ALENA PAJASOVÁ info@ceskyklub.ch

Mohli jsme si požádat o užívání školních učeben v místní základní škole Kopfholz. Díky této akreditaci, která z nás dělá na kantonální úrovni garanta vzdělávání v češtině, mohou naše učitelky po absolvování švýcarského školení udělovat na vysvědčení známku z češtiny.

Zprvu jsme si netroufali ve škole nic nechávat. Pamatuji si, jak jsem kdysi pravidelně každou středu vozila do české školy kufr knížek a pomůcek. Kdo mě potkal, ptal se, kam jedu na dovolenou. A já se smála a odpovídala, že ne na dovolenou, ale učit své školáky češtinu. Pak jsme se osmělili, zeptali se a dostali možnost uskladnit si ve škole tužky, nůžky a pastelky. S knihami to ale tak lehké nebylo.

Škola má sice školní knihovnu, ale ta je ve středu odpoledne zavřená a na české knihy tu nebyl prostor. Vymysleli jsme si proto projekt výstavby venkovní knihovny, kterou jsme nechali vyrobit v Česku a po převozu nechali zasadit na školním dvoře. Knihovna je odolná vlivům počasí a je otevřená 24/7 čili čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Jedná se o klasickou pouliční skříň, kterých v Česku i ve Švýcarsku vídáme stále více. Jen tahle naše je speciální v tom, že na jedné straně má nalepenou českou vlajku a najdete tu pět regálů českých knížek. Ministerstvo zahraničních věcí nám na ni poskytlo dar, který pokryl asi třetinu nákladů. Další velká pomoc byl dar od nakladatelství Euromedia, které nám sponzorsky věnovalo několik krabic nových knih. Při slavnostním otevření v červnu 2017 byla knihovna vzorně naplněná novými aktuálními tituly pro děti i dospělé.

Abychom koncept ve městě a ve škole obhájili, navrhli jsme, že druhá strana knihovny bude pro německé knížky. Knihovna je tak užitečná nejen českým rodinám, ale všem dětem, které si cestou ze školy, o velké přestávce či v odpolední družině mohou knihy kdykoli vypůjčit. Navázali jsme spolupráci s místní knihovnou, která nám čas od času dá vědět, že vyřazovali knihy pro děti. My je vyzvedneme a doplníme s nimi německou stranu.

Knihovna si už sedm let žije svým vlastním životem a troufám si říct, že velmi úspěšně splnila naše očekávání. Každou středu po výuce v české škole vidím děti nebo rodiče přinášet nebo vybírat knížky. Knihovna má správce-dobrovolníka, který se jednou za čas u knihovny zastaví na delší chvilku. Probere a srovná knihy, někdy nějaké vyřadí. Do naší školy chodí aktuálně každý týden 50 dětí a knihy v knihovně se opravdu „otáčejí“.

My učitelky s naší láskou ke knihám a četbě jsme si ještě později uvnitř školy dokázaly vybudovat další pětipolicový regál, kde máme ještě další nově koupené knihy a časopisy, které používáme ve výuce nebo je půjčujeme dětem domů na přečtení. Tady už jen vedeme evidenci výpůjček a vlastně to moc hezky můžeme kombinovat s venkovní knihovnou. Občas ulovíme vzácné kousky! Děti ke čtení motivujeme pomocí čtenářských záložek a čtenářských deníků. Je nám ale jasné, že knihovna pro děti v zahraničí musí mít především velký výběr titulů, kde je méně textu a více obrázků. Když mají děti jako hlavní vzdělávací jazyk němčinu, je pro ně čtení obsáhlejších textů obtížné.

Jednou ročně pořádá Český klub Zürich velký kulturní svátek – AHOJ festival. Každoročně sem zveme autory a knihkupectví. Je to pro nás vzácný svátek české literatury. Navštívili nás už Arnošt Goldflam, Petr Stančík, Markéta Pilátová, Iva Procházková, Marek Toman nebo Radek Malý, ilustrátorky Eliška Podzimková a Renáta Fučíková. To vše ve spolupráci s Českým literárním centrem a řadou zdejších institucí.

Již několikrát se na nás obrátili starší krajané s nabídkou knižních darů. Samozřejmě nemáme možnost řešit celé pozůstalosti. Kde bychom to vše uskladnili? Snažíme se ale alespoň výběr knih vzít k sobě do úschovy a nabízet je buď na festivalu, nebo na našem knižním bazaru, aby našly své další čtenáře.

Poslední taková výprava byla doslova pokladem. Knihy po zesnulém Václavu Márovi, který na olympiádě v Mexiku získal krásné 6. místo v kanoistice, nám předávala jeho paní Jana Márová. Pohostila nás vynikající svíčkovou na cibulákových talířích a byla ráda, že máme o knihy zájem. Velkou část z nich jsme převezli do knihovny slavistického semináře Univerzity Zürich. Šlo většinou o díla vydaná v době totality v exilových nakladatelstvích Konfrontace nebo Index. Knihy se tehdy často skladovaly v Galerie Krause, která nedávno oslavila krásných padesát let. Knihy pomáhal distribuovat Oskar Leo Krause a jeho žena Alice. Galerie byla tehdy nejen centrem umění, ale i exilové literatury a místem setkávání zajímavých osobností a krajanské československé komunity.

Dnešní doba nám už naštěstí umožňuje cestovat a vozit si knížky z Česka. Je to ale skvělé, mít po ruce takovu pouliční knihovnu, kde si můžeme knihy vyměňovat. Moje domácí knihovna už zase praská ve švech. Budu muset provést povánoční úklid a zanést pár knih do knihovny. Potíž je jen v tom, že tam vždy zas něco pěkného objevím a domů si tak nesu možná ještě více knížek, než jsem tam odevzdala.

Foto: Lenka Semecká