Zdroje jsou dostupné v Knihovně knihovnické literatury Národní knihovny ČR

Univerzitní knihovna v německém Kasselu dokončila letos první fázi své rekonstrukce. Vybudovala pro své studenty studijní místa jako tzv. „třetí místo“ (na prvním místě je domov, na druhém práce nebo škola; knihovny chtějí nabídnout své prostory jako důležité třetí místo, kde je možno trávit čas). V rámci komplexní rekonstrukce se zatím renovovalo 24 000 m2 (cca jedna třetina celkové plochy). Kromě velkorysé a přátelské koncepce vstupního prostoru byla vybudována řada studijních míst a komunikačních oblastí. Důraz se kladl na vizuálně přitažlivé a moderní vybavení, které je blízké studentům a vytváří z knihoven ústřední místa setkávání a učební centra. Kromě individuálních a skupinových studoven  nabízí akademická knihovna příjemná místa k odpočinku a neformálnímu setkávání mezi studenty. Při zařizování interiéru byl kladen velký důraz na design a kvalitu materiálů. Sedací nábytek nabízí požadovanou atmosféru a maximální komfort při studiu. Architekti použili barevná a elegantní křesla Amoebe navržená legendárním designérem Vernerem Pantonem roku 1970, všechna studijní místa nabízí také dynamické sezení na plastové židli Tip Ton, která i při pohybu nezanechává žádné stopy na podlaze. Studovny jsou maximálně odhlučněny a akusticky odděleny od komunikačních salonků. Univerzita v Kasselu zažívá silný růst – aktuálně zde studuje na 25 000 studentů. V následujících letech počítá vedení univerzity s výstavbou nových budov a další modernizací akademické knihovny.

(BuB Forum Bibliothek und Information – Jahrgang 69, Nr. 5, Mai 2017, s. 251)

Veřejná knihovna v Prescott Valley v Arizoně byla vybudována v roce 2009 jako prostor sdílený řadou organizací. Budova byla navržena tak, aby byla přátelská k lidem. Mezi klíčová místa patří sál pro jednání městské rady, multifunkční konferenční místnost, střešní terasa, PC laboratoř a řada menších místností určených ke komunitnímu setkávání. Knihovna dále sdílí prostor s areálem univerzity, který nabízí časté příležitosti ke spolupráci. Sdílení je pro knihovnu vždy náročné, ale přínosy převažují nad problémy – knihovna zaujímá ve městě cenné postavení (místo rodinných aktivit, centrum pro společenské akce) a na komunitu má velký vliv. Počet organizací, které mají zájem o spolupráci, stále narůstá, také knihovna sama oslovuje místní organizace s vlastní nabídkou, některé prostory začala využívat i komerčně. Program aktivit se pochopitelně podřizuje termínům zasedání městské rady. Auditorium je vybaveno nejmodernější technikou a zasedání přenáší občanům kabelová televize. Stejné zařízení může využívat také knihovna, která tak může publikovat záznam svých autorských čtení s nejprodávanějšími autory New York Times nebo zaznamenávat zajímavé hudební pořady. Místní komunita investovala do veřejné knihovny velké prostředky a pracovníci knihovny si dobře uvědomují, že zdejší lidé jsou jejich prioritou.

(Public Library Quarterly – Volume 36, June 2017, s. 154–166)

Rakouská národní knihovna představuje na výstavě „300 let svobodných zednářů“ pohled do zákulisí této tajemné organizace. První Velká lóže svobodných zednářů vznikla před 300 lety sloučením čtyř lóží v londýnském hostinci U husy a rožně. Nejstarší doklady existence svobodných zednářů pocházejí ze 14. století, ale zednářské tradice se někdy odkazují i na stavitele prvního chrámu krále Šalamouna v Jeruzalémě z 10. století před Kristem. V 17. století se zednářství rozšířilo zejména do Francie, pak do Nizozemska a Německa. Členy svobodných zednářů se stávají často šlechtici, umělci a vědci. Ovšem již v roce 1785 bylo období rozkvětu svobodných zednářů v Rakousku nařízením Josefa II zastaveno s cílem zamezit divokému nárůstu alchymistů a mystiků v mnoha zednářských lóžích; v roce 1795 bylo zakázáno úplně. Toto vše se mění s pádem habsburské říše a od roku 1918 se mohou zednáři v Rakousku opět aktivizovat. Bojují za lidská práva a jsou politicky aktivní. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu v roce 1938 byli zednáři pronásledováni a deportováni do koncentračních táborů. Po roce 1945 na tomto poli spojili své síly spisovatelé, novináři, herci a další profese, přesto se poválečné zednářství v Rakousku obnovovalo jen pomalu.

(Österreichische Nationalbibliothek Magazin – Nr. 1, Juni 2017, s. 5–6)

Připravil ROMAN GIEBISCH