Medový hlas slavičích jazýčků

KLÁRA SMOLÍKOVÁ klara.smolikova@tiscali.cz

Čtenářské návyky se mění. Ve zrychlené době si neustále něco nárokuje naši pozornost: v bytě hraje televize, v dětském pokojíčku i v pracovně poblikává obrazovka počítače, cestujeme, usínáme i odpočíváme s mobilním telefonem připojeným na internet, neustále na dosah. Na klidné čtení a předčítání zbývá čím dál méně času. Nešlo by z nevýhod moderních technologií udělat výhodu? Stejně jako přibývá čtenářů elektronických knih, dochází ke znovuobjevení knih mluvených.

Vyprávění příběhů a předčítání jsou činnostmi prověřenými staletími. Dnešní doba však klade důraz na samostatnost, soběstačnost, individualitu. Nepohybujeme se ve smečkách, ale každý sám. Na společné vysedávání kolem ohně nebo u knihy v salónu není čas a „nejsou lidé“. A tak nám chybí hlas, který by nás doprovázel na dlouhých cestách městskou dopravou nebo autem, při běhání či posilování, při vaření nebo žehlení.

Přečti mi to znovu

Každý rodič, ač rozhodnutý dítěti číst pravidelně, hodně a při každé vhodné příležitosti, zákonitě dospěje do bodu, kdy toho má dost. Leze mu krkem po stopadesáté číst stejnou pohádku, slovo od slova a za přísného dohledu malého posluchače, který bedlivě sleduje, zda ani písmenko nebylo vynecháno. I ten nejobětavější rodič se může dostat do fáze, kdy všechny kampaně na podporu čtení upřímně nenávidí a jediné, co chce, je pořádně se vyspat. Jakmile totiž ulehne s dítětem do postele k večernímu čtení, usíná.

A tady je první moment, kdy naše dobré úmys­ly může zachránit audiokniha. Možná si vzpomenete, jak jste si v dětství pouštěli dokola černou gramofonovou desku s Hurvínkem nebo přetáčeli na tužce kazety s nahrávkou Harryho Pottera. Mluveným knihám nevadí, když jsou poslouchány stále dokola, jejich interpreti v peřinách při večerním čtení neusínají a poradí si i se záludnostmi bohatého jazyka, jaký najdeme třeba v pohádkách Václava Čtvrtka nebo ve Fimfáru Jana Wericha. Nemám tím na mysli, že by dítěti nemělo být předčítáno. Jen chci upozornit na jednoduchý způsob, jak společně sdílet příběh třeba při ces­tách autem nebo jak spolu usínat při pohádce.

Došly gramofonové jehly

V současné době narůstá zájem o přímé stahování audionahrávek ve formátu MP3 do počítačů či mobilních telefonů. Režiséři zvukových knih si nelámou hlavy, jak nahrávku vměstnat do nějaké přijatelné délky, aby se kniha průměrného rozsahu neroztahovala na osmi kazetách. Mohou se pustit do nahrávání nekrácených audioknih o dél­ce třiceti a více hodin. Narátora pak citlivě vybírají a vedou tak, aby posluchač mohl hlas audioknihy vnímat jako svůj vlastní vnitřní hlas a knihu si užít, i když zrovna popojíždí v dopravní zácpě.

Mluvené slovo může doprovázet tetičku při ple­tí zahrádky, či kloučka při lepení papírových raketoplánů. Nemalý význam má pro ty, kteří se čtením zápasí kvůli únavě očí nebo dokonce zra­kovým vadám. Moci „číst“ a mít zavřené oči, číst a zrak využívat k něčemu jinému, to zní přece lákavě.

Porce emocí navíc

Někdo nepřečte knihu pomalu ani po půl roce čtení, ale vyposlechne tři knihy měsíčně. Další u mluveného slova pracuje. Je to tedy řešení z nouze? Číst a vlastně nečíst? Rozhodně není. Každý spisovatel vám potvrdí, že až když si přečte text nahlas, pozná, zda se mu povedl. Přednes odhalí kostrbatosti, nelítostně poukáže na nezvládnutý rytmus. Jakmile se však kniha povede, kvalitní přednes narátora ji povýší a rozvine.

Jinou kapitolou jsou dramatizace, ať už rozhlasové, nebo určené rovnou pro audionahrávky. My však zůstaneme u ryzích audioknih. Nejnovějším trendem je vydat knihu papírovou souběžně s knihou zvukovou. Nakladatelé totiž zjišťují, že tato dvě média si nekonkurují, dokonce se vhodně doplňují.

Kdo poslouchá, čte

Výzkumy potvrzují, že poslouchání knih děti od čtení rozhodně neodvádí. Naopak, pomáhá nejen předčtenářům, ale i začínajícím čtenářům. Audioknihy rozvíjejí slovní zásobu, podporují fantazii a učí potřebným návykům, tedy soustředění, schopnosti plynule vnímat delší text a rozumět mu, v neposlední řadě vedou k potěšení z příběhů. To že jsou zprostředkovány poslechem, ne četbou, nijak nevadí. Naopak: naposlouchání správného, znělého přednesu zlepšuje u dětí vlastní vyjadřování.

RECEPTY PRO POSLOUCHÁNÍ S PŘEDŠKOLÁKY

• Nabízejme rodičům malých dětí audioknihy a vysvětlujme jim, že nejde o náhražku čtení, ale doplněk, vhodný kupříkladu pro společný zážitek z četby v autě či při vykonávání domácích prací.
• Používejme zvukové nahrávky knih jako kulisu u výtvarných a jiných dílen v knihovně.
• Využívejme audioknihy jako motivaci k akti­vitám typu kreslení, nacvičení scénky apod.
• Povídejme si společně nejen o čtení, ale i o vyprávění, předčítání, rozhlasových pohádkách.
• Hrajme si s hlasem. Kolika různými přednesy lze pronést jednu větu z pohádky? Jakým hlasem mluví vlk z Červené Karkulky? Jakým babič­ka a vnučka?

RECEPTY PRO VELKÉ UŠI MLADŠÍCH ŠKOLÁKŮ

• Společně poslouchejme vybranou pasáž, kterou zároveň žákům nakopírujme, aby mohli text souběžně sledovat na papíře a zaškrtávat si neznámá slova či pasáže, ve kterých je odpověď na nějakou před poslechem položenou otázku.
• Motivujme k poslouchání, mějme audioknihy jako alternativu k papírové knize.
• Upozorňujme nejen na audioknihy, ale i na rozhlasové pořady. Zkoušejme s dětmi čtení nahlas a nahrávejme si ho.
• Nabízejme holčičkám a klukům audiovize příběhů, které jsou čtenářsky náročnější, ať už je to kvůli datu vzniku, stylu či slovní zásobě.
• Vybízejme k srovnávání. Jak text přečtu já, jak ho pojal herec v audioknize?

RECEPTY PRO ZMLSANÉ UŠI STARŠÍCH ŠKOLÁKŮ

• 
  Upozorňujme na projekty typu Vem Boženu do metra a Vem Aloise na kolo, které nabízejí Babičku Boženy Němcové, díla Aloise Jiráska, Malostranské povídky Jana Nerudy nebo Škvoreckého Zbabělce volně ke stažení na webu Českého rozhlasu.
• Poslouchejme společně vybrané úryvky z audio­knih a pak o nich diskutujme. Nechme posluchače shrnout, co slyšeli, či předvídat další děj, popsat postavy či vztahy mezi nimi.
• Inspirujme se způsobem práce s audionahrávkami používaným při výuce cizích jazyků, jen tentokrát bude poznávaným jazykem čeština lite­rárních děl. K vybrané ukázce připravme před poslechem sadu úkolů (doplnění chybějících slov, určení správnosti u vybraných výroků apod.), které budou posluchači vyplňovat.
• Poslechem první kapitoly navnaďme žáky k přečtení celé knihy.

RECEPTY PRO USPĚCHANÉ  STŘEDOŠKOLÁKY

• Využijme závislost středoškoláků na mobilních telefonech a nabídněme jim s sebou audioknihu nejen do tramvaje, ale i posilovny či při procház­ce se psem.
• Zapojme starší čtenáře do hlasitého čtení při akcích pro mladší čtenáře. Vytvářejme s nimi podcasty o literatuře, třeba o knižních novinkách, které můžeme umísťovat na web knihovny.
• Pořádejme tematické pořady o audioknihách, v nichž představíme žánrovou pestrost, konkrétní tituly i jednotlivé tvůrce zvukových knih.
• Používejme ukázky z audioknih v komponovaných pořadech o literatuře – zahraniční, staré či žánrové, ale nebojme se je využít i jako upozornění na knižní novinky v knihovně.
• Upozorňujme na přednosti zahraničních audioknih při výuce cizího jazyka.
• Seznamujme čtenáře knihoven se soutěží „Audiokniha roku“ a dalším děním kolem zvukových knih, například s portálem Naposlech.cz.

Málokdo se pozastavuje nad poklesem počtu posluchačů rozhlasových pořadů mezi dětmi, ale tento trend má negativní dopad na čtenářskou gramotnost dětí, které se samy u čtení jen s obtížemi zklidní nebo mají cestu ke knize ztíženou jinak. Každý, včetně dětí, se dnes umí (pokud samozřejmě chce) vyvázat z diktátu televizního vysílání a vytvořit si svůj vlastní program, tedy pouštět si filmy z DVD a pořady z archivů na webu. Nyní je načase pokusit se o podobnou emancipaci v poslouchání mluveného slova. Ostat­ně možnost poslouchat rozhlasové pořady přes internet pozvolna pomáhá zvýšit počty dětí, které si je pustí.

Knihovny mají audioknihy většinou zařazené v hudebním oddělení, takže mnozí čtenáři o nich ani nevědí. Setkávám se však i s nedůvěrou knihovníků vůči audioknihám. Nerozumím tomuto postoji. Nikdo přece nezpochybňuje, že hlasité předčítání je prvním krokem ke čtenářství. Slyšet zvuk napsaného textu pronášeného se správnou intonací, verbálním frázováním a bezchybnou artikulací je cestou ke knize osvědčenou zkušeností škol v zahraničí. Proč by tento nástroj vedoucí ke čtenářské gramotnosti a zároveň způsob, jak si knihu užít a mít z ní potěšení, nemohl být využíván i v knihovnách?

Foto archiv autorky