Časopis Čtenář je pro mě inspirativní, přináší mi řadu zajímavých informací a hlubší pohled do aktuálních témat. S jeho obsahem jsem velmi spokojená.

MAGDALÉNA VECKOVÁ, Knihovna AV ČR

Knihovnický časopis má vypadat moderně a zároveň držet kontinuitu, být pro obor poznatelný a identifikovatelný. Ideální být nemusí, stačí optimální! Není špatné, když časopisy našeho oboru přináší i témata z jiných oborů, ale přesto je dobré udržet jeho poslání pro odbornou veřejnost v knihovnicko-informační sféře. Měl by umět informovat o dění v knihovnách a knihovnictví a zároveň se nebát otvírat řadu témat, která míří dopředu a ovlivní nejen informační profesionály, knihovníky, knihovny, ale i uživatele a čtenáře.

Obsah a zaměření časopisu Čtenář vnímám dlouhodobě pozitivně a popravdě si nedovolím radit těm, kteří s ním mají velké zkušenosti, neboť by to mohla být představa jen pocitová a ne založená na faktech, kterými bych si „výzkumně“ a historicky musel projít. Vždy jsem přednostně vnímal časopis Čtenář jako informační pramen pro veřejné knihovny a jen málokdy v něm hledal témata, která míří do jiných knihovnicko-informačních sfér, které jsou pro hlavní proud čtenářstva časopisu i někdy okrajová, přesto ve světě i u nás hýbou rozvojem oboru jako celku. Přesto i ty jsem občas nacházel. Asi bych častěji čekal i tato témata, ale tuším, že sehnat autory, kteří píší odborně i poutavě a osloví většinu oboru, není vůbec snadné. S úbytkem kvalitních časopisů v oboru (kdysi dávno Československá informatika, „I-čko“, Infocus) vzniká v našem oboru zajímavá mezera. Žádnému z dalších oborových časopisů se jí nepodařilo dlouhodobě zaplnit, anebo ty časopisy zanikly, nevydržely vůlí nebo ekonomicky.

Čtenář je naprosto profesionální časopis s úctyhodnou historií vydávání a třeba by se mu to mohlo částečně podařit a knihovnické-informační profese oslovit v celé šíři spektra. Nutné to není, je to jen hlasité písemné zamyšlení, protože časopis Čtenář žije i bez těchto mezer, a to díky profesionální i nadšenecké práce redakce a lidí kolem ní. Děkuji velice za něj.

RICHARD PAPÍK, Slezská univerzita v Opavě