi chodit i v době, kdy papírové knihy už vlastně nebudou zapotřebí…

JAK SE POZNÁ, ŽE JE KNIHOVNA KREATIVNÍ?

Co se skrývá za pojmem kreativita, asi všichni tuší. Jde o tvůrčí proces, při kterém autor něco vytváří. To „něco“ má nápad a vtip, to „něco“ je originální. Může jít o umělecké dílo, o vědeckou činnost nebo o určitý způsob řešení problémů. Pod pojmem kreativita si tak můžeme představit cokoliv: od hraní si na pískovišti až po vytváření nových teorií ovlivňujících celé lidstvo.

Pokud ale vyslovíme pojem kreativní knihovna, co si pod tím představit? Jaký knihovník je kreativní? Ten, který vytvoří plakátek na velikonoční dílničku a použije tam spoustu barevných kýčo­vitých obrázků? Určitě takové plakátky znáte – nadpis je vyvedený fontem comic sans, barevný, stínovaný, plastický a ideálně ještě zvlněný. Když jsem se učil pracovat s počítačem, sám jsem takové věci vyráběl. Je to kreativita? Anebo samotné výtvarné velikonoční dílničky. To je věc, která se děje v každé knihovně, a rozhodně nechci tvrdit, že je to špatně. Ale pokud na Velikonoce s dětmi vybarvujeme nastříhané papíry ve tvaru vajíčka, které pak rozvěsíme po knihovně, je to kreativita? Pokud uspořádáme promítání nějakého filmu, jsme kreativní?

Mohli bychom se takto ptát docela dlouho. Počítá se vytvoření knihovního profilu na Face­booku? A co třeba na Instagramu? Počítá se založení čtenářského klubu nebo klubu seniorů?

Počítají se lekce pro školy? To všechno do knihoven rozhodně patří a mnozí to za kreativní považují. Jenže je tu velké nebezpečí, které knihovnám hrozí. Je velmi snadné z oblasti vymezené pojmem „kreativita“ spadnout do propasti zvané „tvořilkovství“.

Tvořilka je osoba, která se kýče neštítí. Je ochotna věnovat obrovské úsilí a veškerou svou fantazii výtvorům, které jsou prostě… strašlivé. Nábytek z použitých kartónových krabic, dorty s ňadry, párkoví panáci, kreativita v kuchyni, která dokáže staré ztvrdlé knedlíky pomocí trojobalu proměnit v „mňamku, u které si manža čvachtá a mimískovi chutná“. Ručprčka může být opravdu hodně šikovná, ale kreativní není. Něco tomu chybí.

A stejně tak knihovna, kde probíhají pravidelné dílničky s dětičkami, se může snadno změnit z knihovny kreativní v knihovnu tvořilkovskou. Pořád může být knihovnou velmi oblíbenou, ale jakožto velký optimista věřím tomu, že knihovny mají na mnohem víc. Mají na to, aby se staly knihovnami kreativními.

VŠECHNO SOUVISÍ SE VŠÍM

Aby knihovna byla skutečně kreativním prostorem, jsem toho názoru, že je zapotřebí několika kroků – vzájemně provázaných a propojených. A to v několika úrovních a liniích. V první oblasti, nazývejme ji Knihovna pro kreativní čtenáře, je na předním místě samotná kreativní činnost – různé workshopy, kurzy, tvůrčí dílny. Dalším krokem je vytvoření situace, kdy se knihovna stává zároveň i místem prvního úspěchu. Rozebereme to dále.

Druhou oblast bychom mohli shrnout pod název Knihovna jako místo zážitku. V tomto případě jde nejenom o různé happeningové akce, o různá překvapení (například v podobě výstavky), ale také o formu zpřístupnění služeb – sem patří například velmi zábavná gamifikace služeb. Třetím okruhem je pak image knihovny. Tedy to, jak je knihovna vnímána svými uživateli a jakým způsobem o sobě dává vědět.

Nad tím vším pak stojí ještě to nejzákladnější – přiznání si, že chceme být kreativní knihovnou. To musí jít napříč celou knihovnou. Smysl pro humor a nadsázku by neměl mít pouze knihovník z provozu, který přijde s geniálním nápadem, ale také jeho šéf, který ho v jeho kreativitě podpoří. A naopak: pokud si šéf něco vymyslí, i zaměstnanec musí vědět, že to je součást jeho práce a poslání – že jím není jen rovnání nikdy nepůjčovaných knížek podle abecedy. Tato otevřenost je možná tím nejdůležitějším, co z knihovny pomáhá vytvořit kreativní prostor.

Stejně tak je i důležité vědět, proč se knihovna snaží být kreativní. Jenom proto, že to je v módě? Nebo proto, že to knihovníka baví víc než jen to řazení knih? Ani jedna z odpovědí samozřejmě není plně uspokojivá. Je dobré mít v záloze odpověď ve smyslu: „Chci rozvíjet kreativitu našich čtenářů proto, aby mohli obohatit naše služby“ nebo „chceme zlepšit kvalitu našich služeb ve spojení s našimi čtenáři“. Spojením všeho vyjmenovaného vzniká kreativní knihovna. Samozřejmě, můžeme si vzít jen jeden střípek a udělat pěknou akci, novou výstavu nebo zavést novou službu. Ale zůstaneme potom na půl cesty. A to určitě nechceme…

Uživatel knihovny tuto otevřenost nevidí na první pohled, on se setkává až s jejím výsledkem. Přesto je to s kreativitou stejné jako kdykoliv a kdekoliv jinde. Je potřeba mít základ, na kterém budeme stavět. Bez kostry budeme mít jenom „blob“, hromádku beztvarého slizu. Při vymýšlení všech možných kreativních záležitostí se často setkávám se slovy: „Proč bychom to měli dělat? Vždyť jsme knihovna. Případně s poněkud ostřejším: „Každá akce, která se v knihovně má odehrát, musí souviset s knížkami. Jakmile není knížka v hlavní roli, není to akce pro nás.

Je mi z toho smutno, protože to mnohdy říkají kolegové a kolegyně, kteří odvádějí jinak dobrou práci. A přesto mají snad pocit, že cílem kreativního knihovníka je spálit všechny knihy a na čtení zcela rezignovat. Takže pro uklidnění – není to tak. A na následujících řádcích to dokážu!

PROPOJOVÁNÍ NENÍ NIKDY DOST

Představme si modelovou situaci. V knihovně by se mohl pro veřejnost odehrát workshop v bubnování. Zapšklý knihovník řekne: „Bubnování v knihovně? To nemá s knížkami nic společného. A navíc je to nahlas! V žádném případě!“

Ale kreativní knihovník se nezalekne. A protože je kreativní, zamyslí se. A položí si několik otázek (protože kreativní knihovník si pořád klade otázky). Zeptá se sám sebe, proč chce tu akci pořádat. Pokud chce ukázat, že i v knihovně se mohou dělat hlasité věci, tak super – ale samo o sobě to fungovat nebude. Může v tomto případě chtít navodit atmosféru k jiné akci. Ale k jaké? Nebo chce ukázat cizí kultury trochu jinak? Všechno to propojit?

Kreativní knihovník tedy k workshopu bubnování vymyslí jenom něco málo navíc. Řekne si, že nejvíc se bubnuje v Africe, takže to spojí s ochutnávkou kávy z blízké kavárny, čtením afrických pohádek, malováním na obličej, které zajistí sousední dům dětí a mládeže, a pro rodiče připraví řadu knížek: od cestopisů až k dobrodružným a romantickým románům. Vidíte, že v tom ty knížky už jsou? A přitom jde „jenom“ o bubenický workshop.

PO ZAVÍRAČCE

V podobném duchu pořádáme akci nazvanou Po zavíračce, která se naprosto neoriginálně odehrává po zavíračce. Akce trvá asi tři hodiny – končí se v deset večer – a její součástí jsou koncerty minimálně dvou kapel, improshow (nebo jiné divadlo), workshopy, soutěže, hry a nechybí ani stylová kavárna. Cílovou skupinou jsou mladí lidé, ale ukazuje se, že mládí ducha se nedá svázat žádnými statistikami.

To důležité je, že na první pohled se jedná o akci, která má ukázat knihovnu „jinak“. Ve skutečnosti je to ale její druhotný cíl. Tím nejdůležitějším je nabídnout prostor s početnou diváckou základnou pro prezentaci ostatních work­shopů, které v knihovně běží. Ať už jde přímo o jejich výsledky (nejvíce je to vidět třeba na work­shopech divadelní improvizace, kdy si účastníci mohou rovnou zahrát i se svými lektory), nebo o jejich představení veřejnosti (jako například ukázky literárních dílen nebo klubů deskových her), či jen o zajímavé posezení s lektory (komiksová čítárna).

Druhou podstatnou záležitostí je utužení vztahu mezi knihovnou a jejími mladými uživateli. Někteří dobrovolníci se velmi rádi účastní s programem, jiní si zase jen užijí netradiční chvíli v knihovně.

Ve výsledku tak tato akce plní hned několik cílů, a i když primárně o knihy nejde, tak návštěvníci se do knihovny pro knihy vrací. A co je vidět na první pohled – přestože knihovník v ruce knihu nedrží, návštěvníci ano. Na místě je tak citace jednoho udiveného návštěvníka: „To je zázrak, že přes dvě stovky lidí si jde v centru Prahy v pátek večer radši do knihovny číst než někam pařit. Vidíte, ty knížky tu zase jsou…

TVŮRČÍ DÍLNY

Hlavní podstatou kreativní knihovny je podpora kreativity našich čtenářů – zejména formou workshopů. Ty jsou trochu ošidné, protože mohou nabízet opravdu kvalitní program, ale pro ty, kteří milují statistiky, je počet účastníků značně nerentabilní. Protože drahá akce pro pět lidí je přece méně výhodná než akce zadarmo pro padesát lidí. I proto se hodí s účastníky workshopů pracovat dlouhodobě a „těžit“ z nich, co se dá. „Workshop pro workshop samotný“ nemá příliš smysl. Opět zde máme několik způsobů, jak získat i něco víc než jenom spokojeného uživatele knihovny, který se, dejme tomu, naučí napsat krátkou povídku.

Tím prvním a nejjednodušším je udělat z tohoto člověka přítele knihovny. Je to někdo, kdo knihovnu opakovaně navštívil, trochu ho znáte. A třeba víte, že je nadšenec do Tří mušketýrů a sběratel pohlednic s tematikou jezevců. Proč se s ním rovnou ne­domluvit, že udělá v knihovně přednášku o Třech mušketýrech pro veřejnost? Nebo mu domluvit výstavu pohlednic – a doplnit je knihami o jezevcích? Je dost pravdě­podobné, že v takovém případě se přizná k nějakému dalšímu koníčku nebo doporučí knihovně nějakého šikovného známého…

Další možností je nabídnout knihovnu jako místo prvního úspěchu: „Píšeš povídky? Uspořádáme ti veřejné čtení!“Takový autor, až vydá novou knihu, se přijde zeptat, zda by křest nemohl být u vás. Bingo. Potřebujete napsat nějaký propagační textík nebo příspěvek na blog? Nemusíte se s tím mordovat, vždyť máte po ruce lidi, kteří píšou rádi. A protože si většinou píší do šuplíku, tak možnost být slavný a užitečný je pro ně sama o sobě odměnou. Na tomto principu velmi dobře funguje literární kurz Mistři písmen, učni slov. Nejde jen o samotný workshop (který trvá jen půl roku), ale i o řadu navazujících akcí, přednášek, setkání, které velmi často přerůstají až do osobních vazeb. Vzniká tak svébytná literární skupina a ve vzájemném tvůrčím procesu vznikají knihy, které pak v knihovně můžete půjčovat čtenářům… Vidíte, zase jsme začali bez knihy a na konci ji tam máme!

Z MALÉHO CO NEJVĚTŠÍ

Není to jednoduchá cesta. Přesto cílená podpora kreativity nese ovoce – a to nejenom u čtenářů, ale i u samotných knihovníků. Knihovníci jsou totiž mnohdy velmi kreativní – uspořádali jsme už dva literárně hudební večery s výstavou a stále jsme nevyčerpali všechny, kteří píšou, zpívají, hrají, kreslí… Nebojte se využít osobních zájmů svých knihovníků. Proč by knihovna měla být místem prvního úspěchu jenom pro čtenáře, proč ne i pro své zaměstnance?

Dovolím si ještě malý optimistický příklad na závěr. V naší knihovně byl před časem zaveden systém malých vnitřních grantů. Je jasné, že menší knihovny to zvládnou bez této institucionální berličky – takže to vlastně budou mít snazší. Podstata spočívá v tom, že když někdo přijde s nápadem a nápad projde určitou komisí, tak se uskuteční. Mimo hierarchii vedení, mimo ostatní nutné povinnosti. Někdy jde o drobnosti, jindy o docela velké věci.

A bez ohledu na to, co všechno se povedlo (třeba komiksový koutek nebo nové vybavení dětského oddělení), je tu jedna velmi důležitá věc – lidé sami se začínají s nápady ozývat a tyto nápady realizovat. Knihovna ožívá. A je to nádherný pocit, když jindy unavený knihovník má v očích záblesk nadšení. Zkuste ho u sebe najít taky. Bude to hřát u srdce jak vás, tak i vaše čtenáře.

Foto archiv Městské knihovny v Praze

Minianketa Čtenáře

CO PRO VÁS ZNAMENÁ KREATIVNÍ KNIHOVNA?

Oslovili jsme několik osobností touto záludnou otázkou a přinášíme vám jejich odpovědi.

Roman Giebisch (NK ČR): Kreativní knihovny jsou nedílnou součástí kreativních odvětví (vedle filmu, TV, rozhlasu, hudby a tradičního umění…) a slouží k hromadnému šíření kulturních produktů (knih, hudby, filmů – tady záleží na autorském právu jednotlivých zemí, které se dost liší i v EU). Knihovny samotné nabízejí kulturní služby (výtvarné a literární dílny, hudební vystoupení, dramatizují literární texty, organizují scénické umění a pořádají akce na propagaci kulturního dědictví), ale jsou i producenty – ve vztahu ke kulturnímu dědictví je nejdůležitější digitalizace a zpřístupnění literárního dědictví, produkují ovšem také knihy a e-knihy ve spolupráci s výkonnými umělci. Kreativní knihovny představují odvětví produkující služby určené k masovému šíření (počítačové hry, zvukové záznamy, opět vše, co souvisí s digitalizací atd.). A pokud budou muzea, knihovny a archivy ve vzájemné spolupráci uchovávat a zpřístupňovat kulturní dědictví, tak nikdo nemůže jejich existenci zpochybnit.

Eva Měřínská (Městská knihovna Tábor): Co pro mě znamená kreativní knihov­na? Tvůrčí přístup ke světu ve mně evokuje pozitivní pohled a optimismus, chuť řešit problémy, přijímat výzvy, vyhledávat podněty a nenechat se odradit nebo zlomit. Kreativní knihovna hledá způsoby, jak oslovit široké spektrum lidí, je si vědoma, že na každého platí něco jiného, a aktivně s tím pracuje. Myslím, že ke kreativní knihovně rovněž patří aktivní rozhodnutí, respektive uvědomění si svých limitů, a tedy vytyčení cesty, území, kde je schopná a ochotná se pohybovat. Chci tím říct, že není úkolem (kreativní) knihovny stejnou měrou v jednom čase uspokojit potřeby všech na 100 %.

Jiří Pavlík (ÚVT UK v Praze): Kreativní knihovna v mých očích integruje do svých služeb nabídku e-knih zajímavých pro svou cílovou skupinu čtenářů, doplňuje navazující služby a upravuje stávající. V případě knihoven v České republice je to nabídka e-knih eReading.cz, Levná knihovna, Flexibooks, EBSCO, Proquest, Publi.cz, E-knihy do každé knihovny nebo nabídka e-knih dodávaných přímo nakladateli pro zpřístupnění v ebrary DASH! Kreativní knihovny integrují nabídku e-knih do svého katalogu nebo discovery systému, propagují ji v rámci novinek, na sociálních sítích, inzerují dostupnost ve volném výběru. Na místě v knihovně jsou dostupná rychlá internetová wi-fi připojení a pomoc od personálu knihovny při zaškolení k e-knihám. Knihovny nabízejí on-line registraci s on-line platbou registračního poplatku. Služby k e-knihám vylaďují ve spolupráci s autory, nakladateli a poskytovateli e-knih. O zkušenosti a nejlepší postupy se dělí s ostatními knihovnami.

Richard Papík (ÚBK FPF SU v Opavě): Kreativní knihovna? Mohlo by to mít v mém uvažování dva významy. Jeden jako prostor či akce, které jsou mi nabízeny knihovnou v podobě skutečně tvořivé a lákavé. To má význam a dopady pro celé spektrum uživatelů – věkově bráno od dětí až po seniory. Ten druhý význam je osobní, myšlenkově intimní, kdy prostřednictvím bohatství dokumentů v knihovnách hledám vlastní inspirace. To je velmi pěkný, pocitově uklidňující a zároveň vzrušující stav, obyčejně je pozitivní.

Foto archiv redakce a respondentů