Hlavní obsah stránky

Z HISTORIE SKIP: Klubu dětských knihoven je 30! 4. část

ZLATA HOUŠKOVÁ zlata.houskova@gmail.com

Čtyřiadvacátého března 2004 byla na valné hromadě KDK v Sedlčanech zvolena nová předsedkyně Klubu – Eva Sedláčková. Byla ze zcela jiného regionu (vedení KDK se tak po delší době stěhovalo z východu Čech na jih Moravy) a o generaci mladší než její předchůdkyně. Její příchod také znamenal určité „omlazení“ atmosféry v Klubu.

Vedle již stabilizovaných a oblíbených projektů, které se staly nedílnou a pravidelnou součástí existence KDK i dětských oddělení, jako byly Noc s Andersenem, Kde končí svět, knihovnické dílny v Jičíně městě pohádky, každoroční anketa o nejlepší dětskou knihu Suk – Čteme všichni (tu vymyslela a garantovala členka KDK Ivana Hutařová z tehdejší Národní pedagogické knihovny Komenského s pomocí své kolegyně Aničky Kabzanové a léta ji realizovaly členské knihovny KDK se svými čtenáři), a také rozvíjející se Databanky nápadů a scénářů se objevila řada nových projektů. Věci nabíraly větší spád. Klub se rozrůstal, začalo přibývat institucionálních členů a ti se intenzivněji a ve větším počtu do projektů zapojovali.

Co nového tedy tato doba v KDK přinesla:

— Především to byl projekt Poprvé do školy – Poprvé do knihovny, tedy především „Pasování prvňáčků na čtenáře“, a druhá etapa „Klíčování“. Projekt byl autorským počinem právě Evy Sedláčkové, která jej vytvořila pro dětské čtenáře Knihovny Jiřího Mahena v Brně, kde pracovala, a prezentovala jej na setkání KDK. Projekt vyvolal okamžitě nadšení a knihovny ho začaly v různých modifikacích (a většinou zjednodušené podobě) úspěšně realizovat jedna za druhou. Dnes se pasování koná ve stovkách knihoven všech velikostí po celé republice a patří k nejoblíbenějším akcím, jichž se účastní nejen tisíce dětí a rodičů, ale často také představitelé obcí a měst, učitelé apod.

— Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka byl poprvé vyhlášen v listopadu 2008 a velmi úspěšně se později propojil s pasováním. Původně šlo o projekt Národní pedagogické knihovny Komenského (NPKK) a MŠMT (autorkou byla opět Ivana Hutařová). MŠMT ho však po několika letech přestalo podporovat. SKIP proto rozhodl, že projekt „zachrání“ – a dělá to dodnes (hlavním garantem je dnes dokonce předseda SKIP Roman Giebisch). Díky SKIP tak již na 600 knihoven předává desetitisícům prvňáčků každoročně originální, přímo pro projekt vzniklé knížky.

— Aktivizovala se stále více také regionální klubka KDK a zrodila se řada výborných regionálních projektů/aktivit, z nichž některé přerostly rámec regionu. Za všechny jmenujme především Školu naruby. „Žákovské knížky“, do kterých rodiče zapisovali společně předčítané knížky (a dobu předčítání svým ratolestem) a zápis stvrzovaly podpisem děti, nadchly další knihovny v republice natolik, že se k projektu připojily a rozvíjely jej společnými „rodičovskými schůzkami“ nad dětskou četbou, soutěžemi a dalšími aktivitami. Původní projekt severomoravského Klubka probíhá v desítkách knihoven dosud. Z dalších nových projektů tohoto období připomeňme také např. „Poznej svou rodnou hroudu“ (opět severomoravské Klubko), „Setkání s loutkou“ (východočeské Klubko a Městská knihovna Chrudim) či již tradiční pravidelnou literární soutěž (Klubko Zlínského kraje).

— V tomto období vznikla také Kamarádka knihovna (název je rovněž dílem Evy Sedláčkové), soutěž o nejlepší oddělení pro děti ve veřejné knihovně. Podnět ke vzniku dala tehdy firma 3M Česko, která také sponzorovala ceny pro vítězné knihovny (zprvu šlo o částku v celkové výši 60–80 000 korun pro první tři vítězné knihovny, později se stal cenou pro vítěze bibliobox), ale také např. dárky pro děti aj. Firma se postarala rovněž o zcela ojedinělou medializaci soutěže; rozhovory o ní přinesly všechny tři tehdejší televize (Česká televize, Prima, Nova), rozhlas a řada rodinných i lifestylových časopisů. Výborná spolupráce s firmou trvala několik let. Poté se (opět skvělým) partnerem soutěže stala firma CEIBA a byla jím až do roku 2023, kdy byla soutěž ukončena. Přehled knihoven, které se mohou pyšnit oprávněným titulem Kamarádka knihovna, najdete na: https://www.skipcr.cz/oceneni/kamaradka-knihovna. Podrobnější článek o soutěži přinesl 6. 11. 2023 ve svém 9. ročníku časopis Impulsy v článku „Ohlédnutí za Kamarádkou knihovnou“ (https://www.kjm.cz/clanky-impulsy/ohlednuti-za-kamaradkou-knihovnou).

— Vznikly webové stránky KDK.

— Samozřejmě ne vše bylo úspěšné; poměrně krátký život měl třeba později zrušený projekt Webík (soutěž o nejlepší web knihovny tvořený dětmi garantovala členka KDK Dana Kochová z Městské knihovny Havířov). Ale kdo ví, třeba Webík jenom předběhl svou dobu…

Klub nadále spolupracoval s partnery z dřívějška, ale připojil se i k novým zajímavým partnerům a jejich aktivitám, jako byly (či stále jsou) Safer Internet, Junior Internet, Celé Česko čte dětem, Rosteme s knihou...

KDK také významně inspiroval oddělení vzdělávání NK ČR ke vzniku řady vzdělávacích aktivit a na řadě z nich se významně koncepčně i organizačně spolupodílel. Především to byl několik let opakovaný „kurz pro děckaře“ (základy pedagogiky a didaktiky, dějiny a současnost ilustrace knih pro děti, historie a přehled literatury pro děti, nové a inspirativní formy práce s dětmi v knihovnách…), kurzy dramatické výchovy atd. Tím vším se rozvíjela vzájemná spolupráce a prohlubovaly osobní vztahy děckařů nejen v rámci KDK, ale i mimo něj, napříč regiony – sdílely se nápady, inspirace, metody práce.

Bylo to zkrátka velmi akční období, které posilovalo pozici děckařů i oddělení pro děti uvnitř knihoven i v rámci oboru. A byla přitom i spousta legrace, posuďte sami! Tohle je například hezká výzva, jíž končil jeden ze zápisů z jednání vedení KDK (tzv. Mozkového trustu): 

Pokud chcete přispět do burzy námětů svými zkušenostmi, neváhejte a kontaktujte Janu Nejezchlebovou (následoval kontakt…). Kdo se nepřihlásí dobrovolně, bude bez milosti osloven! pozn. předsedkyně

A jaký vzkaz má pro členy KDK jeho tehdejší expředsedkyně dnes? Moje „výzva“ ukazuje, jak bezprostřední, uvolněná a přátelská atmosféra tehdy v Klubu panovala. A přitom jsme toho tolik dokázali! Bylo to nakažlivě inspirativní. Stačilo se jen o něčem zmínit na některém ze seminářů a „už to jelo“!  Srdce děckařek se rozzářila, kreativní mysli zajásaly, chopily se nápadu a – často po svém – jej zrealizovaly, přetvořily, dotvořily… ve své knihovně. Tahle pestrost přístupů a rozmanitost výstupů mě neuvěřitelně bavila. Přitom všechny něco spojovalo. Sdílená vize. Něco jako spodní proud společný všemu konání: chceme u dětí vzbudit a budovat pozitivní vztah ke knihovnám, knihám, čtení… protože dítě, které čte rádo, čte.

Přeji všem stávajícím členům KDK, aby je dál unášel týž radostný, tvořivý a inovativní proud i v těchto dobách nejistot a převratných změn. Mávám z redakce nakladatelství HOST a objímám všechny, kdo si na mě pamatují.

Srdečně, Vaše Eva

P. S. Když píšu „děckařek“, mám na mysli i některé knihovníky, kterým se tímto omlouvám.