MILOSLAV LINC miloslav.linc@mlp.cz

ONDŘEJ HUDEČEK ondrej.hudecek@mlp.cz

a ChatGPT

Po posledních zhruba deseti měsících je téma umělé inteligence (AI) v určitých ohledech už docela otřepané, na druhou stranu stále velmi nové. Nebudeme se tu proto zabývat technickou stránkou věci. Než tenhle článek dopíšeme, se zase něco změní.

Zní to jako klišé, ale opravdu se to stalo, protože než jsme stihli článek dopsat a projít si ho, abychom ho poslali v pořádku, Open AI mezitím představila novinky a zase nám trochu zahoupala pevnou zemí. Pokud o AI nevíte mnoho a budete brouzdat po internetu, určitě nic nezkazíte, když si zkusíte najít přednášky Josefa Šlerky, Petra Koubského, Jana Romportla, cyklus AI v kontextu nebo vzdělávací videa od AI dětem.

Ale zpátky ke knihovnám. Ať už nás AI překvapí čímkoliv, dojdeme ke stejným nebo velmi podobným závěrům. Věříte, že nám AI sebere práci a všichni pomřeme hlady? Knihovna v takovém světě bude plnit velmi podobné úkoly jako ve světě, kde na nás čeká skvělá budoucnost a nepodmíněný příjem.

Více knih!

Pojďme se podívat na jeden konkrétní příklad, který nastíní celou složitost problému s AI a knihovnami: co AI udělá s knižním trhem? I kdyby se náhodou vývoj zastavil u modelů, které máme nyní, už teď a s tím, co máme, nás čekají radikální změny.

Ještě před časem se říkalo, že umělá inteligence nedokáže napsat beletristický text. Dneska už o tom prakticky nikdo nepochybuje, jen smlouváme, nakolik by mohl být dobrý, co k tomu bude potřeba udělat nebo jak to bude pracné. Neřešme proto možnosti JESTLI se to stane (protože se to stane!), ale řešme, co to udělá s lidmi (zatímco knižní trh už řeší otázku, komu se ne/bude kolik platit).

Nejspíš nás nečeká žádná knižní apokalypsa, prostě jen vzroste množství jednorázového spotřebního čtiva, nejspíš přímo na přání a v prakticky neomezeném množství. Bude knihovna místem, kam čtenář přijde a knihovník místo toho, aby vytáhl odpovídající svazek z regálu, daný příběh vygeneruje? Anebo do knihovny budeme chodit pro vzácné, drahé a lidmi psané knihy „s příběhem“, kterak spisovatel psal na psacím stroji po dědečkovi a pil u toho kávu „s příběhem“. Nejspíš nabídneme obojí, ale tahle otázka není pointou příběhu. Zatím jde stále o expozici – protože se neptejme, co a jak budeme půjčovat, ale jak tahle situace změní lidi.

Pokud budou knihy na přání: jak čtenáři budou sdílet své čtenářské zážitky? Pokud člověkem napsaná kniha bude vzácná – budeme hodnotit jenom „human made faktor“, anebo i kvalitu? Promění se v takovém případě role čtenářských klubů? Budeme učit lidi „znovu číst“ dlouhé souvislé texty? Jak se rozšíří náš rozhled, když díky překladačům se nám otevře možnost číst knihy z celého světa? Bude knihovna jedním z mála míst, které tu roztříštěnost knižního světa dokáže zase spojit dohromady?

Od strojů k lidem

Ať už se promění svět jakkoliv, knihovny budou mít stále svou důležitou roli. Ostatně, pokud se podíváme do koncepce rozvoje knihoven na léta 2021–2027, nemusíme měnit prakticky nic: knihovny jsou pilíře občanské společnosti a přirozená centra komunit, jsou vzdělávání a vzdělanost podporující instituce a jsou správci kulturního a znalostního bohatství. Nějaká AI se může snažit o sto šest, ale vidle nám do toho nehodí.

Jasně, byla by hloupost nevyužít její potenciál. Můžeme si na mnoha místech usnadnit práci, nabízet služby moderně, na klíč a rychle. Určitě zvládneme rozšířit naše online služby. A spoustu dalšího. Ale tím to skončit nesmí. To nám má jenom pomoci najít čas a prostor pro užitečnější věci.

Ať už jde o vzdělávání veřejnosti (mediální gramotnost, stejně jako učení lidí novým technologiím, je v našem ranku už dlouho, takže vlastně žádná změna), tak i rozvoj socializačních programů a komunit. Nic nového pod sluncem. Toho, kdo bude chudý, budou obsluhovat roboti. Bohatý člověk si zaplatí lidskou obsluhu.

Lidský kontakt se stane vzácným. A knihovny jsou plné živých knihovníků, kteří jen čekají, až za nimi někdo přijde! Leda bychom chtěli být mistry v sebedestrukci…

Ohlasy AI

Tenhle článek nevyrůstá na zelené louce. Problematice AI se již věnovala nejedna konference. A třeba to, co padlo jak na konferenci Knihovny současnosti, tak třeba na CASLIN, nevybočuje z výše uvedeného. Možná všechny knihovny nezávisle na sobě míří vstříc záhubě, ale to by byl moc jednoduchý příběh.

Kromě toho se v knihovnách (víme nejenom o té naší, ale i o knihovně Jiřího Mahena v Brně) odehrála i vzdělávací akce pro veřejnost – Dny AI. Nová technologie nemusí znamenat vždy jen hrozbu, ale i skvělou příležitost. V knihovnách se tak setkaly stovky lidí a náš kruh se uzavřel.

A protože knihovníci se věnují lidem, reportáž z pražských dnů AI jsme nechali napsat ChatGPT na základě tiskové zprávy (redakčně kráceno člověkem):

A pointa?

Rozhodně má smysl o AI přemýšlet, protože knihovna může být ostrovem pozitivní deviace, ale nemůže být pustým ostrovem uprostřed mrtvého oceánu. Je dobré si uvědomit, že AI může svět změnit tak moc, že si to dnes nedovedeme ani představit, ale jedno je a zůstane stejné – a to jsou lidé. Budou mít nadále stejný hlad, stejnou potřebu sociálního kontaktu i stejnou touhou po dobrých příbězích.

Je jedno, jestli si příběhy vyprávíme u pravěkého ohně, čteme je z knih nebo sledujeme díky interaktivní a umělou inteligencí poháněné virtuální realitě. Příběhy zůstanou vždy stejné. Poslání knihovny zůstane stejné.

Jde nám přece o lidi.

Jen nesmíme být slepí ke světu kolem nás.