PAVLÍNA MAZÁČOVÁ mazacova@phil.muni.cz

Text je úvodním příspěvkem nového tematického cyklu o informačním vzdělávání v pojetí, které je inspirováno především výstupy celorepublikového projektu Co nebylo v učebnici.1 Úvodní část věnuje pozornost třem aktuálním výzkumům čtenářství, čtenářské gramotnosti, práce s informacemi a mediálních aktivit dětí a teenagerů. Jaké výsledky výzkumů stojí za pozornost pro praxi učícího knihovníka při designování informačního vzdělávání?

Výzkum 1: České děti a mládež jako čtenáři v době pandemie 20212

V pořadí třetí celorepublikový výzkum Národní knihovny ČR věnovaný čtení a čtenářství dětí a mládeže (předchozí v letech 2013 a 2017) proběhl v čase covidové pandemie. Autorský tým výzkumné publikace vedle již tradičních témat zaměřil pozornost také na problematiku digitálních kompetencí žáků, informační gramotnost a provázanost školního vzdělávání se čtením a čtenářstvím z perspektivy doporučené četby (pozn. red.: viz recenze Čtenář, č. 6/2023, s. 228–230).

Medializované dětství a dospívání 

Generace současných dětí a dospívajících nachází kulturní hodnoty, vzorce a také své životní vzory na internetu a pandemie jejich mediální aktivity výrazně zvýšila. Nejmladší i starší školáci preferovali v době pandemie seriály a filmy na různých IT zařízeních a hraní elektronických her. Nejmladší i starší školáci začali více poslouchat audioknihy a mluvené slovo, cca třetina dětí od 9 do 11 let mu dávala přednost před četbou. Dospívající ve věku 15–19 let byli na internetu nejaktivnější, ať díky sledování filmů či seriálů, nebo užíváním (si) sociálních sítí. Sociální sítě pro ně přitom nebyly pouze nástrojem zábavy a komunikace, ale nově také zpravodajským informačním zdrojem o aktuálním dění kolem pandemie nebo politiky. Výzkum ukázal, že teenageři objevili podcasty.

Čtení a čtenářství

Čtení v čase pandemie vnímaly především děti (méně dospívající) stále jako zábavné, přibylo dětí i teenagerů, pro něž je čtení důležité i pro další vzdělávání. Na druhou stranu čtvrtina nejmladších školáků a třetina starších školáků považuje čtení za nudu, stejně jako 25 % teenagerů. V široké věkové kategorii, která plní povinnou školní docházku, se oproti výzkumu v roce 2017 zvýšil počet nečtenářů ze 14 % na 28 %.

Děti a teenageři, kteří příliš nečtou  

Proč malí i starší školáci nečtou? Podle daného výzkumu je čtení jednak nebaví (49 % dětí ve věku 6–8 let, více než 60 % starších školáků), jednak je pro ně příliš namáhavé (35 % nejmladších dětí). Nemalé procento (13–25 %) školáků od 6 do 14 let nečte i proto, že neví, co má číst, nebo nemá žádné knihy. Výzkum ukázal i to, že více než třetina starších školáků nečte knihy častěji, než by mohla, protože informace, které potřebuje, najde na internetu. V době pandemie více než 30 % starších školáků nečetlo více proto, že dávalo přednost sledování seriálů.

Téměř polovinu teenagerů (účastníků výzkumu) číst nebaví, neví co číst a nemá nic vhodného ke čtení (až 25 % z nich). Překážkou ve čtení je pro teenagery nedostatek času, ale i lákadlo v podobě mediálních aktivit typu sledování seriálů. Výzkum obnažil také problém (de)motivace číst – napříč věkovými kategoriemi je čtení povinnost pro cca třetinu dětí, více než 40 % školáků nutí ke čtení především rodiče.

Motivace ke čtení

Co podporuje motivaci číst? Pro nejmladší i starší školáky je to domácí prostředí: v rodinné knihovně našlo v době pandemie knihu k četbě více než 60 % dětí, třetině až polovině školáků pomáhali s výběrem četby rodiče. Dalším motivačním faktorem je žánr – podle něho si vybírá knihy asi polovina mladších i starších školáků. Ti mladší mají v oblibě především pohádky a pověsti, knihy o přírodě, knihy o dětech a komiksy, u starších se zájem přesouvá na fantasy, sci-fi, komiksy a příběhy o mládeži.

Mezi teenagery si cca 70 % vybírá knihy podle žánru – oblibu mají fantasy a sci-fi, specificky pak knihy o lásce a detektivky, cca pětina teenagerů četla v době pandemie naučnou literaturu. Více než třetina dospívajících volila v době pandemie jako strategie výběru četby nově vyhledávání knih na internetu, doporučování od kamarádů i na sociálních sítích. Zároveň 40 % teenagerů četlo knihy ze seznamu povinné četby, méně využití našla domácí knihovna.  

E-knihy, internet, časopisy

K aktivitě posilující jak motivaci číst, tak mediální a informační gramotnost lze řadit pořizování knih na internetu, kterému dalo přednost v době pandemie až 70 % teenagerů a více než třetina starších žáků. Především teenageři velmi využívali zdarma stahování knih z internetu. Pandemie ukázala zvědavost nejmenších školáků ohledně elektronického čtení. V době pandemie rozhodně neklesla obliba četby tištěných knih napříč všemi zkoumanými kategoriemi dětí a mládeže. Zato byl zaznamenán jednoznačný pokles četby tištěných časopisů mezi staršími školáky a mládeží.

Výzkum 2: Covidočtení. Co s naším čtenářstvím udělala pandemie (2022)3

Výzkum se zaměřil na čtení a čtenářství české internetové populace ve věku 15+. Vzhledem k tomu, že proběhl v první polovině roku 2021, výsledky ukazují čtenářství a mediální chování pod vlivem pandemie covidu a zároveň umožňují srovnání s předpandemickým obdobím.

Vlivy mediálního prostředí

V čase pandemie se četlo oproti předpandemickému období daleko více účelově, zájem budily především informace a zprávy o světě zasaženém covidem. Výzkum ukázal, že čím mladší je populace, tím více narůstají její mediální aktivity, přičemž celkově posílil pobyt v kyberprostoru ve všech kategoriích čtenářů. Děti se soustředily jednak na počítačové hry, jednak na funkční používání digitálních výukových aplikací, více se samostatně učily. Pandemie obnažila rodičovské obavy o soustředěnost dětí; rodiče vnímají nárůst mediálních aktivit dětí jako bariéru rozvoje čtenářství.4 Podobně jako výše uvedený výzkum dětského čtenářství i tento výzkum ukázal, že mladí lidé v době pandemie jednoznačně nejvíce poslouchali audioknihy a podcasty.

Především nejmladší kohorta výzkumu Covidočtení, internetová generace v povinné školní docházce nebo na střední škole, zásadně mění své mediální praktiky a interakci s informacemi. Proměňuje se vztah mladých lidí k textu nebo dokumentu, preferují čtení krátkých textů v internetovém prostředí, ustupuje u nich záliba v tradičních žánrech umělecké literatury.

Výzkum 3: Čtenářství ve 21. století: sekundární analýza PISA 20185

V sekundární analýze se autorský tým České školní inspekce (ČŠI) věnuje čtenářské gramotnosti patnáctiletých středoškoláků s důrazem – vůbec poprvé – na čtení elektronických textů. Úroveň čtenářských dovedností českých žáků je sledována v provázanosti se strategiemi, které žáci využívají při interakci s webovými stránkami a obecně v online aktivitách, s důrazem na bezpečné chování na internetu a kritické myšlení. Sekundární analýza reflektuje také zájem žáků o čtení a podporu čtenářství ze strany učitelů.6

Informační a mediální gramotnost teenagerů

V ČR dokáže v textu rozlišit fakta od názorů pouze 31 % patnáctiletých žáků (průměr zemí OECD je 47 %). Úspěšnější jsou ti žáci, kteří ve škole absolvovali výuku na téma odhalování subjektivních nebo zkreslených informací. Přibližně 30 % patnáctiletých žáků by nesmazalo podvodný e-mail vybízející kliknout na odkaz, dokonce polovina teenagerů by na takový email odpověděla. V tuzemsku (i ostatních zemích OECD) jsou mezi žáky ze saturovaného a znevýhodněného prostředí rozdíly ve znalostech strategií ověřování věrohodnosti zdrojů.

Čtenářské strategie a vztah ke čtení

Pokud si žák osvojí efektivní čtenářské strategie, vykazuje dobré čtenářské výsledky i navzdory socioekonomickému statutu. Má-li mít žák ve věku 15 let osvojeny patřičné čtenářské dovednosti a stát se celoživotním čtenářem, je třeba, aby jeho vzdělávací prostředí (typicky školní výuka) obsahovalo různé strategie při interakci s rozličnými typy samostatných i navzájem propojených textů. Sekundární analýza ukázala, že učitelé v ČR vykazují třetí nejnižší podporu čtenářských aktivit středoškoláků ze všech zemí OECD, přičemž tato podpora pozitivně souvisí s oblibou čtení a se vzdělávacími výsledky žáků. Zároveň existují výrazné rozdíly čtenářských dovedností mezi žáky z různých typů středních škol a také mezi žáky ze zvýhodněného a znevýhodněného domácího prostředí.

Česká republika zůstává v oblibě četby v mezinárodním kontextu podprůměrnou. Dívky mají (v PISA opakovaně) lepší výsledky v čtenářské gramotnosti a pozitivnější vztah k četbě než chlapci – platí to pro ČR i všechny země OECD. Polovina chlapců pokládá četbu za ztrátu času, cca 60 % chlapců čte pouze z donucení.7 Cca 50 % žáků nematuritních oborů středních odborných škol v testu PISA nedosáhla ani základní úrovně čtenářské gramotnosti, více než 60 % žáků nematuritních učňovských oborů jsou nečtenáři. Lze tak predikovat jejich potíže v práci s informacemi v dalším profesním uplatnění i v každodenním životě. 

Role učitele a designu výuky  

Především v prostředí odborných škol a učilišť chybí příležitosti k pokročilým čtenářským zkušenostem, žáci se nesetkávají se čtením textů reflektujících jejich každodennost, výuka literární výchovy je stále vedena dost formálně, cílem je „učit se o spisovateli a jeho životě“, nikoli „poznat dílo a jeho přesah k současnosti a na jeho pozadí například poznávat autora a jeho osobnost“. Chybí prožitková a interpretativní rovina četby. Ze sekundární analýzy vyplynulo také to, že mezi středoškoláky nejsou výjimkou takoví, kteří nemají žádnou doporučenou či povinnou četbu, a přestože střední školy mají své knihovny, jejich využívání je malé.

Výzkum ČŠI vůbec poprvé zahrnoval interakci žáků s elektronickými texty. Dotazníkové šetření ukázalo, že středoškoláci opouštějí tradiční tištěná média, aktivně vstupují do mediálního prostoru. Doporučená nebo povinná četba je velmi problematickou záležitostí výuky, což se netýká pouze samotných žáků, ale také pedagogů.

Výzvy pro učící knihovníky

Prezentace vybraných aktuálních výzkumných poznatků otevřela učícím knihovníkům nová témata využitelná v informačním vzdělávání, ať se jedná o čtenářskou gramotnost a čtení, mediální a informační gramotnost, nebo fenomény spjaté s životem dětí a mladých lidí v kyberprostoru. Obsahem dalších částí seriálu budou konkrétní náměty vzdělávacích aktivit inspirovaných výzkumnými výsledky a výstupy projektu Co nebylo v učebnici. Edukační témata budou reflektovat inkluzivní rovinu běžné (heterogenní) školní třídy.

Příště: Na cestě od autora ke čtenáři v knihovně (informační vzdělávání pro nejmenší školáky)

1 Celý název projektu zní Co nebylo v učebnici – Spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání žáků pro 21. století; edukační výstupy z projektu jsou dostupné z http://www.conebylovucebnici.cz/vzdelavaciprogramy.html

2 FRIEDLANDEROVÁ, Hana, Hana LANDOVÁ, Pavlína MAZÁČOVÁ, Irena PRÁZOVÁ a Vít RICHTER. České děti a mládež jako čtenáři v době pandemie 2021. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1378-9. Data k této části odborného článku jsou převzata z grafů či jejich interpretací nacházejících se v konkrétních kapitolách publikace.

3 FRIEDLANDEROVÁ, Hana, Vít RICHTER a Jiří TRÁVNÍČEK. Covidočtení: co s naším čtenářstvím udělala pandemie. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1095-5. Pro prezentování konkrétních výsledků výzkumu jsou pro tuto část článku převzata data z grafů a analýz obsažených v jednotlivých kapitolách výzkumné publikace. 

4 Podobné výsledky týkající se rodičovských obav o učení a vzdělávání dětí přinesl výzkum Švaříčka a kol. (2020) Spolupráce rodiny a školy v době uzavřených základních škol. Více k výzkumu na https://journals.phil.muni.cz/studia-paedagogica/article/view/19182

5 BOUDOVÁ, Simona, Zuzana JANOTOVÁ, Josef BASL, Ondřej ANDRYS, Tomáš ZATLOUKAL a Dana PRAŽÁKOVÁ. Čtenářství ve 21. století: sekundární analýza PISA 2018. Praha: Česká školní inspekce, [2021]. ISBN 978-80-88087-67-0. Pro prezentování konkrétních výsledků výzkumu jsou pro účely tohoto odborného článku převzata data z grafů a analýz obsažených v jednotlivých kapitolách sekundární analýzy. 

6 Analýza vychází z českých výsledků PISA 2018 (příloha analýzy) zveřejněných OECD v květnu 2021 a z tematických národních šetření ČŠI.

7 Tyto výsledky lze srovnat s tím, co k problému motivace číst uvádí výzkum České děti a mládež jako čtenáři v době pandemie 2021.

ZDROJE:

• BOUDOVÁ, Simona, Zuzana JANOTOVÁ, Josef BASL, Ondřej ANDRYS, Tomáš ZATLOUKAL a Dana PRAŽÁKOVÁ. Čtenářství ve 21. století: sekundární analýza PISA 2018. Praha: Česká školní inspekce, [2021]. ISBN 978-80-88087-67-0

• FRIEDLANDEROVÁ, Hana, Hana LANDOVÁ, Pavlína MAZÁČOVÁ, Irena PRÁZOVÁ a Vít RICHTER. České děti a mládež jako čtenáři v době pandemie 2021. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1378-9

• FRIEDLANDEROVÁ, Hana, Vít RICHTER a Jiří TRÁVNÍČEK. Covidočtení: co s naším čtenářstvím udělala pandemie. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1095-5

• ŠVAŘÍČEK, Roman, et al. Spolupráce rodiny a školy v době uzavřených základních škol. Studia paedagogica, 2020, 25. 3., s. 9–41.

Seriál odborně garantuje a připravuje dr. Pavlína Mazáčová, odborná asistentka na Katedře informačních studií a knihovnictví FF MU, členka Ústřední knihovnické rady MK ČR a Meziresortní pracovní skupiny MŠMT a MK ČR zaměřené na spolupráci knihoven a škol.