Jak reagují švédské knihovny na světovou uprchlickou krizi

Ocitli jsme se v největší krizi po druhé světové válce a musíme se k tomu nějak postavit. Je to velice těžké, problémy jsou gigantické a neexistuje žádné rychlé a jednoduché řešení. Nemáme je samozřejmě ani my ve Švédsku a o otázce se denně diskutuje. Mezitím už v loňském roce do Švédska přijelo přes 160 000 uprchlíků a většina z nich zažádala o azyl. Pokud uprchlíci nechtějí o azyl požádat (a tedy se zaregistrovat), stávají se z nich takzvaní „bezpapíroví“ uprchlíci, kteří žijí mimo společnost.

Knihovny vždy hrály důležitou a zásadní roli ve všech krizích, protože poskytují kulturní a jazykové mosty – a dělají to už tisíce let (ve východním Středomoří se stalo město Soluň největším vzdělávacím centrem právě díky velkému množství knihoven). Obzvláště důležitou roli by měly knihovny hrát v případě politických a náboženských menšin – například sefardští Židé, kteří byli v 15. století vyhnáni křesťany ze Španělska a Portugalska, se stali spolutvůrci a zachránci hodnotné středověké islámské kultury, protože překládali z arabštiny do latiny a řečtiny.

Pro tyto uprchlíky se už tenkrát staly knihovny hlavním a nejdůležitějším místem setkávání. Hrály dvojí roli – částečně zachovávaly jejich jedinečné kultury, ale působily také jako katalyzátor pro integraci do nové společnosti. S pomocí knihoven založili tito uprchlíci novou identitu, která jednak zachovala jejich historii, ale zároveň jim pomohla přijmout novou kulturu a přizpůsobit se novým podmínkám.

Knihovny ve Švédsku se snaží zabraňovat rasismu a růstu extremistických nálad ve společnosti různými způsoby. Knihovny a knihovníci se zúčastňují všech akcí a kampaní na pomoc uprchlíkům a proti rasismu – například v severském Västernorrlandu se uskutečnila akce Knihovny proti rasismu. Nebo založí miniknihov­nu, kde si mohou uprchlíci vypůjčit knihy ve svém jazy­ce (tento projekt sponzorovala firma BTJ, která nabízí knihy v 36 jazycích, zajišťuje jejich katalogizaci a jiné knihovnické služby). Na knihovnickém a knižním veletrhu v Göteborgu v září bylo možné zúčastnit se různých seminářů, na kterých se diskutovalo mimo jiné o snížené toleranci ve společnosti, která nastoupila po počátečním nadšení.

Toto jsou knihovny jako celek, ale skoro každá, i sebemenší knihovna se snaží nějakým způsobem pomoci. Například v obci Värmdö u Stockholmu se knihovna rozhodla vypustit požadavek rodného čísla – toto číslo je nutné, aby si každý ve Švédsku (nejenom švédští občané) mohl v knihovně zadarmo média vypůjčit. Takový požadavek bránil „bezpapírovým“ uprchlíkům v přístupu k půjčování knih a dalších médií. Knihovna v Gävle zase zřídila jazykovou kavárnu, kde se noví přistěhovalci mohou potkat se švédskými občany a procvičovat novou řeč. Knihovna na stockholmském předměstí Sätra dává svým uživatelům možnost stát se jazykovým přítelem a pomoci někomu individuálně. Řada knihoven zařizuje besedy a pomáhá s překlady tam, kde uprchlíci chtějí vyprávět o svých zážitcích a zkušenostech. Pokud nemluví anglicky a nemohou se vůbec dorozumět, existuje národní webová stránka KomHIT (přijďte sem), kde se využívá k porozumění obrázků. Existují dvě sady fotografií ve třech jazycích (ve švédštině, angličtině a arabštině) – jedna sada se týká specifické situace uprchlíků, druhá je zaměřena na každodenní život.

Mnoho knihoven vyzývá na svých webových stránkách všechny obyvatele města či obce a organizuje různé formy pomoci. Například knihovna v Göteborgu má jednu webovou stránku s konkrétními tipy, nápady a radami, jak pomáhat, a s odkazy, kde najít další informace.

Knihy a knihovny samozřejmě nejsou řešením všech problémů, ale mohou být jedním z dílků skládačky a důležitým zdrojem při dlouhodobé snaze pomoci uprchlíkům, kteří ztratili všechno při hledání nového života.

Na každou situaci můžeme pohlížet mnoha způsoby – v uprchlících můžeme například vidět nové konzumenty a nové daňové poplatníky (těch není nikdy dost), a třeba se můžeme i podívat, o kolik se díky přistěhovalcům navýší počet návštěvníků a uživatelů knihoven.

Hlavní je, abychom nezůstali lhostejní a nepřestali se namáhat kvůli hádce v daleké zemi mezi národy, o nichž nevíme nic¹.

1 Pozn. autorky článku: Chamberlain v legendárním rozhlasovém projevu komentoval Mnichovskou dohodu/zradu z roku 1938, ve které se zástupci čtyř zemí (Velká Británie, Francie, Německo a Itálie) dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety). V projevu se zlobí, že přípravy na válku jsou nutné „kvůli hádce v daleké zemi mezi národy, o nichž nevíme nic“.