BOŽENA BLAŽKOVÁ b.blaza@seznam.cz

Jak to vlastně začalo

Jedním z podnětů ke vzniku KDK bylo nepochybně postupné oklešťování a rušení míst včetně nakonec i posledního půlúvazku metodika pro práci s dětmi v Knihovnickém institutu, resp. tehdy metodickém kabinetu Národní knihovny ČR. Zrušení bylo logické – Národní knihovna ČR nepracovala s dětmi, takže při nezbytné redukci míst v „metoďáku“ bylo zrušení metodiky pro „děckaře“ nasnadě. Naděje se nějakou dobu vkládaly do Městské knihovny v Praze, ta se však centrální metodiky nikdy neujala. A tak se skupina děckařů napříč republikou rozhodla pomoci si sama. Jednou z hybatelek tohoto procesu byla Božena (většinou známá spíše jako Bobina) Blažková, tehdy metodička Okresní knihovny Pardubice, z jejíchž vzpomínek tento příspěvek vychází.

Hned v úvodu musím uvést opravu! Na počátku nebyla skupina děckařů! Byly to knihovnice na nejrůznějších knihovnických postech, které spojoval zájem o dětské čtenářství v nových podmínkách. Proto ta podpora potřebné odborné metodiky pro práci s dětmi. Byly mezi námi metodičky i pracovnice z menších knihoven, které ve svých knihovnách dělaly a stále dělají všechno, upřesňuje Bobina Blažková.

Seznam zakládajících členek byl zveřejněn nejen v knihovnicko-informačním zpravodaji U nás, ale i v článcích od Lenky Václavíkové Antošové, mimochodem čtvrté předsedkyně našeho klubu, které vyšly ve Čtenáři, tuším v roce 2010 [pozn. red.: v článcích Klub dětských knihoven a jeho lidé (2010, č. 3, s. 96–98) a Klub dětských knihoven a společné projekty (2010, č. 4, s. 148–150)].

První oficiální schůze

Pokud mne paměť neklame, první oficiální schůze KDK se uskutečnila až v rámci říjnového semináře k informační výchově, který pořádala Národní knihovna v Hradci Králové v roce 1994. Tomu však předcházela spousta různých setkání a vzájemné dlouhotrvající výměny názorů na to, PROČ a hlavně JAK budeme práci s dětmi a mládeží v knihovnách podporovat. Když uvážím, že se jedná o dobu, kdy jediné komunikační prostředky byly pevná telefonní linka a pošta, považuji za malý zázrak, že jsme to nevzdaly a většinu toho, co jsme postupně vymyslely, jsme v rámci možností také realizovaly (jen pro ujasnění, „y“ v příčestí je v tomto období namístě; začátky KDK byly opravdu výhradně „ženské“).

Pro vznik KDK proto osobně považuji za nejdůležitější tzv. SETKÁNÍ SPŘÍZNĚNÝCH DUŠÍ, které se uskutečnilo díky tehdejším soboteckým knihovnicím Aleně Pospíšilové a Lence Dědečkové. Sešly jsme se v rámci tradičního festivalu českého jazyka a literatury Šrámkova Sobotka. Od samého začátku jsme totiž považovaly spolupráci mezi učiteli a knihovníky za důležitou součást naší práce. Z tohoto setkání se stal nultý (následně první) ročník soboteckých knihovnických týdnů, kterých se nakonec uskutečnilo celkem jedenáct. Podrobně jsou zpracovány v brožurce Deset a jeden knihovnický týden – Šrámkova Sobotka 1993–2003, která vyšla jako volná příloha knihovnicko-informačního zpravodaje U nás v roce 2023. Pro naše vzpomínání je důležité, že se nás sešlo celkem čtrnáct, strávily jsme společnou aktivní dovolenou a kromě oficiálního programu festivalu jsme si zorganizovaly i celou řadu podnětných besed a setkání. Jedním z nich byla např. návštěva tehdejšího ředitele oddělení literatury, knižní kultury a knihoven Jaroslava Císaře.

Pro vznik klubu však byl důležitý zejména následující knihovnický týden, který se konal v červenci 1994 pod názvem Knihovník – učitel – čtenář: součinnost výchovných cílů školy. Společného týdne se již zúčastnilo 26 knihovnic, pět knihovnických dětí a mnoho dalších jednodenních návštěvníků. V jeho rámci byl zorganizován i tzv. DEN SKIP. Jako tehdejší předsedkyně regionálního výboru jsem měla tu čest představit zástupcům výkonného výboru SKIP, což byla tehdejší předsedkyně Jarmila Burgetová a dále Vítek Richter a Karel Franc, činnost našeho regionálního výboru a seznámit je i s prací naší – do té doby neoficiální – knihovnické skupiny. Po vzájemné dohodě byla následně slavnostně ustavena nová odborná sekce SKIP – Klub dětských knihoven.

90. léta – doba hledání

Devadesátá léta, tedy období začátků naší společné práce, byla dobou hledání. Navazovaly se nové kontakty a zkoušely se nové, do té doby jen tušené možnosti. Byla to doba vzájemného setkávání, bouřlivých diskusí a hlavně hledání nových cest. Co se týče organizace Klubu, soustředily jsme se na vzájemnou spolupráci všech, které problematika zajímala a kteří se k nám postupně přidávali. Centrem byl tzv „mozkový trust“, jehož členky tvořily jádro naší skupiny, udávaly směr. Postupně jsme bez ohledu na oficiální regionální organizace SKIP vyhledávaly další spřízněné knihovnické duše. V té době byl docela hlad po nových informacích a možnostech, takže se členská základna poměrně rychle rozrůstala. Organizačně mozkový trust nejprve tvořily „matky zakladatelky“, ke kterým se postupně přidávaly knihovnice, které na sebe vzaly zodpovědnost za některou ze společných aktivit, a ty, které se zaměřily hlavně na konkrétní práci ve svém okolí a budovaly kolem sebe regionální klubka. A pokud mohu soudit podle našeho výborně fungujícího klubka východočeského, tato struktura funguje dodnes.

V centru naší pozornosti bylo vždy dítě se všemi jeho radostmi a problémy. Prostřednictvím knížek a akcí jsme se snažily vytvořit v knihovnách pro děti bezpečné prostředí, kde se budou cítit v pohodě. Zároveň jsme si uvědomovaly, že pokud je v centru naší pozornosti dítě a jeho čtenářství, musíme navázat spolupráci i s ostatními organizacemi, institucemi i jednotlivci, kteří mají stejnou cílovou skupinu. A tady se zase objevuje přesah tzv. děckařiny a to, co bylo v práci s dětmi nové – spolupráce s dospělými, kteří mají na dětskou duši zásadní vliv, tzn. s rodiči, učiteli a třeba psychology. Nesmíme zapomínat, že se jedná o dobu, kdy se ještě na mnoha místech vedly spory na dnes pro nás zcela banální téma: Proč mají děti chodit do knihovny, když ještě neumějí číst? Z dnešního pohledu vypadá možná taky naivní, že jsme za největší hrozbu čtenářství považovali televizi. Jenže před třiceti lety nikdo z nás nebyl schopen odhadnout všechny změny, které se v rychlém tempu hnaly a stále ženou kolem nás.

Když o tom zpětně přemýšlím, dochází mi, že jsme tehdy v podstatě intuitivně nastartovali spoustu aktivit, které probíhají dodnes, ať již v původní, nebo v tzv. modernější verzi. Prošlapávali jsme cestičku vzájemné a mezioborové spolupráce. Důležitá byla např. spolupráce se Společností pro podporu a rozvoj čtenářství CzechRA a s českou sekcí IBBY, která nám dala možnost prezentovat činnost našich knihoven pro děti v rámci 16. světového kongresu o čtení, který proběhl v Praze v roce 1996. Dobrými partnery byli i učitelé a rodiče ze sdružení Přátelé angažovaného učení (PAU). Díky tomu jsme měli možnost mít svého zástupce v první skupině lektorů programu „Čtením a psaním ke kritickému myšlení“ (dnes tak často citovanému Kritickému myšlení). A samozřejmě tu byly/jsou knihovnické týdny v Sobotce a v Jičíně, nenahraditelná Noc s Andersenem a celá řada dalších akcí, u kterých je dobré si připomenout, proč a jak vznikly. V současné době se např. opět řeší projekt Databanky, kterou jsme – samozřejmě v primitivní, ale funkční podobě – tehdy spustili. Pokud vím, v oboru se začalo také mluvit o variantě Literárních cestovek, které v čase poněkud zapadly nebo se neuchytily, byť dnes v souvislosti s jinou cílovou skupinou, než jsou děti…

Co bylo pro naše začátky tedy charakteristické: vždy jsme se snažili využít všechny možnosti, které se nabízely. Byla to pro nás taková rychlá jízda v do té doby neznámých vodách. Tak mě napadá, že by bylo hezké vědět, jak naše snažení vnímaly a vnímají tehdejší děti – dnes rodiče další generace…

Příště…

Třeba se k tomu někdy dostaneme… Teď nás ale čeká etapa konstituování a formování KDK, vznik regionálních klubek, zrod prvních velkých společných aktivit, období předsednictví B. Blažkové v KDK. O tom ale až v dalších částech tohoto cyklu…

S lehkým přispěním ZLATY HOUŠKOVÉ

Pozn.: Období prvních jedenácti let činnosti KDK zachycuje sborníček Deset a jeden knihovnický týden – Šrámkova Sobotka 1993–2003 (příloha knihovnicko-informačního zpravodaje U nás, roč. 13, 2003, č. 1).