PETR NAGY

Jiří Trávníček: Překnížkováno. Co čteme a kupujeme (2013). Host – Národní knihovna ČR: Brno, 2014. 1. vyd. 192 s.

Ke stěžejním oblastem odborného zájmu literární­ho teoretika, historika, kritika, editora a vysokoškolského pedagoga Jiřího Trávníčka (* 1960) patří samotné čtení a čtenářská kultura. V posledních letech vydal na toto téma již dvě publikace založené na rozsáhlých výzkumech – Čteme? Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke kni­ze (2007) (vyd. 2008) a Čtenáři a internauti. Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke čtení (2010)(vyd. 2011) – a k tomu titul Knihy a jejich lidé, přinášející celkem třiatřicet „čtenářských životopisů“ konkrétních lidí z oboru (spisovatelů, nakladatelů, překladatelů, editorů, knihkupců, propagátorů kni­hy a čtení, literárních kritiků a vědců, knihovníků). Třetí Trávníčkova kniha pojednávající o čtenářích a čtení vyšla loni pod názvem Překnížkováno. Co čteme a kupujeme (2013) a přinesla opět s tříletým odstupem (2007, 2010, 2013) aktuální statistická data týkající se čtenářských návyků obyvatel České republiky starších patnácti let.

Každý výzkum byl vždy zčásti věnován jiné vybrané oblasti čtenářské kultury – po veřejných knihovnách a beletrii přišel nyní na řadu knižní trh (jak ho využíváme a jak se na něm orientujeme), tj. téma, jemuž se Trávníček spolu se Zdeňkem Šimečkem věnoval obšírněji a hlouběji v nedávno vydané publikaci Knihy kupovati… Dějiny knižního trhu v českých zemích, jejíž recenzi jsme přinesli v lednovém čísle Čtenáře. Vedle celkového přehledu současného českého knižního trhu je zde dotyčná problematika nahlížena též optikou znalců i obyčejných uživatelů a autor k ní přistupuje ze čtyř hledisek – z hlediska posunu (1985–2013), struktury, mezinárodní situace a z hlediska historického. Dochází přitom ke stejným závěrům jako ve zmíněném titulu Knihy kupovati… – nestabilita se podle něho na českém knižním trhu stala jevem stabilním, údajné provizorium se ustálilo v normu a sociálnímu životu knih jako by dnes chyběl nějaký vyšší důvod.

Vítaným zpestřením sice srozumitelného a přehledného, přesto však poněkud suchopárného výčtu autorových předpokladů, získaných dat a z nich vyvozených závěrů je bezesporu anketa, která přináší odpovědi přímých aktérů tuzemského knižního trhu na dvě otázky týkající se jeho současného stavu a možného dalšího vývoje. Podobné čtenářské osvěžení pak nabízí i část obsahující spontánní výpovědi jednotlivých respondentů, kteří v závěru výzkumu dostali prostor vyjádřit se k čemukoliv, co souvisí s tématem čtení, knih a knižního trhu. Narazíme tu například na přání, aby knihovnice byly na čtenáře příjemnější či aby veřejné knihovny měly ve své nabídce i nejnovější tituly, ovšem nejpalčivějším nedostatkem se podle většího množství odpovědí ukazuje být příliš vysoká cena knih.

V případě třetí publikace od stejného autora, pojednávající navíc o téže problematice, nijak nepřekvapí komentáře k předchozím dvěma svazkům, stejně jako specifická terminologie (internaut, internetominuty aj.) a obhajoba dlouhodobě užívané metody („Statistický přístup ke čtenářům a čtení má svá omezení i rizika, nicméně v mnoha ohledech ho něčím jiným zastoupit nelze“). Přestože autor nezastírá, že český knižní trh neprošel za dotyčné tři roky zásadní proměnou, přináší jeho kniha i leccos nového a překvapivého. Alarmující je kupříkladu výrazný pokles v návštěvnosti veřejných knihoven, které v roce 2013 navštívila jen necelá třetina čtenářů (tj. obyvatel ČR starších patnácti let, kteří za rok přečetli alespoň jednu knihu). Vůbec poprvé také autor věnuje pozornost sociálním sítím coby novému médiu. Za základní poznatek výzkumu z roku 2013 pak autor označuje svou tezi, která dala název jeho knize a podle níž příliš velký počet vydávaných titulů zásadně ztěžuje čtenářovu orientaci na knižním trhu.

Po titulu, jakým je Překnížkováno, sice mnoho běžných čtenářů zřejmě nesáhne, avšak těm, kteří se fenoménem čtení, čtenářství, knihy či knižního trhu zabývají hlouběji – ať už z osobního zájmu nebo profesně –, nabídne trojice Trávníčkových publikací množství věrohodných, přehledně strukturovaných a často i nemálo zajímavých informací. Takoví pak jistě neodolají ani autorem ohlášenému pokračování, které by mělo vyjít nikoliv za tři roky, ale tentokrát až za pět let.