DANIELA WIMMEROVÁ Wimmerova.D@seznam.cz

Mezi oceněnými knihovníky, kteří byli v letošním roce nominováni na cenu Jihočeský knihovník roku, byla také Ing. Jana Bílková z Městské knihovny Mirovice na Písecku. Městečko má s přilehlými osadami kolem 1500 obyvatel. Knihovnu navštěvuje přibližně každý desátý občan, ale jak už to bývá, často jeden čtenář zásobuje knihami celou rodinu.

Paní Bílková působila v mirovické knihovně 11 let. Sama říká, že práci raději koná, než o ní píše. Nakonec se mi přece jen svěřila:

„Ke knihám jsem měla vždycky blízko, už jako malá jsem byla pilnou čtenářkou písecké knihovny. Po skončení studií jsem nastoupila v místním zemědělském družstvu v malé obci Milovice. Nejbližší knihovna byla v Mišovicích, ale nebyl knihovník. A tak jsem zde několik let pracovala.

V roce 1978 jsme se s rodinou přestěhovali do nedalekých Mirovic a já opět byla pilným čtenářem místní knihovny. Pracovala jsem zde jako účetní a ekonom. V roce 1993 jsem odešla do Blatné, kde jsem 12 let učila odborné předměty na Střední ekonomické škole. Po odchodu do důchodu v roce 2005 jsem najednou měla spoustu volného času a chtěla jsem ho nějak smysluplně využít. Začala jsem tedy pravidelně pomáhat v knihovně. Zúčastňovala jsem se s paní knihovnicí všech odborných školení, a když se odstěhovala, knihovnu jsem po ní od července 2006 převzala.

Zapojovali jsme se do spousty aktivit: probíhaly exkurze žáků školy, snažila jsem se získat nové dětské čtenáře a zaměřila jsem se i na děti, které ještě číst nedovedly. Knihovnu navštěvovaly společně s paní vychovatelkou i děti z družiny. Já sama se účastnila různých akcí školy. Od roku 2008 knihovna pasuje nejmladší žáky školy na čtenáře, vyhodnocuje a oceňuje nejpilnější čtenáře za uplynulý rok; o tři roky později se zapojila do výtvarné soutěže Lesy a příroda kolem nás a vystavuje vzniklé výtvarné práce. Nevyhýbali jsme se ani automatizaci a rovněž jsme vytvořili své oficiální stránky na webu.

Knihovna pořádá různé akce i pro širokou veřejnost a speciálně i pro seniory. O všech svých aktivitách jsme informovali veřejnost městským rozhlasem, v našem časopise Mirovicko nebo na webu města či knihovny.

Práce v knihovně mě moc bavila, setkávala jsem se s mnoha lidmi se stejným zájmem o knihy, byla jsem ráda, že jsem objevovala stále nové a nové nadšené čtenáře. Knihovnu jsem sice předala mladší kolegyni, ale stále jsem jejím čtenářem a aktivním účastníkem všech akcí, které pořádá.“