ZUZANA MRAČKOVÁ ctenar.mrackova@svkkl.cz

Jakým způsobem by měly knihovny přistupovat ke svým čtenářům, aby si jejich zájem udržely také v „digitálním věku“? Tímto tématem se zabývala konference s názvem Nabídky a slu­ž­by knihoven v digitálním věku, která se uskutečnila 23. dubna 2015 v Goethe-Institutu, ve spolupráci s ním ji pořádal SKIP ČR.

Úvodního a přivítacího slova se ujal ředitel Goethe-Institutu Berthold Franke, jenž nastínil situaci dnešní doby, ve které se mezilidské vzta­hy odehrávají v režii různých přístrojů usnadňujících proces mezilidské komunikace, a označil knihov­ny za průkopníky, jejichž úkolem je nyní také to, aby se s nastávající situací vyrovnaly. Vyrovnaly se s ní a především ji ustály.

Možnosti knihoven udržet si místo v moderní době se po prezentaci Pavla Kocourka, jednatele společnosti INCAD, z jejíž dílny pochází Česká digitální knihovna, mohly zdát přece jen poněkud obtížnější. Nastínil totiž moc internetu a mobilních zařízení v dnešní době. Jak by tedy měly knihovny obstát v této konkurenci a stát se lukra­tivními pro generaci „digital natives“¹? Pavel Kocourek radí oprostit se od bludů, že knihovny mají levnější a kvalitnější obsah, než je možné sehnat prostřednictvím internetu, a vyrovnat se s dobou, ve které soukromí ztrácí svůj původní rozměr a vzdělání není jen záležitostí škol, ale je celoživotním procesem: „Knihovny by měly vy­-sto­u­pit ze svého dosavadního prostoru – přesáhnout své budovy a ex­pe­ri­me­n­tovat s nimi, osvojit si nové tech­nologie a přitom zapomenout na kon­cová zařízení (protože klienti mají svá a lepší), komunikovat s uživateli a hledat vlastní hodnoty (nekopírovat již objevené).“

Po představení knihovny v Kolíně nad Rýnem její ředitelkou Hannelore Vogt se ukázalo, že tato knihovna se podobnými radami řídí už dlouho. Učení chápe v nejširším slova smys­lu – nejen z knih, a více než s nimi pracuje s lidmi. Jako důležité vní­má i to, aby bylo možné si z knihovny také něco odnést domů (třeba vlastní výrobek). O tom svědčí následující čís­la: 70 % jejích uživatelů je mladších čtyřiceti let a 30 % si nepůjčuje žádné knihy, ale pouze využívá prostor.

V knihovně si lze zahrát na e-piano a e-kytaru a vzniklý notový zápis si odnést domů, vytisknout si své nápady na 3D tiskárně, vyzkoušet Oculus Rift (brýle, kterými lze vidět virtuální realitu ve 3D rozměru), zapůjčit si čtečky, tablety, GPS a samozřejmě e-knihy. Účast na „geek“ večerech, pořádaných knihovnou, pak umožňuje prezentovat své vlastní vědecké projekty pro širší veřejnost a díky místnímu Makerspace se lze propojit s ostatními lidmi a jejich znalostmi a společně pak pracovat na svých nápadech. Během prázdnin pořádá knihovna také technické work­shopy pro děti. Tolik o kolínské knihovně alespoň ve stručnosti, protože nadšení a upřímné zaní­ce­ní paní ředitelky, se kterým hovořila o své kni­hovně, jde jen těžko vyjádřit v textu. H. Vogt během své prezentace vyslovila myšlenku, která shrnula představené aktivity knihovny: „Knihovníci nemusí umět všechno, ale měli by umět propojovat lidi a přistupovat k nim aktivně, samozřejmě s ohledem na individualitu každého čte­náře-návštěvníka. Sama knihovna by pak měla být pohodlné a neformální místo s nápady,“ dodala.

V Německu spolu knihovny velmi spolupracují a sdílejí své zkušenosti (jsou propojeny v konsorciu), proto další prezentující Ute Hachmann, ředitelka Městské knihovny v Brilonu, nejprve poděkovala kolínské knihovně za inspiraci a průkopnictví v oboru.

Cílem této poměrně malé knihovny s 61 000 návštěvníky ročně je být nízkoprahovou knihov­nou (pro všechny děti a jejich rodiny). Proto své čtenáře začíná oslovovat už velmi brzy. Každé dítě, které se narodí v brilonské porodnici, získá čtenářský balíček s takzvanou „čtenářskou laťkou“ (kromě výšky dítěte na ní lze měřit i jeho čtenářské dovednosti – respektive spíše to, na jaké úrovni by měl být jeho vztah ke knize), legitimací do knihovny a několika knihami. Na „čtenářskou laťku“ lze narazit také u místních lékařů, ve školách a školkách a v logopedických praxích. V čekárnách ordinací dětských lékařů se nacházejí také menší knihovničky provozované a průběžně doplňované městskou knihovnou.

Knihovna v Brilonu kromě akcí, během nichž prezentuje jednotlivé knihy (pod názvem casting knih nebo blind date), představuje učitelům i počítačové hry, které bodují u jejich žáků, aby s nimi tak vyučující neztráceli krok. Knihovna také pravidelně připravuje kvízový večer v místním hostinci. Zajímavým nápadem je bezesporu i to, že nabízí k zapůjčení dvanáct typů tematických bedýnek určených pro dětské oslavy, které kromě knih obsahují také dekorační materiál, hry a recepty na slavnostní občerstvení.

Závěr konference se poté nesl v částečně tematicky rozdílném duchu, přesto se týkal právě „digitálního věku“. Jan Schrastetter, člen představenstva Digitálního fóra Střední a Východní Evropy, přiblížil projekt digitalizace literatury a historických pramenů pocházejících a souvisejících s Plzní – Evropským hlavním městem kultury, a to pod názvem Pilsna Digitalis.

Semínek zajímavých nápadů na práci s ná­vštěv­níky knihoven není nikdy dost, nechť se pro ně v českém prostředí nachází dostatek úrodné půdy!

1 Tento pojem použil v roce 2001 Marc Prensky ve svém článku Digital Natives, Digital Immigrants. Jedná se o označení generace lidí, pro které je zacházení s moderními technologiemi samozřejmostí – přicházejí s nimi do kontaktu již od útlého věku.