Být Kosmasem i pro 21. století

Úloha a účel činnosti knihoven jsou již od dob antiky veskrze ušlechtilé, i když lze samozřejmě vše zneužít a zdeformovat. Téhle složce knihovnické historie se však teď nemíním věnovat. Podíl na přenosu poznatků z minulosti do ve své době aktuální současnosti, šíření vzdělanosti až po současná komunitní centra pro všechny věkové kategorie, digitální databázová centra – to vše vždy převažovalo a platí dodnes. Knihovny se tedy jistě vyrovnají i s výzvami čtvrté průmyslové revoluce. Souhrn základních trendů je obsažen v příspěvku úvodního tématu tohoto čísla. Vše nové a progresivní mnohdy děsí – často zbytečně jen z neznalosti a „neosahání“ nové materie, ale je to nejspíš vývoj neodvratitelný, proto se to snažíme reflektovat i na stránkách Čtenáře. Sem patří rovněž týdny výuky programování, představování nových typů literatury a aktivit knihoven, jež mě stále příjemně udivují a těší i po všech letech, kdy jsem v téhle oblasti bezprostředně i z povzdálí působil.

S velkou vervou se současné české knihovny pustily i do v Británii osvědčeného projektu Bookstart, který ve své české variantě sice nezní tak průrazně a úderně, ale pod poetickou slupkou „knížek do života“ se skrývá stejný bohulibý obsah. International Book Giving Day neboli Mezinárodní den darování knih také vznikl v Anglii – a už teď jsem zvědavý na názor paní Šimsové z britské praxe – je více než zajímavou konkurencí komerčně vlezlého a prvoplánového sv. Valentýna (nemám ovšem sebemenší výhrady k lásce a zamilovanosti, abych nebyl špatně pochopený). Obávám se ale, aby některým roztěkaným knihomilům nesplynul s dubnovým Světovým dnem knihy a autorských práv, vyhlášeným pod patronací UNESCO.

Nicméně všechny tyto aktivity a knižní kvas spadá i do kompetence knihoven a jejich okruhu působnosti. Nepochybuji, že se s ním vyrovnají se zdarem, kreativně, s ohledem na specifické potřeby tuzemského prostředí. Dříve jsme za zadrátovanou hranicí mohli jen přihlížet a odezírat, dnes v době globalizace a otevřené výměny zkušeností máme nejen šanci se seznámit s tím pozitivním, co se jinde osvědčilo, ale přidat i něco vlastního, nápady hodné následování. Připomeňme třeba Noc s Andersenem, která vzbudila ohlas i v zahraničí. Já, podle svých životních zkušeností od určité doby spíše skeptický, jsem v tomto ohledu optimistou. Časopis Čtenář se hlásí ke své roli být i po sedmdesáti letech stále kronikou svého oboru a já malým Kosmasovým pomocníkem.

Jaroslav Císař