KLÁRA TRUCHLÁ klara.truchla@nkp.cz

Knihovnictví v Maďarsku má dlouhou historii a tradici, systém knihoven a knihovnictví je zhruba stejný jako v Čechách. V současnosti tam fungují knihovny stejného typu jako u nás: národní, odborné, vysokoškolské, veřejné, církevní a školní. Krátký historický přehled dvou nejstarších maďarských knihoven, té vůbec nejstarší z Pannohalmy a nejstarší veřejné z Péczi, a zajímavosti z jejich historie mohou být mementem pro současné odpovědné činitele veřejného života nejen v Maďarsku.

Nová maďarská ústava (Alaptörvény) z roku 2011 ve svém XI. článku garantuje každému maďarskému občanu právo na vzdělávání. Všeobecná deklarace navazuje na zákon o knihovnictví z roku 1997, který podle typu knihoven poskytuje zákonný rámec jejich působení. Ovšem pro založení těch nejstarších nebyl nutný žádný zákon. Stačila obec vzdělanců, kteří toužili předat znalosti i širším vrstvám společnosti. Na začátku to byli především zástupci církevních (křesťanských) řádů, pak se přidali i laici z bohatých rodů.

Nejstarší knihovna v Uhrách

Založili ji v roce 966 benediktini v Pannohalmě (dnes městečko s necelými 4000 obyvateli, které se nachází asi 20 km jihovýchodně od Györu; zdejší klášterní komplex sv. Martina je zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO). Knihovna je zpřístupněna veřejnosti. Ve své bohaté knižní sbírce nabízí vedle rukopisů a prvotisků literaturu z minulých staletí až do současnosti.

První katalog knihovny sestavil a napsal opat György Himmelreich až v roce 1627. O dvacet let později v knihovně evidovali celkem 2317 titulů. Císař Josef II. v druhé polovině 18. století (1786) zrušil církevní řády v celé habsburské monarchii. Část fondu byla tehdy převezena do knihovny Bibliotheca Universitatis (dnešní Egyetemi Könyvtár), kterou založili jezuité v roce 1561 v Trnavě (maďarsky Nagyszombat). Hodně knih se tehdy také rozprodalo. V roce 1802 byla knihovna vrácena benediktinům a začala epocha jejího úspěšného rozvoje, který trvá prakticky až do současnosti. Dnes mají čtenáři a badatelé v Pannohalmě k dispozici 400 000 svazků v latině, maďarštině, němčině a francouzštině. Velká část jich pochází z darů. Nákupy literatury probíhají kontinuálně (https://konyvtar.osb.hu/).

Nejstarší veřejná knihovna

Univerzitní knihovnu v Pécsi (Pětikostelí) založil biskup György Klimo (1710–1777) v roce 1774 a stala se ihned první veřejnou knihovnou v dnešním Maďarsku. „Důležité je, že uvnitř nalezneš všechno otevřené,” to jsou slova jezuity Ference Faludiho, ktery byl správcem jezuitského kláštera v Pécsi v letech 1757–59. Zakladatel Klimo zveřejnil knihovní řád vytesaný na kamenné desce. Jsou zde přímo vyjmenováni ti, kdo sem měli zákaz vstupu: „idiota“, tj. doslova negramotní nevzdělanci, dále „famulus iners“, v dnešní terminologii nebezpeční nezaměstnaní, kterým se ani nechce pracovat, a konečně „fabulator“, upovídaní (ukecaní), kteří ruší ostatní.

První katalog knihovní sbírky pochází z roku 1760. Fond se postupně rozrůstal především z darů bohatých mecenášů. Biskup Klimo plánoval vrátit univerzitní knihovnou městu zašlou starou slávu, kterou získalo ve 14. století za doby krále Ludvíka I. Velikého z Anjou, kdy zde byla založena první univerzita v Uhrách. Po Klimově smrti v roce 1777 knihovna, bohužel, ztrácí na svém významu, protože jeho následovníci jí nebyli nakloněni nebo neměli jeho osvíceného ducha. Byla přestěhována i do Bratislavy (Pozsony). Zvrat nastal až v první polovině 19. století za biskupa Ignáce Szepesyho, který dal postavit novou budovu knihovny. Sen zakladatele se však splnil až v roce 1923, když byla knihovna Univerzity královny Alžběty (Erzsébet Tudományegyetem) přestěhována z Bratislavy zpátky do Pécsi. Knihovna nesoucí jméno svého zakladatele (Klimo) je dnes součástí Ústřední univerzitní knihovny Univerzity v Pécsi (http://www.lib.pte.hu/tgyo/klimo-konyvtar).