RADEK HASÁK moje@knihovnadobris.cz

Rád bych popsal pár příkladů, jak přistupujeme k náctiletým u nás v Městské knihovně Dobříš a jaké pro ně máme aktivity a pořádáme programy. Většina dospívajících má společnou potřebu vzdoru – třeba i vzdorování institucím. A jelikož spousta mladých v knihovnách takovou instituci vidí, je potřeba pracovat na tom, aby to tak nebylo a knihovny dokázaly jejich důvěru získat.

Teens, náctiletí, dospívající, mlaďoši. Říkáme jim všelijak. I když se názvy mohou různit, mají teens pár věcí společných. Za prvé jsou všichni jiní. A nejen kus od kusu, ale i v rámci času a prostoru. Dnešní teenager z Dolní má naprosto jiné zájmy, než zítřejší teenager z Horní. Teens úžasně reagují na aktuální situaci, a proto se jejich zájmy budou často lišit od zájmů, které jsme měli my v jejich věku. Potřeba vzdoru je už zmíněna v perexu.

Jak jistě víte, vše je individuální, každý dospívající človíček je naprosto odlišný od toho druhého, zájmy teenagerů se mění rychleji, než se knihovny jsou schopné přizpůsobovat – co funguje u nás, nemusí fungovat u vás. A obráceně. Je tedy důležité vědět, s čím pracujeme, co máme k dispozici, a stále se posouvat dopředu.

Poznání cílové skupiny

Věc, kterou děláme už asi všichni, jsou běžné besedy pro školy na různá témata vázaná na jejich osnovy. To ovšem nemusí být pro naši cílovou skupinu nejatraktivnější věcí. Tímto se nechci nikoho dotknout, spousta knihovníků má své programy úžasně připravené a všichni účastníci si je užijí. Ale nám tady jde o něco malinko jiného. Během besed máme možnost poznat konkrétní skupinu, pro kterou chceme začít něco dělat: jejich reakci na náš klasický program i třeba na nezávazný ,,pokec‘‘ na konci. Je potřeba budovat vztah s jednotlivci, kteří jsou na vážkách, jestli přijít do knihovny, nebo ne. Když přesvědčíte nerozhodného jedince (což je jednodušší než přesvědčit zarputilého nečtenáře), máte šanci, že s sebou přitáhne další své nerozhodné kamarády. Vedle budování vztahů je potřeba zjistit, co že to ty mladistvé vlastně zrovna zajímá. To je asi náročnější věc! Někdy nám jejich zájmy přijdou nepochopitelné nebo rovnou nesmyslné; je náročné se vžít do jejich pozice a pochopit, proč je to baví. Často se o svých zájmech ani bavit nechtějí. Anebo třeba nějaké konkrétní zájmy ani nemají a stále něco hledají. Takže shrnutí pomyslného bodu jedna: Poznej svou cílovku a ukaž jí, že knihovna není zkostnatělá instituce, kde se nesmí mluvit nahlas.

Využití prostoru

Další věcí, kterou je třeba vzít v potaz, je prostor, kterým knihovna disponuje. A nejde jen o prostor knihovny samotné, ale také její okolí. Mnohdy nás může nějaká atypická místnost nebo nově zrekonstruovaný park inspirovat k něčemu, co se dá uspořádat jen na tom jednom místě. Vybudovat správnou atmosféru je klíčové. Tady nemám žádnou radu. Nejde jen o zařízení onoho prostoru, ale i o jeho údržbu. U nás momentálně funguje to, že mladiství chtějí mít svůj klid, místa na „schování se“ a wi-fi. Určitě jste zkusili obydlet koutky, výklenky, využít polštáře a fatboye, cokoliv, co se dá dále upravit, přesunout, přizpůsobit. Shrnutí druhého pomyslného bodu: Využijte prostor, ve kterém pracujete. Využijte ho originálně a ponechte mu či vdechněte duši.

„Samospádovost“ programu

Teď se konečně dostanu více ke konkrétním příkladům a tipům na programy. Důležitou věcí je pokusit se, aby byl program ,,samospádový‘‘. Aby se o něj staral někdo jiný, ideálně někdo, pro koho je určený. Vy mu jen dejte prostor a možnost se realizovat. Nadšenců se najde spousta, stačí je jen správně oslovit.

Deskové hry jsou na tom momentálně na výbornou. Každoročně u nás vychází spousta nových titulů, hráčské základny jsou silné, hrají dospělí i děti. Každý si může vybrat, jestli chce něco více zábavného a párty styl, nebo taktického a přemýšlivého. Vlastně je to ideální věc, která se dá v knihovně dělat. Problém je v tom, že teens mají své hry na telefonech a hrát deskovky s dospělými a dětmi se jim moc nechce. I tak si ale myslím, že mít pravidelné deskohraní je dobrá příležitost, jak postupně chytat ty nerozhodné dušičky. Stačí jeden, který s sebou strhne další tři. Je taky dobré zjistit, jestli se něco podobného už ve vašem okolí odehrává, případně kontaktovat jejich komunitu a zkusit vymyslet nějakou spolupráci. Doporučuji též revitalizovat fond deskových her ve vaší knihovně. Nejlépe bude také poradit se s nějakým fanouškem. Dobříšský Bookcon, který je založený hlavně na deskových hrách, tento rok oslaví deset let. Díky dlouhodobé práci a dalším doprovodným herním víkendům se nám podařilo přilákat spoustu nových čtenářů.

Posun do digitálního světa a nových technologií

Stále zůstaneme u her, můžeme se ale posunout do digitálního světa. Můžete zkusit udělat turnaj i v počítačové/mobilní hře. Opět je potřeba zjistit, co se v okolí nejvíce hraje a jestli už nějaká podobná aktivita existuje. Podle vybavenosti pak můžete využít vlastní počítače, ideálně na nějakou hardwarově méně náročnou hru. Anebo se rovnou přesunout do mobilního světa, kdy si každý hráč vezme svůj mobil. U nás jsme hráli turnaj v CounterStrike a Hearthstone.

Od toho se plynule dostáváme k novým technologiím. Virtuální realita už dávno není finančně tak náročná, jako byla před pár lety. Navíc už nepotřebujete místnost se senzory nebo další investici do výkonného počítače, který to celé uvede do provozu. Oculus Quest 2 je ideální řešení pro menší prostory i peněženky. Vedle her jde propojit i s Google Earth, takže cestování po světě můžete nabídnout úplně všem z pohodlí vaší knihovny. Nejpopulárnější hra na VR (virtuální realitu) je dokonce od českých vývojářů: BeatSaber. Do rytmu hudby se snažíte rozseknout předměty, které letí proti vám – spojení pohybu a koordinace.

Zůstaneme ještě u her, ale přejdeme k RPG, což je zkratka pro RolePlayingGame. Jsou to hry, které se z velké části odehrávají v představivosti hráčů. Většinou mají k dispozici jednoho vypravěče, který je provází příběhem a hlídá dodržování pravidel. Mezi nejznámější RPG hry patří Dungeons and Dragons, která v poslední době získává více popularity díky seriálu Stranger Things i povedené filmové adaptaci. Možná znáte i českou variantu, Dračí doupě. Jako u všeho, jde opět o nalezení správných lidí. Při nákupu nějakých RPG pravidel do knihovny mohu doporučit Dračí Hlídku. Jsou to nejaktuálnější pravidla vycházející z tradice původního Dračího doupěte a jsou kompletně v češtině. Hra má vcelku živou komunitu. Pokud vůbec netušíte, jak začít nebo jak vlastně takové sezení vypadá, můžete si zkusit domluvit návštěvu nějakého vypravěče, který k vám přijede a odehraje s vámi ,,jednohubkové dobrodružství‘‘. Třeba jako forma teambuildingu by to mohlo fungovat úžasně!

Ještě se vrátím k technologiím. Stejně jako virtuální realita, i 3D tisk je dnes poměrně dostupná záležitost. U nás máme tiskárny od firmy Průša; mají skvělý poměr ceny a výkonu. Značka má okolo sebe velice živou komunitu, dobrou technickou podporu a veškeré jejich tutoriály a návody můžeme najít i v češtině. A co může přinést taková tiskárna do knihovny? Představení poměrně nové technologie široké veřejnosti (včetně našich náctiletých), netradiční téma ke konverzaci s kolemjdoucími čtenáři nebo možnost výroby propagačních a dárkových předmětů. K nám chodí například dva asi čtrnáctiletí kluci, kteří si nechávají vytisknout různé součástky na pokusy. Naposledy vyráběli vodní elektrárnu, která je schopná nabít telefon. Důležité je tiskárnu umístit na správné místo. Aby byla dobře vidět, aby byla pod dohledem a aby její práce nerušila čtenáře.

Lákání prostřednictvím kultury

Nalákat mladistvé čtenáře můžeme i na kulturu. Tam, kde přednes básní může pro mladšího diváka působit stroze, suše a nudně, vnáší Slam poetry ten správný poměr emocí, naléhavosti, důrazu na performanci a může hraničit s rapem, který možná bude mladistvým bližší.

A nakonec se dostaneme i k nějaké té literatuře. Komiksy jsou momentálně na vrcholu své popularity. Díky mainstreamovým velkofilmům se superhrdinské komiksy dostaly do povědomí mas. Každé malé dítě zná Spidermana, Batmana a všechny ostatní Many. A protože se superhrdinské komiksy staly mainstreamem, i ostatní komiksy si mohou užívat části jejich výsluní. Vzniká spousta povedených adaptací klasických děl: hororové, psychologické i humorné komiksy. A to už nejsou undegroundové záležitosti, ale vlajkové lodě velkých nakladatelství!

Vlastní kategorii má stále japonská verze komiksu, manga. Protože spousta dospělých stále nechápe výstřednosti a zvláštnosti toho formátu, mladiství vnímají čtení mangy (a sledování anime seriálů) jako určitou formu vzdoru vůči rodičům. Mít tedy správně zásobenou knihovnu je základ pro pochytání dalších nerozhodných dušiček. Při výběru je opět potřeba sledovat, co zrovna ,,frčí‘‘ mezi mládeží. Ale většinou začnou u anime (seriálová forma) a pak se vydají pátrat po původní manze. A když už začnou číst mangu, kterou znají ze seriálů, můžete jim představit knihy, které nemají své seriály, ale příběhově jsou mnohem kvalitnější. A od toho je už jen pár kroků k beletrii.

Závěrem…

To je asi vše, co mě dnes napadá. Hlavní myšlenkou ale je, že neexistuje univerzální rada, jak na náctileté. Je potřeba se s nimi sblížit, zjistit, co chtějí dělat, a zkusit jim nabídnout možnost realizovat jejich vlastní nápady. Vytvořit jim prostředí, kam budou chtít chodit trávit volný čas. I když to na začátku nebude s knihou v ruce. Ale už k vám přijdou a vy budete mít možnost zjistit, co by je mohlo bavit. A co je stejně důležité: najít si na teenagery čas pravidelně – alespoň jednou týdně – a veškeré aktivity dobře propagovat, zejména na sociálních sítích.

Foto: archiv MěK Dobříš